Hlavní obsah
Psychologie

Smrt Catherine Susan Genovese aneb jak to bylo doopravdy?

Foto: pixabay.com

Vražda je vždy tragická, ale je vzácné, že by získala pozornost americké veřejnosti a psychologů po celém světě. Smrt Kitty Genovese rozvířila debatu o takzvaném efektu přihlížejícího. Faktu, že čím více svědků, tím má oběť menší šanci na záchranu.

Článek

Catherine Susan Genovese pro přátelé Kitty. Osmadvacetiletá barmanka žijící v New Yorku, než byla brutálně zavražděna. Mnozí vnímali její příběh jako symbol bezcitnosti nebo apatie obyvatel velkých měst, zejména New Yorku.

Foto: New York Police Department, Public domain, via Wikimedia Commons

Kitty Genovese (1961)

Vše se odehrálo v noci 13. března 1964 - přibližně ve 2:30  Kitty odchází z práce a spěchá do svého domu, kde na ní čeká její přítelkyně Mary Ann. Kitty dorazí domů asi kolem 3:15 a zaparkuje své auto na parkovišti asi 30 metrů od dveří svého bytu. Útočník vyzbrojen loveckým nožem, který Kitty po celou dobu sledoval, bodá. „Proboha on mě bodl! Pomoc! Pomoc!“ ozývá se ulicí. Je 3:19 a celá čtvrť se musela probudit. Otevře se pár oken a někdo zvolá. „Nech tu dívku na pokoji!“

Dívka zakřičí a utíká k zadnímu vchodu budovy, kde se schová pod schody svého bytu. Nikdo ze sousedů ale nevyjde ven. Nikdo ji nepřispěchá na pomoc. Nikdo nevolá na policii. Všichni sousedé se schovávají za okny a vše tiše sledují. Útočník nachází umírající Kitty pod schody, kde ji několikrát bodne a okrade. Celý útok trvá asi půl hodiny. Než dorazí policie, Kitty vykrvácí.

Policie dostává první telefonát o napadení až ve 3.50 je to jeden ze sousedů, který později své váhání, proč nezavolal dříve, vysvětlí pouhými šesti slovy… „Nechtěl jsem se do toho plést.“ Jeden ze svědků dokonce chladně prohlásí: ,,Byl jsem unavený a vrátil jsem se do postele.“

Poté co se spustila mediální lavina. Všichni si kladli stejnou otázku: ,,Proč 38 svědků vraždy jen přihlíželo, proč nikdo nezavolal policii?“ Kolik je na tomto příběhu ale pravdy, napsali novináři opravdu všechno?

Vraťme se na začátek, představme si, že je krátce po třetí ráno a ulicí na Austin Street se ozve hrozivý výkřik. Je zima, všichni spí a mají zavřená okna. Ulice je navíc špatně osvětlená. Někteří ale i přesto vstanou a jdou se podívat z okna. Někteří rozeznají, že ulicí běží nějaká postava snad žena… některé napadne, že je opilá. Hned na rohu ulice je totiž bar. I přesto dva obyvatelé ulice zavolají na policii jedním z nich je i Michail Hoffman budoucí policista. Také jistá Hattie Grundová zavolá na policii později vypovídá, že jí službu konající policista řekl, že již někdo volal. Policie však nepřijela. Zdá se, že měla za to, že se jedná o běžnou manželskou hádku.

Policie následně vyslechla 38 očitých svědků. Ne všichni něco slyšeli a někteří se ani neprobudili, nešlo tedy o očité svědky. Byly tu ale dvě výjimky. První byl Kittyin soused Joseph Fink, který útok viděl, ale nepomohl. Fink byl samotář a rasista nesnášející Židy a místní děti mu říkali Adolf. Dalším byl Karl Ross Kittyin přítel. To on později řekl polici, že se do toho nechtěl plést. Nechtěl se do toho plést, protože měl strach, že by vyšla najevo jeho homosexualita, která byla v té době nelegální. Karl Ross nakonec nezavolal na policii, ale zburcoval svoji sousedku Sophii Farrarovou, která jakmile se dozvěděla, že Kitty krvácí na chodbě, neváhala a běžela za ní. ,,Sophie otevřela dveře na schodiště, kde našla umírající Kitty a vzala ji do náruče…“

Později jeden rozhlasový novinář zjistil, že většina obyvatel si myslela, že vidí pouze opilou ženu. Po tomto zjištění se zeptal zpravodaje New York Times, proč se o tom nezmínil. Odpověděl mu prostě… „To by ten příběh zkazilo.“ Pravdou bylo, že Kitty nezemřela sama všemi opuštěná. Zemřela v náručí své sousedky a kamarádky.

V roce 2007 článek v Americkém psychologovi  potvrdil, že se nenašel…„žádný důkaz o přítomnosti 38 svědků nebo o tom, že svědci vraždu sledovali, nebo že svědci zůstali nečinní.“ V roce 2016 The New York Times uvedl ve svém článku věnovaném Kitty, že původní příběh: „hrubě zveličil počet svědků a to, co viděli.“ V článku se také uvádělo následující: „Ačkoli nebylo pochyb o tom, že k útoku došlo a že někteří sousedé ignorovali volání o pomoc… dva lidé zavolali policii… sousedka a kamarádka držela umírající oběť v náručí, dokud paní Genoveseová nezemřela cestou do nemocnice.“

Zdroje:

BREGMAN, Rutger. Lidstvo: dějiny naděje. Crossover. Praha: Argo, 2022. ISBN 978-80-257-3693-7.

GLADWELL, Malcolm. Bod zlomu: o malých příčinách s velkými následky. 4. vydání, první v BizBooks. V Brně: BizBooks, 2015. ISBN 9788026504047.

https://people.com. Online. Dostupné z: https://people.com/what-happened-to-kitty-genovese-11691742.

https://en.wikipedia.org. Online. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Murder_of_Kitty_Genovese.

https://www.history.com. Online. Dostupné z: https://www.history.com/topics/crime/kitty-genovese.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz