Článek
Setkala jsem se s tím opakovaně. Malý chlapeček v dětském koutku nebo v herničce sáhne po panence, nebo po kočárku, ale rodiče takovou hru považují za nepatřičnou a zřejmě i škodlivou. „Jsi kluk a tohle je pro holky, s tím si nemůžeš hrát,“ řekla maminka asi dvouletého chlapce v malé herně. „Seber mu to, vždyť si hraje s panenkou!“ volal jindy a jinde na maminku tatínek, která byla k dítěti blíže než on. „Ne, tohle ti do ruky nepatří. Dávejte pozor, s čím si ten kluk hraje, proboha!“ vykřikla zděšená babička, když viděla asi rok a půl starého vnoučka, jak něžně hladí plastové miminko, které mu zřejmě připomínalo to, které měla v nosítku jeho maminka. Nepřestává mne toto stereotypní myšlení, kdy lidé svým dětem brání hrát si s tím, co je baví a těší. Jakoby si neuvědomovali, že právě skrze hru se děti učí, vstřebávají informace z okolního světa a cvičí se v sociálních dovednostech.
Fuj, dej to pryč!
Někdy se to samozřejmě týká i dívek, ale s tím jsem se setkala jen výjimečně. Tam jsme zřejmě tolerantnější. Svědkem jedné takové situace jsem byla celkem nedávno. Malá dívenka seděla v nákupním košíku a v ruce držela dřevěné autíčko. „Taková krásná holčička, ale co ta ošklivá hračka, prosím tě? Fuj, dej to pryč!“ neodpustila si komentář paní, která stála ve frontě za maminkou holčičky. Maminka se ohradila, což paní velmi překvapilo. „No, my jsme dětem takové hračky nedávali. Nedivte se, že vám z nich dneska rostou samí homosexuálové,“ komentovala situaci dotčeně. S podobnými hodnoceními se současní rodiče setkávají relativně často, a to hlavně ve svých rodinách. Nepřekvapí, že část z nich podlehne a hračkám, které mají být určeny opačnému pohlaví se raději vyhýbají.
Jindy upozorňují na to, že dítě si přirozeně vybralo hračku, která je pro dané pohlaví „typická.“ Do jaké míry děti na svět přicházejí s vrozenými programy nebo zda jde o to, že jsme dětem nevědomě vštípili nějakou genderovou šablonu, nevíme. Co už ale víme je fakt, že hra s některými typy hraček ovlivňuje náš mozek. Jak je to s panenkami? „Hra s panenkou aktivovala části mozku, které dětem umožňují rozvíjet empatii a schopnost zpracovávat sociální informace, i když si hrají úplně samy. Panenky je povzbuzují, aby si vytvářely své vlastní malé imaginární světy, na rozdíl od her na řešení problémů nebo budování. Povzbuzují děti, aby přemýšlely o druhých lidech a o tom, jak by se mohli vzájemně ovlivňovat,“ praví nedávná neurovědecká studie.
Panenky a děti jsou pro holky
Pokud přistoupíme na striktní rozdělení rolí v nejútlejším věku, jak to děti ovlivní do budoucna? Skutečně dívky nikdy nebudou řídit auto? Nemohou se stát profesionálními řidičkami či strojvůdkyněmi? A není normální, že muži umí přebalit, vykoupat, obléknout nebo uspat své malé dítě? Je nepřijatelné, aby muži pracovali jako učitelé ve školách a školkách? Mohou se stát třeba dětskými lékaři a radit rodičům, jak o své dítě správně pečovat nebo jim to má být zapovězeno? Poměr obou pohlaví v těchto profesích je jednoznačně daný. Profesionálních řidiček a strojvůdkyň je pořád jako šafránu a to samé platí o učitelích, zejména ve školkách a o pediatrech. Žen je mezi dětskými lékaři 86,5 procent a vzhledem k tomu, že častěji odházejí na mateřskou a rodičovskou, potýkáme se prý proto s alarmujícím nedostatkem profesionálů v tomto oboru. Je tato důsledkem faktu, že malým chlapcům jejich příbuzní a později zřejmě i učitelé tvrdili, že hra s panenkami se pro ně nehodí? Že by to nějakým způsobem ohrozilo jejich mužství? Je to vcelku pravděpodobné.
Samostatnou kapitolou je neochota českých mužů vystřídat se s partnerkami při péči o dítě. Dlouhá rodičovská dovolená je pro mnohé ženy profesním harakiri, přesto často nemají na výběr. U žen se zkrátka předpokládá, že jsou rozenými talenty pro mateřství a péčí otce by děti byly ochuzeny. Argument, že v kojení muži ženy nenahradí, a tak nejde o předsudek, ale příroda takto zkrátka rozdala karty, je zvláště v českém kontextu úsměvný. Česká společnost, která často odsuzuje a zostuzuje kojící ženy, což vede k tomu, že už půl roku po porodu u nás kojí jen třetina žen. Mnohem pravděpodobnější je, že česká společnost je v některých oblastech silně konzervativní a má slabost pro patriarchální model uspořádání společnosti. Zároveň intenzivně vnímá, že by tato letitá jistota mohla být ohrožena. Až tak, že ji děsí chlapci v batolecím věku, kteří táhnou kočárek s panenkou.
