Článek
Vládní poslanci se nepohodli. Tentokrát se spor týká čerpání rodičovského příspěvku. Pozoruhodný je v této souvislosti fakt, že nejvíce klacků pod nohy házejí ženy ženám. Lidovecké poslankyně Nina Nováková a Romana Bělohlávková nechtějí dát matkám možnost, aby mohly pracovat více než 92 hodin měsíčně. Političky ve svých argumentech částečně spoléhají na obyčejnou lidskou závist. Po zrušení omezení počtu hodin, kdy může o dítě do dvou let pečovat někdo jiný, aniž by rodič přišel o příspěvek, by prý takové rodiny čerpaly dvojí státní podporu. Jednou v podobě částky, která jim náleží jako rodičům pečujícím o dítě, podruhé ve formě státní dotace dětským skupinám.
Jsou rodiče vůbec svéprávní?
Přítomní muži, včetně ministra a stranického kolegy dvou zmíněných poslankyň Mariána Jurečky byli v tomto směru paradoxně mnohem střízlivější. Podle Jurečky takové omezení nedává smysl. Je pro úplné zrušení limitu na docházku pro děti docházejících do dětských skupin.
Dítě ale podle konzervativnější část politiků prý potřebuje individuální péči. Nicméně názory na to, zda ji dlouhodobě skutečně vyžaduje každé dítě a jak dlouho by měla trvat, se názory liší. Nebylo by lépe nechat to na posouzení rodičů, které své děti znají přeci jen nejlépe? Nebo snad vychází z předpokladu, že rodiče jsou nesvéprávní nebo své děti dokonce chtějí záměrně poškozovat?
Dosud mohou rodiče (nikoliv jen matky, byť z komunikace ve sněmovně to nepřekvapivě vypadá, že o malé děti pečují výhradně ženy) pracovat jen velmi omezeně. To chce ministr Jurečka změnit a omezení počtu hodin plánuje zcela zrušit.
Dítě do dvou let věku zatím smí dětskou skupinu navštěvovat pouhých 92 hodin měsíčně. To znamená, že primárně pečujícímu rodiči zbývají zhruba čtyři hodiny na práci. Nicméně dětské skupiny s volnými místy pro děti nejsou všude, proto rodiče často musí své děti dovážet i do vzdálenějších míst. Cestou ztratí další čas, který nemohou věnovat práci. Reálně jim tak ve skutečnosti zbydou zhruba dvě hodiny na práci denně. To skutečně není mnoho.
Ženy v pasti
Zatímco někomu může oněch 92 hodin připadat dostatečných, pro jiného to může být velký problém. Samoživitelky nebo ženy ohrožené kupříkladu domácím násilím se takto dostávají do pasti. Ty první jsou se svými dětmi ohroženy chudobou, ty druhé jsou ohrožený fyzickým či psychickým týráním. Žena, která si nemůže vydělat dost peněz na vlastní bydlení, musí často zůstávat s tyranem pod jednou střechou. Jen proto, že jí stát neumožňuje více pracovat. Ano, milé paní poslankyně, individuální a láskyplná péče o dítě je důležitá, nicméně důsledky vašeho lítého boje jsou dvojsečné. Vámi navrhované omezení může děti zároveň významně poškozovat.
Jiným případem jsou například ženy ve vědě. Až zase budeme společně „plakat“ nad tím, že vědeckou prací se nezabývá dost žen, měli bychom se důkladně zamyslet nad tím, proč tomu tak je. Skutečně mají ženy stejnou možnost pokračovat ve výzkumu jako jejich mužští kolegové, kterých se mateřství nijak nedotkne. Skutečně je možné zůstat v oboru špičkou i v případě, že jsou nuceny zůstat dlouhá léta de facto doma?
Sázka na závist
A lichá je i sázka na lidskou závist. Pokud má rodina jedno dítě, činí rodičovský příspěvek 350 tisíc korun, u vícerčat se pak o něco navyšuje. Patří všem bez rozdílu a nezávisí na předchozích výdělcích. Nicméně ti, kdo vydělávali vyšší částky a platili tak i vyšší nemocenské pojištění, mohou příspěvek čerpat zrychleně. Nejrychleji jej vyčerpáte za sedm měsíců. V případě nižších výdělků jej musíte čerpat o dost pomaleji a nižší jsou proto i jednotlivé měsíční částky. A to je situace, která z hlediska omezení počtu hodin, které děti smějí trávit v dětských skupinách, nedává smysl. Omezeně mohou pracovat zejména ti, kteří to potřebují více, protože jejich příjmy jsou (často velmi výrazně) nižší.
Lichý je i argument s dvojími příspěvky. Vyčerpat oněch 350 tisíc korun na jedno dítě mohou úplně všichni, není to ničím omezeno. Dotace dětským skupinách je pak příspěvek, který se státu významně vyplácí. Čím dříve se ženy vrací do práce, tím více odvádějí na daních. Zároveň je podpora těchto zařízení nezbytný předpoklad pro to, aby se rodiče do práce vracely. Náklady na soukromá zařízení jsou vysoké a bez dotovaných služeb by časný návrat do práce většinou nedával smysl. Poměrně vysoké ale zůstávají i v případě dotovaných dětských skupin, kde se měsíční „školné“ pohybuje nejčastěji kolem 5000 korun. To často není o mnoho méně, než kolik činí rodičovský příspěvek. Pokud by šlo o nedotovanou částku, bylo by to pochopitelně mnohem více a rodičům by se pak často vůbec pracovat nevyplatilo.
Připravit pracující rodiče dětí do dvou let o příspěvek dává stejný smysl jako připravit o penzi pracující důchodce. To by si politici jistě nedovolili. V případě pracujících rodičů ale někteří z nich chtějí „vychovávat“ dospělé a svéprávné lidi. Navíc často ty, kteří se snaží přistupovat ke svému osudu i osudu svých dětí velmi zodpovědně a přinášejí státu benefity v podobě odevzdaných daní.
V době klesající porodnosti, nad kterou politici často hořekují, by měli zvážit, zda k tomu nepřispívá i jejich postoj. Ženy, které dlouhá léta nebudou moci pracovat, si rodičovství budou rozhodně mnohem více rozmýšlet. Mít dvě nebo tři děti v Česku znamená vypadnout téměř úplně z pracovního procesu a být nuceně doma dlouhá léta. Vážně se tu někdo diví, že se rodí málo dětí?
Zdroje:
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/domaci-politika-nekteri-poslanci-chteji-pracujicim-matkam-zkomplikovat-zivot-263849#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=zpravy.sznhp.box&source=hp&seq_no=1&utm_campaign=&utm_medium=z-boxiku&utm_source=www.seznam.cz
https://www.mpsv.cz/-/rodicovsky-prispevek
Idnes.cz: Stát chce dostat matky do práce dotací. Investice se prý vyplatí; 12. října 2018
