Článek
Určitě jste se s tím už setkali. „Hlavně ho, prosím, maž opalovacím krémem, ať se nespálí. A připomínej mu, že má pít. Jo, a prohlížej ho kvůli klíšťatům, prosím, v batůžku má repelent, než půjdete do lesa,“ nabádá maminka prarodiče, než jim svěří svého potomka a oddá se blaženému snění o týdnu naprostého klidu.
Babička na příslušných místech kýve. O den později vyrazí dítě na kole do lesa, kde stráví, samozřejmě bez zásob vody, nenastříkané repelentem a bez UV ochrany, celé dopoledne. Babičku to nevzrušuje. Zabavení mobilu se vyplatilo. A na oběd určitě dorazí.
Střet generací. Hyperprotektivních rodičů a neschopných prarodičů. „Copak si ta nána myslí, že jsem v životě neviděla dítě?“ myslí si babičky. „To jí fakt musím každý den volat, když chci, aby se moje dítě nespálilo?“ myslí si matky. No, a když pak dítko neprozřetelně vyzradí, že jezdilo na kole samo a v terénu a bez helmy, je oheň na střeše.
„My jsme nikdy o žádný helmě ani neslyšeli a taky jsme to přežili!“ rozsekne babička nastalou hádku. A ostatně skoro jakýkoli spor podobného druhu. Jízda bez pásu/sedačky? Přežili. Spálení od sluníčka? Přežili. Skákání do neznámého rybníka? Přežili.
Maminka mlčí, protože nemá slov.
Přežili. No právě. Ti, co nepřežili, o tom totiž nemůžou vypravovat.
To, co se právě stalo v oné fiktivní rodině, se jmenuje anglicky survival bias, tedy zkreslení našeho chápání způsobené zkušeností pouze s „přeživšími“.
Jeden z nejznámějších příkladů survival bias je příběh o rozstřílených letadlech. U letadel je docela důležité, aby nebyla těžká, jednak aby vůbec vzlétla a jednak proto, aby mohla mít o to větší náklad. Za druhé světové války se to řešilo u bombardérů, a tak se Američané snažili mít opancéřování pokud možno jen tam, kde dávalo smysl, protože to byla zátěž navíc. Zkracovalo to dolet a taky velikost nákladu.
Nějak to tedy tipli a pak sledovali, jak vypadají poškozená letadla, která se vrátila. Některá se vrátila v dost bídném stavu, plná děr. Nejdřív začali přidávat pancéřování tam, kde byly u poškozených letadel vidět střely a doufali, že to přispěje k větší bezpečnosti letců.
Akorát, že to vůbec nefungovalo. Protože, když to to letadlo koupilo do míst, která viděli technici na navrátivším se letadle, tak to bylo místo, kde to poškození nebylo fatální. A letadlo se vrátilo. Opancéřovat bylo potřeba ta místa, kde poškození znamenalo, že se letadlo nevrátí.
Tuhle logickou chybu ale používáme zcela běžně v našem životě. Nejčastěji když nám tohle survival bias podporuje náš už předem daný názor. Nedokážu přestat kouřit? „Pan Novák hulil jak fabrika do sta let a nikdy žádnou rakovinu neměl.“
Zkusme se proto vždycky, když chceme z úst vypustit větu „…a taky jsme přežili,“ zamyslet, jestli to tak fakt myslíme, nebo jen chceme utřít svého názorového oponenta. Jo, někdy fakt dochází ke generačním střetům a mladší lidé jsou opravdu občas trochu úzkostliví. Dětem rozhodně neuškodí jiný výchovný styl ani trochu přiměřeného dobrodružství.
Ale přirozená odolnost se buduje tím, že si pod dohledem hrají s nožem a můžou se přitom i říznout. Případně zjistí, že koupání v rybníce je nezahubí. Jakou resilienci si vybudují děti v těch několika sekundách před dopadem, když vyletí při nehodě z něčího klína, je fakt otázka.
Jestli to nebylo spíš o tom, že se někomu něco nechtělo. No, uvidíme, zda o tom bude vnouček za třicet let vypravovat.
Zdroje:
Survivorship bias. Wikipedia, Wikimedia Foundation, 9. 7. 2023 20:02, Survivorship bias - Wikipedia.
Nikolopoulou, K. (2022, November 18). What Is Survivorship Bias? | Definition & Examples. Scribbr. Retrieved July 10, 2023, from What Is Survivorship Bias? | Definition & Examples (scribbr.com)
Wald, Abraham. (1943). A Method of Estimating Plane Vulnerability Based on Damage of Survivors. Statistical Research Group, Columbia University. CRC 432 — reprint from July 1980 Archived 2019-07-13 at the Wayback Machine. Center for Naval Analyses.
