Článek
V lednu 2019 veřejně vystoupil ústavní soudce Vojtěch Šimíček s tvrzením, že se Vratislav Mynář, tehdejší vedoucí kanceláře prezidenta Zemana, snažil zasahovat do rozhodování Ústavního soudu. Konkrétně se Vratislav Mynář obrátil na soudce Šimíčka ve věci návrhu na zrušení služebního zákona.
„Kancléř Vratislav Mynář na první schůzce naznačil, jaké rozhodnutí by se panu prezidentovi ve věci služebního zákona líbilo,“ popsal tehdy Šimíček.[1] Vratislav Mynář kontaktoval Vojtěcha Šimíčka pak ještě jednou, a to ve věci ústavní stížnosti týkající se kauzy Lesní správy Lány, kterou měl Šimíček na stole jako soudce zpravodaj.
Téměř obratem se k soudci Šimíčkovi připojil tehdejší předseda Nejvyššího správního soudu a nynější předseda Ústavního soudu Josef Baxa, který rovněž popsal své zkušenosti s kancléřem Mynářem. U Baxy Mynář naopak loboval ve věci kauzy Plzeňské teplárenské, která stavěla v Plzeňském kraji za dvě miliardy spalovnu. U Nejvyššího správního soudu totiž ležela kasační stížnost, která mohla výstavbu spalovny minimálně oddálit.[2] Soudce Josef Baxa tehdy popsal, že mu byla prostřednictvím kancléře Mynáře za pozitivní rozhodnutí Nejvyššího správního soudu nabídnuta funkce předsedy Ústavního soudu.
Největší demonstrace od listopadu 1989
U veřejnosti vyvolala slova obou soudců doslova bouři. Napříč celou republikou se začaly konat pravidelné demonstrace na podporu justice, které vyvrcholily demonstrací na Letné. Té se dne 23. 6. 2019 účastnilo přes čtvrt milionu lidí. Jednalo se o jednu z největších demonstrací v našich polistopadových dějinách
Občané tak jednoznačně vyjádřili, že velmi silně vnímají potřebu nezávislé soudní moci jako základního garanta demokratického systému. Justice se tehdy doslova hřála na výsluní a těšila se u veřejnosti důvěře a silné podpoře.
Promarněná příležitost
Dnes je zjevné, že justice propásla tehdejší jedinečnou příležitost získat od politiků lepší podmínky pro své fungování. Politici totiž rádi investují svoji práci a veřejné zdroje přesně do oblastí, které se těší pozornosti jejich voličů. Pokud by problematické otázky fungování soudů byly nadneseny právě v roce 2019, pak by politici možná neměli problém dodatečné finanční zdroje do fungování soudů investovat a možná by i našli odvahu učinit některé potřebné systémové změny.
Tato osudová chyba se začíná projevovat nyní, kdy se soudy dostávají doslova do materiální nouze. Soudy nemají dostatek finančních prostředků pro úhradu soudního personálu, jsou nuceny seškrtávat náklady na zmocněnce zvláště zranitelných obětí, šetří se i na nákladech znaleckých posudků a dalších nákladech nezbytných pro výkon jejich činnosti. Všechny tyto problémy mají zcela jednoznačně kořeny v minulosti.
Větší ohrožení justice než v roce 2019
Zdá se tak, že ve skutečnosti je nyní justice ohrožena více než v roce 2019. Pro někoho by to mohl být dokonce i dobrý návod proto, jak se nezávislých soudů jako základního pilíře demokratického systému vlastně zbavit. Nechat je jako celek finančně vyhladovět. Je naivní se totiž domnívat, že zárukou nezávislosti justice jsou pouze neustále skloňované platy soudců. Zárukou nezávislosti justice je především schopnost dobrého fungování justice jako celku a soudci tvoří pouze jeho část, byť podstatnou.
Zřízení soudcovské rady
Na obranu soudů je však třeba uvést, že jim v nastavení účelné komunikace brání jejich velká roztříštěnost a neexistence zastřešujícího orgánu, například soudcovské rady, který by byl schopen justici reprezentovat navenek a vyjednávat i podmínky pro zajištění jejich chodu.
Jsem si vědoma, že názor na soudcovskou radu není jednotný, a že toto řešení má i svá negativa. Ale nyní se ukazuje, že jasný reprezentant schopný bránit justici právě v takových okamžicích, nám bolestně chybí. Pouze takový orgán je totiž schopen vyvolat mnohem větší a účelnější tlak na politické řešení podobné situace než jednotlivci, kteří se o to průběžně snaží.
Co na situaci občané?
Je téměř jasné, že nyní občané na obranu justice hromadně nevystoupí. V roce 2019 šlo totiž o vyšší ideu, nyní jde „pouze“ o peníze. Bez odpovídajícího finančního zázemí ale i ty ideje zahynou.
