Vánoční srdce volá: Zapalte hvězdy

Tyto umělkyně spojuje působení ve spolku Loutky v nemocnici, jenž od roku 2009 ulehčuje pobyt dětí v nemocnicích a léčebnách.

Kulturní centrum Prahy 6, půvabný zámeček s kaštanovou zahrádkou je už třicet let mým druhým domovem: hnízdo alternativní kultury vzkvétá v rukách dramaturga Tonda Kocábka, známého z Rádia 1.cz. Nachází se zde rovněž Pop Muzeum, jež právě pořádá výstavu o Martě Kubišové. Kaštan je vánočně vyzdobený, všechno slavnostně svítí. Za zvukařským pultem stojí Martin Černý, známý například ze skupiny Rudovous. Má tričko supermana, zelené vlasy, dva copánky na bradě a pověst geniálního zvukaře.

Začíná Marka Míková. Má na sobě oslnivě azurové šaty a na hlavě modrou květinu. Rozezvučí křídlo strhující písní o vánočním srdci: do čela kulicha, nikam už nespěchám, chci stopy zanechat…vánoční srdce mám v kapse. Naskočím na tramvaj, hvězdy mi zamávaj… Zazní i Metelice z posledního alba Zubů nehtů o zjevení mezi vločkami sněhu. Velrybí muž hledá svou jedinou velrybu nádhernou zní velrybí zpěv, který Marka zná, protože o velrybě Varvaře napsala knížku. Když začne Zapalte hvězdy o válce na Ukrajině, cítím, že jde o hymnu doby: vhání slzy do očí a přináší odhodlání a ta nejsilnější přání podpory bojovníkům za svobodu…ze dne na den se to může stát/ že staré řády neplatí…Zapalte hvězdy v očích ať nebem svítí…nejde utéct z toho boje… střela projede domem… hlasy dětí k nebi letí.

Marka předá pódium Sylvii Krobové. Sylvie je pozoruhodná osobnost, básnířka, divadelnice, zpěvačka s výjimečným operním hlasem, muzikoterapeutka. Má na svém kontě řadu autorských alb. Hraje na piano a akordeon. Směje se tesknosti svých songů… kapky deště zatoulaným lesem…Marnost ach marnost, nikdo tě nevnímá/ mládí tě objímá, má hudba utichá, jiskry v očích ještě mám každý je se svými běsy a mezi písněmi mile promlouvá: Ondřej Galuška má celou desku o marnosti, tak není špatný se přidat…Je jen teď a tady/ z nočních výletů do snů kruh se uzavírá nic neubývá…Nic neumírá…Sylvie učí na ZUŠce a se svými studentkami natočila tento měsíc svůj, jak se smíchem říká, „nejveselejší“ klip Podzimní. Vrcholem jejího vystoupení byly zhudebněné verše čínského básníka Chan šana, který prý psal na skály, prý v osmém století: bezstarostný píšu své verše…jak nepřivázaný člun jsem se odevzdal. K této přiznávce ke Kerouackovým Dharmových tulákům se nečekaně přidá z obecenstva na trumpetu Sylviin manžel Bilbo… a pokračuje dál i v Kráčím krajem se svým stínem…v rytmu cikád tělo tepe… v rytmu cikád.

Po Sylvii nastupuje Krystyna Skalická, písničkářka, harmonikářka a loutkoherečka. Nasazuje si super efektní svítící věnec: bylo by krásné mít to světlo v duši, tak ho mám aspoň na hlavě, říká a bere nás do své říše fantastické přírody, jíž je ona vílí součástí… v jejím lesním království jelen láká dívku ve snu ven. Kromě vlastních textů také zhudebňuje neznámé verše svých milovaných básníků, například Ivana Martina Jirouse: jsi to ještě ty… co jsem neuviděl okolo proletěl anděl…chrousti a čejky zoufale křičí, to jsem já, Zorka Ságlová. Dál Krystyna zahraje koledu, kterou hraje jenom jednou v roce: O půl noci stesk a žal svoje srdce slyším bít slyším narodil se čistý cit svoje srdce slyším bít radujme se. Pak Krystyna přechází na polské písně, jež je taková radost slyšet!

Písničkářský večer uzavírá Tereza Palková. Hraje na piano, ukulele a harmoniku, looper tentokrát nechala doma. Říká o sobě, že začala jako písničkářka, ale pak se jí narodily děti, a tak vydala album pro ně. Její písně jsou buď hravé nebo plné vášně a řek lásky. Všichni trpíme environmentálním žalem a proto na mě nejsilněji zapůsobila osvobozující píseň Země: Děkuju ti země, že mě držíš pevně když uvadám a ztrácím sílu / Děkuju ti země, že mě držíš pevně když upadám a ztrácím víru…

Dechberoucí je video, natočené v Broumovských stěnách.

Byl to nádherný večer, pestrý jako jsou všechny ty tvůrčí osobnosti Loutek v nemocnici. Jsem tak vděčna že je všechny mohu potkávat a poznávat jejich světy.