Článek
A je to tu zase. Učitelé si prý pořád na něco stěžují, a to i přesto, že mají garantováno 130 % průměrné mzdy. „Dámy a pánové, nechci se vás dotknout – kdo z vás to má?“ ptám se spolu s klasikem české politiky, neboť částka, kterou si pod tímto výpočtem představuji, je opravdu hezká. Pokud bychom se k ní chtěli dopočítat, stačí vzít 42 249 korun, což je průměrná mzda v Česku v prvním pololetí roku 2023 a připočítat k ní oněch 30 %. Dostaneme se na celkem slušných 54 924 korun. To by mohl být dostatečný důvod i pro to, aby před branami škol stály zástupy absolventů pedagogických fakult, kteří by se ve výběrových řízeních utkali o možnost získat prestižní a dobře placené místo a navíc hned po škole! Co je psáno, to je dáno a garantováno, přece nutně znamená, že pod tuto částku nejdou! Když k tomu připočteme dlouhé prázdniny a krátkou pracovní dobu, což společnost pedagogům závidí snad ještě více než „tučné“ peníze, jde přece o pozici snů! Kde tedy oni absolventi jsou a proč jsou inzertní portály i v průběhu školního roku pořád plné poptávek ředitelů škol, ve kterých zoufale hledají nové kolegy?
Potíž je v tom, že lidé, které pohoršuje fakt, že učitelé stávkovali, čtou zprávy často jen velmi povrchně. Stávka se v první řadě stavěla za nepedagogické profese ve školství, které - co se týče budoucího odměňování - přišly zkrátka. Vadí jim také plánované snižování počtu asistentů pedagoga a možné rušení malotřídek či spojování dětí do větších skupin i při výuce předmětů, které vyžadují menší počet dětí. Zkrátka, skutečné investice do školství se opět odkládají a již tak bídný stav tohoto oboru se pravděpodobně ještě zhorší. Dopady to bude mít samozřejmě na žáky, ale výhledově i na celé naše hospodářství. Tedy pokud chceme budovat znalostní ekonomiku a nespoléhat jen na montovny, jejichž největší sláva je už delší dobu za zenitem.
Další část povrchního čtení se pak týká odměňování pedagogů. Dosáhnout ve školství průměrných platů ve výši 130 % průměrné mzdy, není to samé, jako dosáhnout toho, že každý učitel (třeba i začínající) bude pobírat měsíčně 54 924 korun. Ve skutečnosti bude mít takový plat ve školách opravdu jen málokdo. Stejně jako se lidé se často podivují nad výší průměrné mzdy u nás, jelikož plné dvě třetiny zaměstnanců na ni nedosáhnou, mohou se i učitelé podivovat nad onou těžko dosažitelnou částkou. Průměr je zkrátka průměr a započítává se do něj úplně vše - plat managementu, jednorázové odměny i platy lidí se čtyřicetiletou praxí. A jaká je tedy skutečnost? Tabulkové platy hovoří poměrně jasně. Začínající učitel na základní či střední škole, který je zařazen do 12. platové třídy (což je běžné) startuje s platem 32 820 korun a po 32 letech praxe jeho plat vzroste na 42 780 korun. Od příštího roku, kdy platy mají dosáhnout onoho zvýšení na 130 % průměrné mzdy, vzrostou sice na odměnách, ale nikoliv tabulkově. Podle vyjádření současného ministra školství má jít o 2500 korun.
Pokud učitelské platy porovnáte s odměnami jiných vysokoškolsky vzdělaných profesionálů, je zřejmé, že za průměrem v jiných oborech stále výrazně zaostávají. Dokážete si představit, že by za podobnou odměnu pracovali například lékaři, právníci nebo ekonomové? A napadlo vás někdy vyčítat jim výši jejich platů? Pokud se domníváte, že je to přiměřené, protože jejich pracovní doba je krátká a volna dlouhá, zkuste si něco více přečíst o přímé a nepřímé pedagogické činnosti. Nebo pojďte zkusit učit, pokud máte vysokou školu, budou vám stačit pouhé čtyři semestry doplňujícího studia, které si můžete doplnit i v průběhu vaší pedagogické praxe. Za ty peníze to přece stojí!
