Článek
Zbývalo jen posledních pár dnů končícího roku 2023, když otevřený dopis ministra vnitra opět rozvířil každoroční debatu, zda je či není vhodné slavit přelom kalendářních let ohňostrojem. K obvyklým argumentům se letos přidala i prosba o to, aby se odpalováním pyrotechniky nejitřily rány způsobené útokem na studenty a zaměstnance Filozofické fakulty Univerzity Karlovy.
Mnoho lidí prosbu ministra podporuje. Koneckonců, ti, kdo byli 21. prosince na místě, popisovali, že „si nejdříve mysleli, že jen někdo odpaluje petardy“. Zvuk střelby lze s ohňostrojem snadno zaměnit a to, co je pro jednoho radost z „bouchání“, může pro jiného znamenat znovuprožití traumatu a děsuplných minut, které se odehrály před jen několika dny.
Je skutečně projevem jistého privilegia, když nás, obyvatele střední Evropy, při zvuku opakujících se dunivých ran jako první napadne, že si někdo odpaluje rachejtle nebo hraje s petardami. Že by to mohl být útok, nikomu na mysl nepřijde. Navzdory změněné realitě, kdy jen pár set kilometrů od nás každodenně houkají sirény a bouchají věci, které si vlastně ani nechceme představovat.
Možná bychom se měli takových ran bát. Koneckonců, Marco Polo ve své knize Milión popisuje užití tehdy ještě v Evropě neznámého střelného prachu právě tak, jako věci, která bouchala a děsila nepřátele. Co to je za kouzla, která na nás sesílají naši protivníci? ptali se.
Tak, jak se šířil po Starém kontinentě v 15. a 16. století střelný prach, šířily se i ohňostroje, ale výhradně jako exkluzivní podívaná pro mocné. Tradice „lidových“, širokým vrstvám přístupných a běžnými občany odpalovaných ohňostrojů se začala psát až někdy na začátku 19. století, kdy se s postupnou modernizací a jistou sekularizací začali lidé odvracet od náboženského pojetí nového roku. Ten spadal do období rozjímání mezi Vánocemi a Třemi králi a měl se slavit poklidně a důstojně.
Když se tedy zastánci ohňostrojů odvolávají na tradičnost odpalování pyrotechniky, zapomínají, že se jedná o zvyk mnohem mladší, než se zdá, a v dnešním pojetí mnohem rušivější, než v dobách minulých.
Jestliže si Rudolf II. mohl dovolit nechat svými alchymisty připravit barevné představení, vylekal tím snad jen přítomné hosty a zvířata z Jeleního příkopu. Aby byly oslavy náležitě hlasité, pomáhali si pražští měšťané devatenáctého věku ranami z děla. Ale koncentrace pyrotechniky dnešní doby, kdy si každý hejhula může nakoupit v supermarketu arzenál na několik hodin výstřelů, a to se vůbec nebavíme o pololegální pyrotechnice pořízené v rozporu s její nebezpečností někde pokoutně, toho nedokázali dosáhnout ještě naši otcové a dědové za komunismu.
Pryč jsou ty doby, kdy si člověk odpálil jednu raketu na osobu. Dnes se pálí ve velkém a především nejpozději od druhé adventní neděle je třeba střelbu testovat. To proto nikoho, navzdory obecní vyhlášce, nevzruší zvuky ran mimo Silvestra. To jen nějaký jouda testuje petardy. Nebo taky ne.
Obešli bychom se bez ohňostroje? V národních parcích to zvládnou a svět se nezboří. Existují alternativy jako videomapping, dronové show, ohňové show na zemi nebo alespoň pyrotechnika bez zvukových efektů. Pokud už skutečně musí tato tradice být, určitě bychom se obešli bez „divokého“ odpalování kýmkoli kdekoli. Omezení novoroční pyrotechniky na odborníky organizované zážitky provozované profesionály by negativní vlivy této kratochvíle snížily na přijatelnou míru.
A že těch negativních vlivů je. Pokud pomineme zranění způsobená neodbornou manipulací - podnapilý člověk neodhadne riziko, rodiče nechají s „bezpečnou“ rachejtlí manipulovat děti, pyrotechnika zdánlivě selže atd., negativní zdravotní vlivy v ovzduší přetrvávají po několik dní.
Bavíme se o kovech, které „barví“ plamen rachejtle, ale také o tzv. PPM, velmi malých prachových částicích, které vdechujeme a které prokazatelně pomalu, ale jistě zvyšují riziko rakoviny. Ano, rachejtle nejsou jediným zdrojem PPM. Ale asi se shodneme, že jet do práce autem je tak nějak užitečnější než pálit pro zábavu střelný prach.
Samostatnou kapitolou pak je vliv na přírodu obecně. Po celé republice prožijí divoká i domácí zvířata noc, kdy nemohou spát, jsou vystavena hluku (který vnímají mnohonásobně více, než lidé) a na jejímž konci je čeká na každém kroku odpad ze zbytků rachejtlí. Majitelé domácích mazlíčků mohou učinit opatření (napsat zvířeti na obojek svůj telefon; používat vždy a všude od 20. 12. vodítko; zavřít zvíře uvnitř; pokud je to nutné, zdrogovat jej), divoká zvířata na výběr nemají.
Zdroj obrázku: Wikimedia Commons, A VIEW of the FIRE-WORKES and ILLUMINATIONS at his GRACE the Duke of RICHMOND'S at WHITEHALL and on the River Thames on Monday 15 May 1749. Performed by the direction of Charles Fredrick Esq. 1749, dostupné z: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/3/34/RoyalFireworks.jpg
