Článek
Novou královnou krásy neboli Miss Alabama 2024 byla v pátek v noci vyhlášena třiadvacetiletá dívka jménem Sara Milliken. Na tom by nebylo nic zvláštního, kdyby nebyla morbidně obézní. Nová kráska váží plných 150 kilogramů a o vítězství v této soutěži usilovala osm let. Nyní je šťastná, že to dokázala.
Vítězství této dívky ale vyvolalo velké pobouření diváků i internetových uživatelů. „Tohle je v Alabamě atraktivní?“ ptají se někteří a další dodávají „To je spíše Miss Fast Food, ne?“ nebo „Tak, je to přinejmenším aspoň žena, no.“ Jiní jsou znepokojeni tím, že Sara může posloužit jako příklad pro děti, což je v době, kdy je obezita velkým problémem vyspělého světa, nežádoucí. Nová Miss Alabama si to nenechala líbit a kritiky upozornila, že slova, která ve virtuálním prostoru napíšou, mají trvalý dopad a mohou někoho nesmírně poškodit.
Proměnlivý ideál
Metrák a půl vážící modelka jistě není ideálem krásy. Alespoň ne tím současným. Nicméně to, co za něj považujeme, je v čase velmi proměnlivé. Zatímco v pravěku jej představovaly ženy typu Věstonická venuše, které byly symbolem plodnosti, ve starověkém Egyptě to byly ženy s úzkými rameny a dlouhým krkem. V gotické době byla v módě útlá postava, esovité prohnutí páteře a překvapivě také dlouhá chodidla, která zvýrazňovaly úzké a protáhlé šněrovací boty. Naopak v době barokní to byly opět kypré tvary, které byly považovány za atraktivní. 19. století pak kladlo důraz na extrémně úzký pas, který si ženy často stahovaly korzetem, ale zároveň i na bujnější tvary těla a zvýrazňováno bylo především dámské pozadí. 20. století se pak nese převážně v duchu útlých žen, přičemž od dob modelky Twiggy to jsou až chlapecké postavy, které prý oceňovali módní návrháři, kteří byli často homosexuály. Kulatější tvary byly v módě jen přechodně v 50. letech a typickou představitelkou tohoto období byla především herečka Marilyn Monroe. Od té doby považujeme za dokonalou krásu pouze velmi štíhlá až vychrtlá ženská těla, která většinou neoplývají ani tukem, ani svaly.
Je zjevné, že náš ideál krásy je velmi proměnlivý a mnohdy se přizpůsobuje tomu, na co jsme zvyklí a co považujeme za dobovou normu. Zatímco v 80. letech 20. století nikoho nepohoršovaly neoholené ženské nohy či podpaží, dnes to mnohdy považujeme za nepřijatelné. Za krásu ale někdy považujeme to, co je pro část lidí nedosažitelným luxusem. Zatímco v historické či v poválečné době, kdy mnoho lidí trpělo nedostatkem jídla, byla ideálem postava, která prozrazovala, že dotyčný nestrádá, dnes je žádoucí štíhlá postava, která prozrazuje, že dotyčný má na sebe dost času a patrně netráví dlouhé hodiny sedavým zaměstnáním a neodbývá se fast foodem.
Zrcadlo společnosti
Ve Spojených státech je dnes více než 42 % dospělých obézních, proto jsou tam štíhlí lidé prezentovaní v podobných soutěžích krásy spíše raritou. A v podobné situaci jsou i evropské země, kde lidé konzumují daleko více kalorií, než ve skutečnosti potřebují a nedostává se jim času na fyzické aktivity. Zvolit královnou krásy 150 kilogramovou mladou ženu tak může fungovat spíše jako zrcadlo společnosti, kde sice lidé staví na piedestal štíhlou ženu s mírami 90-60-90, ale ta realitě vůbec neodpovídá. Dívky s těmito rozměry v podstatě nemáte šanci běžně na ulici potkat. Zatím tak velebíme krásu, která představuje určitou exkluzivitu a luxus, kterým je štíhlost, je ale otázkou, zda se pod tlakem reality a nedostatku podobných štíhlých dam v podobných soutěžích nebudou dívky podobné Saře Milliken objevovat mnohem častěji. Třeba to už za pár let nebude nikomu připadat nepatřičné.
V reakcích na vítězství modelky nadměrných velikostí se objevuje kritika hnutí body positivity. Tedy snaha zvednout sebevědomí objemnějším lidem, kteří často trpí komplexy, depresemi, úzkostmi a dalšími psychickými problémy. Podle odpůrců tohoto hnutí se to s posilováním sebevědomí žen přehání. Striktním obhájcům štíhlosti dokonce vadí, když se v reklamách objevují ženy, které mají normální váhu nebo jen lehkou nadváhu. Domnívají se, že to není dobrý příklad pro ostatní, a to zejména pro děti a dospívající, protože štíhlost s sebou nese celou řadu zdravotních benefitů, zatímco lidé s nadváhou trpí celou řadou chorob, což zatěžuje zdravotní systém. Navíc prý dříve umírají. Domnívám se, že v době epidemie duševních potíží lidé zapomínají na fakt, že mladí jsou v současnosti mnohem více ohroženi právě depresemi a úzkostmi. Je mnohem pravděpodobnější, že mladí lidé spáchají sebevraždu než to, že zemřou například na následky své nadváhy či obezity. Budovat jejich sebevědomí a dát jim najevo, že i oni jsou plnohodnotnými členy společnosti, je důležité.
Kritici Sary Milliken i hnutí body positivity navíc zapomínají, jakým problémem současný ideál krásy je. Vychrtlé modelky, jejichž křivky jsou na fotografiích ještě často retušovány, nejsou pro děti a dospívající o nic bezpečnějším vzorem než morbidně obézní misska. Ostatně příkladů, kdy modelky či někdejší miss bojovaly s anorexií nebo na ni dokonce zemřely, je více než dost.
Zdroje:
