Článek
Na Ústavní soud se obrátil stěžovatel, který neúspěšně žaloval stát o náhradu škody za to, že mu předběžným opatřením byl v průběhu roku 2017 omezen styk s jeho nezletilými syny. V určitém období se otec nemohl stýkat s dětmi dokonce vůbec. Důvodem pro vydání předběžného opatření bylo tvrzení matky, že otec má násilné sklony a děti bije. Matka vůči otci podala i trestní oznámení a orgány činné v trestním řízení vůči němu zahájili trestní řízení. Ve věci stěžovatele v minulosti již jednou Ústavní soud zasáhnul, když[i] částečně zrušil rozsudky obecných soudů, kterými bylo rozhodnuto o svěření nezletilých do péče matky a o rozsahu styku s otcem. Nakonec se všechna obvinění z násilí na nezletilých ukázala jako nepravdivá.
Stěžovatel se cítil vydaným předběžným opatřením poškozen a obrátil se na stát se žádostí o úhradu způsobené újmy. Všechny soudy došly k závěru, že stěžovatel nárok na náhradu újmy nemá. I Ústavní soud stížnost otce nakonec odmítl, ale zároveň ve vydaném usnesení stanovil podmínky, za kterých je možné se náhrady újmy z titulu vydaného předběžného opatření domáhat.
Dosavadní praxe
Doposud platilo, že pokud bylo soudem nařízeno předběžné opatření, nemohli jste se domáhat po státu náhrady škody, kterou Vám takové předběžné opatření způsobilo. Na náhradu škody vůči státu jste neměli nárok, nejen pokud jste celý spor následně vyhráli, ale ani tehdy, pokud bylo předběžné opatření vydáno v rozporu se zákonem. Jediným, kdo byl odpovědný za způsobenou škodu, byla osoba, která vydání takového předběžného opatření soudu navrhla.
Stát se tak zříkal jakékoliv odpovědnosti za soudem vydaná rozhodnutí. Mnoho odborníků dlouhodobě považovalo tento postoj soudů za protiústavní.
Tato praxe je však nyní již minulostí. Za poměrně malého zájmu veřejnosti zveřejnil Ústavní soud na svých stránkách informaci, že zařadil do Sbírky nálezů a usnesení své rozhodnutí [ii], kterým v určitých případech odpovědnost státu za vydané předběžné opatření připustil.
Výjimečný postup Ústavního soudu
Postup Ústavního soudu v této věci můžeme označit za trochu raritní, neboť nevydal nález, ale šlo o usnesení. Tedy rozhodnutí, kterým Ústavní soud stížnost dotyčného stěžovatele odmítl jako zjevně neopodstatněnou. K obdobnému kroku Ústavní soud přistupuje pouze ojediněle. O zařazení takového rozhodnutí do Sbírky nálezů a usnesení musí rozhodnout celé plénum Ústavního soudu.
Výlučná odpovědnost státu
Ústavní soud konstatoval, že stát bude odpovídat za újmu způsobenou vydaným předběžným opatřením, pokud bude nezákonné. Bude se jednat o taková rozhodnutí, které změnil nebo zrušil odvolací soud nebo zrušil Ústavní soud. Za nezákonné Ústavní soud považuje i takové rozhodnutí o předběžném opatření, jehož nezákonnost byla určena ve speciálním řízení dle občanského soudního řádu[iii]nebo o ní rozhodl tzv. akademickým výrokem Ústavní soud. V těchto případech bude za náhradu škody dokonce výlučně odpovídat stát, a nikoliv navrhovatel jako doposud.
V ostatních případech budou předběžná opatření považována za rozhodnutí, která byla vydána v souladu se zákonem a za případnou škodu, které takové předběžné opatření způsobí, odpovídá i nadále pouze osoba, která vydání takového předběžného opatření navrhla.
Krok správným směrem
Postup Ústavního soudu je sice poněkud překvapivý, rozhodně se však jedná o krok správným směrem.
[i]Nález Ústavního soudu I. ÚS 1079/17 ze dne 26. července 2017
[ii]Usnesení Ústavního soudu I. ÚS 309/24 ze dne 20.3.2024
[iii] § 220a zákona č. 90/2013 Sb., občanský soudní řád ve znění pozdějších předpisů
