Článek
Je trochu děsivé, že nikdo už vlastně nepřemýšlí, zda je použití podobných výroků v rámci volební kampaně přípustné. Všichni si prostě zvykli, že podobné výkřiky v rámci kampaní zaznívají.
Je ale správné, aby někdo mohl v rámci volební kampaně vyzývat k uvěznění nějaké osoby a získávat na takových výrocích hlasy voličů? V demokratické společnosti přeci nesoudí a nemůže soudit soudce Lynch. Politická strana nerozhoduje, kdo spáchal trestný čin a bude za něj odsouzen. Od toho jsou orgány činné v trestním řízení.
A co použití podobných výroků dělá se společností a politickou scénou? Není mlčení a tolerance vůči podobným projevům příčinou stavu, ve kterém se tato společnost nachází?
Volební zisk strany PRO -Jindřicha Rajchla
I když strana PRO – Jindřicha Rajchla ve volbách do Evropského parlamentu nepřekročila hranici 5% nezbytnou pro získání některého z mandátů, přesto nelze její výsledek ve volbách považovat za neúspěch. Za dva roky své existence dokázala tato strana a její kontroverzní předseda přesvědčit již přes dvě procenta voličů. A jeho pohled je nyní upřen směrem k parlamentním volbám.
Tady však nejde o Jindřicha Rajchla a jeho stranu. Tady jde o základní principy právního státu.
Kde leží hranice volebních kampaní
Základní otázka, kterou bychom si měli klást, zní, kde leží hranice, ve kterých by se měla volební kampaň odehrávat. Ústava v tomto směru hovoří celkem jasně: „Politický systém je založen na svobodném a dobrovolném vzniku a volné soutěži politických stran respektujících základní demokratické principy a odmítajících násilí jako prostředek k prosazování svých zájmů.“
Ústava tedy neříká, můžeš si ve volbách dělat a říkat cokoliv. Ústava říká, že v rámci volební kampaně musíš respektovat základní demokratické principy, lidská práva a nesmíš použít násilí. Výzvy k uvěznění určité osoby tyto hranice evidentně překračují.
Ztráta důvěry v demokracii
Ačkoliv si to neuvědomujeme, tak náš pocit spokojenosti a naše chování jsou do značné míry ovlivněny prostředím, ve kterém žijeme. Víra v morálku, právo a spravedlnost jsou základním předpokladem proto, aby lidé cítili, že žijí v demokratické společnosti. Pokud se jim těchto hodnot nedostává, tak víru v demokracii přirozeně ztrácí. Je to totiž především ztráta důvěry lidí v hodnoty liberální demokracie, která způsobuje její krizi.
Václav Havel jednou řekl: „Přirozenou nevýhodou demokracie je, že těm, kdo to s ní myslí poctivě, nesmírně svazuje ruce, zatímco těm, kteří ji neberou vážně, umožňuje téměř vše.“ Došla jsem k názoru, že v tomto výroku se Václav Havel hluboce mýlil. Nepopisuje v něm totiž demokracii, ale anarchii. Demokracie totiž nemůže umožňovat vše; demokracie je postavená na základě úcty k základním právům a na zásadách občanské společnosti. A tento princip musí být respektován v rámci všech procesů, které se v demokratické společnosti odehrávají. Tedy i ve volbách.
Pokud i nadále necháme podkopávat základy demokracie svou lhostejností k podobným projevům, tak se nebudeme moci divit, že se jednou probudíme ve státě, který demokratický nebude. Ve státě, kde lidé nebudou svobodní a rovní do své důstojnosti a práv. Ve státě, kde budou lidé rozlišováni dle rasy, pohlaví, jazyka, náboženství nebo národnostního či sociální původu. Ve státě, kde nebudete mít zaručeno právo na život a osobní bezpečnost a právo na to být souzen nezávislými soudy.
