Článek
Když autor tohoto článku četl aktuální novinu o slevě pro osoby nad 65 let v řetězci Lidl, pocítil značnou nelibost. Senioři pobírají důchod, zatímco odpočívají doma. Student nepobírá „zadarmo“ vůbec nic. Ani stipendium, pokud je pilný a dostane ho, není zadarmo. Skrývá se za ním předešlý školní rok úmorného učení a navíc je to jen taková almužna, která se hodí leda na levné obědy v menze.
Autor si je samozřejmě vědom, že dobrodinost Lidlu je jen velmi chytrý marketingový tah, který ve výsledku přijde důchodce ještě dráž, neboť nakoupí i další produkty mimo slevu, jenže tady jde o princip.
Ten je jednoduchý. Ze studentům by jim tolik nekáplo, neboť tolik peněz nemají. Jsou příliš chudí, aby si zasloužili takový luxus. A tak se opět, stejně jako nad mnoha jinými věcmi, vynořuje otázka, kam že to vlastně v tom kapitalismu spějeme?
Jistě nejpoužívanějším argumentem seniorů je, že museli na svůj důchod vydělávat celý život. Studenti však pracují právě teď a také platí ze svého výdělku daně. Jsou si tedy v jistém smyslu s důchodci rovni. Příliš peněz nedostávají. Zkuste se však vžít do studenta. Přes týden je ve škole, ve svém volném čase po výuce musí studovat materiály, psát seminární práce, bakalářské práce atp. a o víkendu, kdy by si měl oddechnout a zajít si třeba do kina, je od nevidím do nevidím na brigádě, kde je rád, když dostane 125 Kč hrubého na hodinu. Pak mj. musí platit za bydlení (kolej není zrovna nejlevnější) a něco jíst. Na jídlo však zbývá jen málo kdy a proto se cpe čínskými polévkami, levnými konzervami a jinými odpady. Na to lepší, co se vlivem inflace zdražilo, prostě nemá.
Bylo by chvályhodné, kdyby Lidl a jiné řetězce přestali obyčejné marketingové tahy převlékat za dobrodiní a skutečně nějaké učinili. Třeba pro seniory slevu 10 % a pro studenty 25 %. Aby se chudáci nemuseli cpát jen instantními polévkami.
