Článek
Ministerstvo práce nastavilo trh. To je ten kouzelník, který to celé zařídil. Česká správa sociálního zabezpečení mává rukou, když odvody chybí, důchod se nekoná - když neplatíš, nedostaneš. A co zdravotní pojišťovny? Ty mají starost, protože zatímco „normální“ zaměstnanec s platem 45 tisíc odvádí pojištění, pracovník na DPP s minimálními odvody dostává stejnou zdravotní péči. A u veřejných zakázek? Sazba hraje prim, dokud se to celé nerozpadne.
Praha - Reportéři České televize odhalili skrytou tvář trhu práce, kde se pod rouškou personálních agentur skrývají praktiky, které zneužívají slabších a zanechávají za sebou spoušť v podobě finančních i osobních tragédií. Nelegální zaměstnávání, založené na obcházení zákonů a okrádání státu i samotných pracovníků, je v České republice rozšířenější, než se zdá.
Kdo za tím stojí?
Jednoduše řečeno, pracovní agentury, které se zaměřují na zaměstnávání na dohody o provedení práce (DPP). Tyto agentury, často řízené „duchovými“ jednateli a společníky, vytvářejí komplikované struktury firem – takzvané „sestry“ – napojené na mateřskou společnost. Cílem je maximální zisk při minimálních nákladech.
Jak to funguje?
Pracovníci jsou zaměstnáváni na DPP, často s limitem 300 hodin ročně. Paradoxem je, že tito lidé mnohdy reálně pracují na stejném místě, ve stejné pozici a za stejnou mzdu jako kmenoví zaměstnanci. Rozdíl je však zásadní – na DPP se neplatí sociální ani zdravotní pojištění.
Dopady na zaměstnance:
Důsledky jsou fatální. Mnoho z těchto pracovníků, ať už jde o občany ČR nebo cizince z EU, se dostává do finanční pasti. Bez placeného sociálního pojištění nemají nárok na podporu v nezaměstnanosti, nemocenskou ani důchod. Zadluženost, exekuce a insolvence jsou bohužel běžnou realitou.
Selhání státu:
Největší problém tkví v nečinnosti státu. Ministerstvo práce a sociálních věcí, Česká správa sociálního zabezpečení a zdravotní pojišťovny mají na tento problém různý pohled, což vede k neefektivnímu řešení. Oblastní inspektorát práce sice provádí kontroly, ale vzhledem k obrovskému rozsahu a omezeným kapacitám nedokáže adekvátně reagovat. Stížností ze strany zaměstnanců je navíc málo, často z obavy ze ztráty zaměstnání.
Proč to neřeší?
Česká správa sociálního zabezpečení se primárně zabývá odvody. Pokud zaměstnanec neplatí odvody, stát nemá z čeho čerpat. Dotčení lidé si pak uvědomí dopady až při žádosti o důchod. A to je pozdě.
Past jménem důchod:
Výše starobního důchodu se odvíjí od příjmů a odpracovaných let. U lidí pracujících na DPP, kteří nemají zaplaceno sociální pojištění, se důchod vypočítává z velmi nízkého základu. Výsledkem jsou minimální důchody, které nestačí ani na základní životní potřeby.
Sociální důsledky:
Tato praxe má dopad na celou společnost. Ohrožuje finanční stabilitu zdravotních pojišťoven, které musí platit za zdravotní péči pro lidi, kteří na to nemají prostředky. Situace se dotýká i matek samoživitelek, které se ocitají v těžké životní situaci.
A co dál?
Je znepokojivé vidět, jak pracovní trh láme vaz a jak se lidé dostávají do existenčních problémů. Je smutné vidět starší lidi v důchodovém věku, jak musí pracovat za pokladnou nebo jako strážní, protože jim státní systém nedokázal zajistit důstojný život. Mnozí se cítí podvedeni a zoufale hledají nápravu. Je třeba si uvědomit, že tento problém se dotýká nás všech.
