Článek
Proč máme potřebu to dělat? Protože nám to taky dělali naši rodiče? Co je cílem celé této akce?
Pokud je dítě dost hodné, podle našich představ, není potřeba ho čímkoliv strašit. Je to tak? A úplně nejhorší strašení pro dítě je, že si ho odnese čert. Tzn. že ho nějaká neznámá strašidelná bytost popadne, a dítě nebude mít žádnou šanci ovlivnit, kde se ocitne a co se s ním bude dít. A co hůř: že rodiče stojí u toho, mlčky přihlížejí, nebo snad dokonce čerta povzbuzují, aby si to zlobivé dítě odnesl! Co v dítěti zůstane? Pocit zrady, nejistoty, uvědomění si, že rodiče ho neochrání. Že mu tím odepřou svou blízkost, podporu, lásku.
Potkala jsem několik dětí, které se po takové akci začali zakoktávat nebo počůrávat (a to byly 7+).
Jak takové dítě zareaguje? Když je úzkostnější, uzavře se do sebe, do deprese, do bezmoci. Začne somatizovat – onemocní. Pokud je akčnější a choleričtější, začne se bránit samo svými prostředky. Třeba tím, že bude víc zlobit.
A proč nestrašit čertem dítě, které není „hodné“, které zlobí? Myslím si, že strašení čímkoliv je projevem bezmoci rodiče, jeho neschopnosti situaci řešit jinak. Proč dítě „zlobí“? Kdo ho tak vychoval? A proč? Možná rodič netušil, že něco dělá špatně a je z toho „zlobení“. Možná rodič vidí, že výsledky jeho výchovy nejsou ideální a že by bylo potřeba s tím něco udělat. Tak nechť s tím rodič něco dělá! Dneska je opravdu hodně možností, jak dostat ty správné informace a rady. Jen prvním krokem musí být uvědomění si a přiznání, že holt nemám patent na rozum, a možná na mé dítě nefungují metody, které jsem převzal od svých rodičů a které přece, tak hezky, fungovaly na mě. A další krok je začít hledat souvislosti toho, proč se mé dítě chová tak, jak se chová. Co tím vlastně dává najevo. Co vlastně potřebuje „jinak“.
A pak nebudeme muset děti strašit něčím tak stupidním, jako je čert.
Když si tak uvědomíte, co vlastně mají děti během roku za „akce“:
1. Pálení čarodějnic – oslava upalování nevinných žen za účelem získání jejich majetku.
2. Halloween - oslava mrtvých, hraní si na zombíky, duchy, a jiné příšery.
3. Mikuláš s čertem.
Jo, jen si s tím negativním duchovním světem zahrávejme víc. A že na to nevěříte? Že to je jen „jako“? Pro děti je to realita. Děti věří na pohádky. A např. pálení čarodějnic byla skutečně děsivá realita. Zamyslete se.
