Článek
Jeho hity jsou populární dodnes. Tvořil hudbu i texty pro Yvettu Simonovou, Milana Chladila, Evu Pilarovou nebo Václava Neckáře. Těmi nejslavnějšími jsou písně Zhasněte lampiony, Lékořice, Zastavte čas nebo zlidovělá „koleda“ Vánoce, Vánoce přicházejí. Skládal také filmovou hudbu, například pro dětský seriál a později i film Pan Tau nebo seriál Kamarádi.
Skladatel, herec i recesista
Kromě skládání se věnoval také divadlu a filmu. Byl spoluzakladatelem Divadla Na zábradlí, kde hrál v několika představeních, a objevil se také ve filmech Věry Chytilové Sedmikrásky a Ovoce stromů rajských jíme.
Talentovaný muzikant navíc ovládal klavír, housle, harmoniku i trubku. Jako známý recesista si v roce 1960 dokonce zahrál s filharmoniky - na velmi nezvyklý „hudební nástroj“, psací stroj. „Napsal také píseň o ústředním topení, kde se ozývaly zvuky paliček na buben přejíždějících po žebrech radiátoru. Pochopitelně ve správném rytmu,“ cituje Dášu Cortésovou na svém webu semanovice.cz spisovatel a textař Ondřej Suchý.
Zejména v 60. letech spolupracoval s nejslavnějšími zpěváky své doby. Pro Yvettu Simonovou psal hudbu a jejich profesní spolupráce se postupně proměnila i v osobní vztah. Simonová se později stala jeho druhou manželkou. Pár tvořili v době největší slávy české taneční a popové hudby 60. let, na které se významně podíleli. V tu dobu se také společně objevili v klipu k písni Simonové s názvem Líbání. Zatímco Simonová je v něm nevěstou, on má roli varhaníka.
Refrén písně z výlohy
Ještě v létě 1968 patřil Jaromír Vomáčka k nejúspěšnějším a nejvyhledávanějším českým skladatelům. Jen o několik měsíců později se z něj stal zakázaný umělec.
V té době pětačtyřicetiletý skladatel se rozhodl vyjádřit k srpnové okupaci v roce 1968 po svém - vlastním protestsongem. Ten se rázem stal jakousi neoficiální „hymnou“ odporu a dlouhá léta pak zněl třeba u táborových ohňů. Zpívá se v něm o nemilé situaci mladého a poněkud naivního sovětského vojáka, který se nečekaně ocitl v Československu. Název skladby zní Dobře míněná rada, ale většině posluchačů utkvěl v hlavě především refrén „Běž domů, Ivane!“
Vznik této skladby je velmi zajímavý a velkou roli v něm sehrála náhoda. Vomáčka vtipný nápis „Běž domů, Ivane, čeká tě Nataša“ zřejmě zahlédl ve výloze tehdejšího Domu potravin na Václavském náměstí. Zalíbil se mu natolik, že ho využil jako vtipný motiv.
Autorem onoho nápisu byl přitom humorista Václav Mikolášek a jeho kamarád. Oba ho považovali za nejvtipnější slogan, který je tehdy napadl. Lidé si prý ono heslo před výlohou dokonce opisovali. „Někde si je musel přečíst i Vomáčka. Rozhodně mu nezazlívám, že se proslavil cizím nápadem,“ popsal později Mikolášek pro časopis Týden.
Vomáčka se rozhodl píseň nazpívat sám, ač mu zpěv zrovna nešel. Důvod byl jediný - aby nikdo z úspěšných zpěváků, pro které psal, nedostal zákaz. Na dotaz, zda nemá strach také o sebe, odpovídal: „No co, přinejhorším mi zakážou zpívat.“ Netušil tehdy, jak moc se mýlí.
Zajímavostí je, že o rok později ale další Vomáčkův satirický kuplet Vojna veselá nazpíval Milan Chladil. I ten se vysmívá jak sovětskému velikášství, tak naivní poslušnosti vojáků „neváhajících střílet i do dosavadních spojenců“.
Už v roce 1969, kdy se vysílal dětský seriál Kamarádi, pro který Vomáčka skládal hudbu, se objevil v titulcích jen v prvním díle. Následně přišel zákaz, který jeho kariéru skladatele a textaře de facto ukončil.
Píseň, která ukončila i Houpačku
Konec ale píseň nepřinesla jen jemu. V 60. letech vysílal Československý rozhlas populární hitparádu Dvanáct na houpačce. Uváděl jej hudební kritik Jiří Černý a jeho tehdejší manželka Mirka. Lidé na základě odvysílaných skladeb hlasovali o největší hit. Jenže v březnu 1969 musel pořad nuceně skončit. Pod drobnohledem komunistické moci ale byl už krátce předtím, a to proto, že se v něm pravidelně objevovaly písně Karla Kryla. Definitivně ho ale ukončilo až zařazení Dobře míněné rady do vysílání.
Po dohodě s Vomáčkou byla píseň odvysílána 28. března 1969 pod krycím názvem Nezapomeň si tu klobouk a jako její interpret byl uveden Jiří Štědroň. V průvodním slovu pak moderátoři tvrdili, že jde o kus z hudební operety Ryba a host. Píseň, o které Černý přitom mnohem později prohlásil, že je to „bohapustá agitka“ hitparádu vyhrála.
O pouhé dva dny později bylo Černému sděleno, že „Houpačka“ se dočasně zastavuje. Pro něj i pro jeho tehdejší manželku to ve skutečnosti znamenalo, že v rozhlase a na dlouhý čas ani nikde jinde žádnou práci nedostanou.
Předčasné úmrtí
Bez práce byl od roku 1969 i Vomáčka. Zajímavé přitom je, že před srpnem 1968 nebyl žádným disidentem ani otevřeným odpůrcem režimu. Naopak. Patřil nejúspěšnějším a nejvýkonnějším umělcům své doby. O to je jeho příběh pozoruhodnější. Jedna jediná píseň změnila jeho život. Z úspěšného skladatele populární hudby udělala během několika měsíců symbol odporu proti okupaci – a zároveň zakázaného umělce.
Odmítal tvořit pod cizími jmény, jak to dělali někteří jiní zakázaní umělci. Prakticky tak přišel o možnost skládat pro široké publikum. Ztráta práce, kterou miloval, podle některých vzpomínek přispěla k podlomení jeho zdraví. Mezi lety 1968 a 1978 prodělal tři infarkty. Ten poslední se mu stal osudným. Jaromír Vomáčka zemřel 7. července 1978. Bylo mu pouhých 55 let.
