Za zdražování si můžeme sami

V supermarketech je všechno drahé. Vždycky bylo a je. Zubní kartáček, který jinak mají v drogerii za 30 korun, vám tam vecpou i za 80. A co teprve potraviny. Mouka za 26 korun? Zlodějina. Pro studenta, který si měsíčně na brigádě vydělá 10 000 Kč je to životně neslučitelné. Natož pro důchodce, který má důchod třeba 16 000 Kč. Student má alespoň nějaké úlevy, ještě bydlí u rodičů nebo si platí levnou kolej. Ale chudák důchodce, zvlášť, pokud ke všemu bydlí v nájmu, nemá s takovými cenami šanci na důstojný život.

Obchodní řetězce nás zvesela vláčí za nos jako kapra na háčku a v kapsách jim u toho cinkají zlaťáčky. Jeden den je vepřová pečeně 1 kg za 169 Kč. Druhý den za 99 Kč. Chladnička v obchodě je narvaná balíčky a doma dokonce zjistíte, že kus zakoupeného masa voní a vypadá naprosto čerstvě. Tak proč je to ve slevě? Jakto, že to jde? Odborníci nám tvrdí, že se jedná o podporu prodeje nebo prodej nadbytečných skladových zásob. Zní to jako poměrně přesvědčivý důvod, ale když se nad tím zamyslíme, vytušíme jednu velkou habaďůru. A to, že ta pečeně je drahá i za 99 Kč, ale aby ji někdo za tu cenu kupoval, na týden nebo dva její cenu vystřelí až do vesmíru. A my jako důvěřivé děti pak při slevě běžíme a honem bereme jedno nebo i dvě balení a cpeme si je i za tu drahotu doma do mrazáku s vítězoslavným pocitem, kolik jsme neušetřili. Je to všechno jen vypočítavá manipulace nebohými občany a dokud si to necháme líbit, půjde to tak dál a nakonec to bude ještě horší.

Máme tady tři poměrně omílané příčiny. Covid, válka na Ukrajině a Fialova vláda. Covid se rozporovat nedá, zavřené nebo omezené obchody prodělaly velkou ztrátu a tu je třeba zase nahnat. To máme příčinu, která to všechno odstartovala a která ze všeho nejvíc působí, že to nebyla jen snaha sedřít z obyčejných občanů kůži, ale spíše nemilá událost pro všechny. Válka na Ukrajině na druhou stranu spíše vyvolala paniku, které obchodníci velice mile využili. Tam se to ale ještě větví - buď za to můžou Ukrajinci, nebo Putin. A autor tohoto článku velice pochybuje, že by se tu dalo ukázat na někoho jiného než na Putina. A nakonec tu máme Fialovu vládu. Tam by nejspíš potřeboval sám autor článku vysvětlit, jak že za to Fiala může, protože se to zdá spíše jako to nejlínější shazování viny, jaké u nás aktuálně probíhá.

Čtvrtou příčinou, kterou si nikdo nechce přiznat, jsme my sami. Dokud má zboží kupující, nemá smysl cenu snižovat. To je nejzákladnější pravidlo, které chápe i dítě při prodeji virtuálních položek v online počítačové hře.

Začíná to reklamou, nejčastěji televizní. Například reklama na cereálie nám ukazuje veselé děti a hlásá „skvělý den začíná ráno“. Líbivě zpracovaný spot plný signálů, které si ani neuvědomujeme, je však pro zákazníky více škodlivý než k užitku. Má totiž spíše psychologický charakter než informativní. To znamená, že nás přesvědčuje, abychom produkt zakoupili, nikoliv neinformuje, že produkt existuje a co může nabídnout. Většina takto propagovaných cereálií ani není zdravá ke snídani. Obsahuje obrovské množství cukru. A i to má svůj důvod. Spousta lidí by přitakala, že právě cereálie z reklamy chutnají nejlíp. Netuší ale, že chutnají nejlíp proto, protože je v nich přesně takové množství cukru, aby bylo dosaženo tzv. bodu blaženosti. Bod blaženosti vynalezl americký výzkumník trhu a psychofyzik Howard Moskowitz. Je to přesný poměr cukru/soli/tuku v potravině, který způsobuje, že je daný produkt nepřekonatelně lahodný. Kupovat potraviny z televizních reklam je proto nejen sprostě drahé, ale ještě ke všemu méně zdravé, než některé levnější varianty, které mají cukru méně.

Musíme řetězcům ukázat, že za draho kupovat nebudeme. Naprosto nejjednodušší je drahé potraviny nekupovat vůbec a vyhledat takové, které jsou levnější a se stejnou kvalitou. Ne vždy znamená, že čím dražší, tím kvalitnější. Nejčastěji je lze nalézt v regálech tam, kde nejsou okamžitě na očích. Třeba ve spodních anebo nejsvrchnějších policích. Pokud špatně vidíte na text se složením, přineste si sebou lupu nebo si text zvětšete přes kameru mobilu. Nejen, že tak nejlépe můžete porovnat produkty, ale dokonce zjistíte, co vlastně budete jíst. Pokud levnější zboží nedosahuje podobné kvality nebo se nevyplatí třeba z hlediska prodávaného množství (gramáž je taky důležitá), sáhněte jenom po tom, co je ve slevě, a nikdy to mimo slevu nekupujte. Nejvýhodnější však je podívat se nejdřív na internet, a to opravdu dokonale. Na některých eshopech jsou totiž trvanlivé (ale i netrvanlivé) potraviny až dvakrát levnější, například z toho důvodu, že je prodejce nakupuje za hranicemi.

Nesmíme však zapomínat na to, že supermarkety a eshopy nejsou jediné místo, kde se dá nakoupit. Především na vesnicích, ale i na krajích města, lze najít místní farmáře, kteří mají nejen slušné ceny, ale i poctivé produkty. Nejde o to, že by své produkty prodávali levněji, protože je sami vypěstovali. Jde o to, že nákupem u farmářů odstřihujete velkoobchody, které si samozřejmě mimo marži účtují také to, že musí zboží přepravovat na prodejny (započítávají do toho nejen pohonné hmoty a opotřebení vozidel, ale i platy řidičů).

Zdá se, že víc už udělat nemůžeme. Všelijaké pochody za drahotu nám k ničemu nebyly, naopak ještě stály daňované poplatníky další peníze. Jsme ve válce s obchodními řetězci a pokud můžou dávat slevy na kde co a pravidelně, očividně to zdražování nebude tak nevyhnutelné.