Článek
Zatímco Česko, podobně jako jiné evropské země, čelí vysoké inflaci, život seniorů se v poslední době zlepšil. Významně vzrostly jejich důchody, obchody jim nabízí zvýhodněné ceny a někteří z nich navíc vstoupili za výhodných podmínek do předčasného důchodu. K tomu připočtěme fakt, že lékařská věda přichází rok co rok s novými objevy a možnostmi, o kterých se lidem dříve ani nesnilo. Jsou ale současní senioři skutečně spokojení a šťastní?
Všechno jenom pro důchodce
Marketingová akce řetězce prodejen Lidl vyvolala takřka šílenství. Obchod nabídl desetiprocentní slevu na některé výrobky všem lidem, kteří již dosáhli 65 let. Ve skutečnosti bylo snížení cen spíše kosmetické a Lidlu nepochybně přineslo více než seniorům samotným. Pravděpodobně přechytračil konkurenci a přilákal část lidí, která má tendenci být ve svých návycích spíše konzervativní. Ta si nyní Lidl spojila s pozitivními emocemi a pocitem, že právě tento obchod na ně myslí. Zajímavé je, že tato soukromá akce jednoho obchodníka vyvolala vcelku poprask. Objevily se hlasy, které se na řetězec zlobily kvůli tomu, že zvýhodňuje jen a pouze důchodce. Vždyť rodiny s malými dětmi nebo studenti by si takovou akci zasloužili daleko více! Proč všichni protěžují jen seniory?
Upřímně, nemyslím si, že by sociální situace současných penzistů byla kdovíjak záviděníhodná. Byť ve srovnání se seniory, kteří byli v důchodu třeba před deseti lety, jsou na tom zřejmě lépe. Průměrný starobní důchod se pohybuje kolem 20 tisíc korun a roste především díky vysoké inflaci a pravidelné valorizaci. To ale brzy změní novela zákona, která má tento vcelku rychlý růst penzí přibrzdit. Je ale pravdou, že někteří lidé mohli v poslední době odejít za výhodných podmínek do předčasného důchodu. To se skutečně může jevit jako nespravedlivé, zvláště optikou mladších ročníků, o jejichž budoucím odchodu do důchodu se hodně diskutuje v souvislosti s neudržitelností penzijního systému. V tomto případě může být naštvanosti části společnosti pochopitelná.
Nahořklá příchuť života
Částka, se kterou dnes musí většina seniorů vyžít, přesto není nijak vysoká. Průměrná mzda je ve srovnáním s průměrnou penzí i dnes více než dvojnásobná. Na rozdíl o mladších ročníků sice už obvykle nemusejí splácet hypotéku ani živit děti, ale na vysoký životní standard jejich penze zkrátka stačit nemusí. Zvláště v případě, že ovdoví, což se v tomto věku bohužel stává, a veškeré náklady spojené s bydlením musejí hradit z jednoho příjmu. I oni již doplácejí na to, že za dlouhá desetiletí nedošlo na penzijní reformu, proto si o životě západních důchodců mohou nechat zdát. Ti, kdo hojně cestují a žijí aktivní život, jsou spíše v menšině.
To, co ale jejich život dělá spíše nahořklým, než sladkým, jsou předsudky, které jsou v naší společnosti běžné. Stále preferujeme mládí, výkon a aktivitu. A potřeby těch „neužitečných“ často nevnímáme. Ty přitom zdaleka nejsou jen ekonomické. Mám za to, že naplno se to projevilo už v době pandemie. Část lidí se tehdy odmítala podřídit protiepidemickým pravidlům, protože oni sami jsou přeci zdraví a virus jim nemůže ublížit. Senioři ať si poradí sami, my chceme žít! Současné spílání seniorům v souvislosti s valorizací penzí či zmíněnou slevovou akcí vychází z podobné mentality. V naší společnosti jsou stále silně přítomny stereotypy o seniorech, kteří společnosti nic nepřinášejí a nejsou pro ni vlastně potřební. Pokud se někteří politici zasazují za jejich práva a potřeby, často je za jejich aktivitou patrný kalkul, který využívá toho, že jde o početnou skupinu, která může sehrát významnou roli ve volbách.
Skutečný zájem o jejich život, který by přesahoval krátkozraké marketingové akce typu sleva na jízdné, je vidět jen málokdy. Spokojený, nebo chcete-li „sladký“ život nezajistí žádná sleva, ani ta stoprocentní. Každý potřebuje v životě cítit, že je oceňován a má pro druhé hodnotu a že se na něj nedíváme jen skrze stereotypy. Stáří je to, k čemu směřujeme úplně všichni. Už proto bychom k němu mohli přistupovat s daleko větší pokorou a vlídností a více promýšlet, jak jej jednou prožijeme. Třeba by to vedlo k větší empatii, potažmo spokojenosti dnešních penzistů.
