Článek
Petr Pavel již od začátku své prezidentské mise zdůrazňuje, že země ve středu Evropy s otevřenou ekonomikou, jakou je Česká republika, musí svoji cestu hledat ve spolupráci s ostatními okolními státy. Bezpečnost našeho státu a ekonomická prosperita jejích obyvatel jde ruku v ruce se zapojením do mezinárodních struktur. Proto jsme vstupovali do NATO a proto jsme se v roce 2004 stali součástí Evropské unie.
Společně se vstupem do EU jsme se také zavázali k přijetí společné evropské měny, jakmile na to budeme připraveni. A právě tato fráze „až budeme připraveni“, se stala kamenem úrazu jakýchkoli snah o přijetí eura. Střídající se politické reprezentace totiž od té doby neučinily žádné kroky pro to, abychom připraveni byli. Pokud tedy nyní prezident vyzývá k tomu, abychom začali pracovat na tomto svém slibu, jež jsme učinili před dvaceti lety, vyzývá přinejmenším k několika letům příprav, než bychom případně začali platit společnou evropskou měnou.
Konkrétním krokem, kterým by v současné situaci mohla Česká republika dále postoupit na této cestě, je vstup do Evropského mechanismu směnných kurzů II, tzv. ERM II. To v praxi zjednodušeně znamená, že by se navázal kurz koruny k euru. A to takovým způsobem, aby se pohyboval ve fluktuačním pásmu ± 15 % od předem stanoveného poměru. Jinými slovy, vzhledem k tomu, že Česká republika zatím snad nesměřuje k ekonomické nestabilitě, na niž jsme zvyklí třeba u států Jižní Ameriky a která by si vyžadovala extrémní devalvaci měny, pro běžného člověka zvyklého na to, že euro je něco kolem 25 Kč, by se vstupem do ERM II nic nezměnilo. A to přinejmenším na dobu dvou let, po niž musí státy v ERM II minimálně setrvat, než přijmou euro.
V současné době jsou v mechanismu ERM II zapojeny dvě země Evropské unie - Bulharsko, které se vydalo na cestu k euru, a Dánsko, které si vyjednalo výjimku a zachovává si svoji dánskou korunu výměnou za zúžení výše zmíněného fluktuačního pásma na ± 2,25 %. Zároveň ale splnění tohoto tzv. konvergenčního kritéria neznamená, že pokud např. vstoupíme do ERM II k 1. lednu 2025, MUSÍME přijmout euro 1. ledna 2027. Jednak je konvergenčních kritérií, tedy podmínek pro vstup do eurozóny, více a my možná teprve letos začneme některá z těch dalších splňovat a za druhé: můžeme v režimu ERM II setrvat o několik let déle než povinné dva roky.
Pokud ale odhlédneme od těchto technikálií, jaké jsou vlastně argumenty pro a proti přijetí společné evropské měny?
PROTI:
1) Eurozóna funguje jako jeden měnový celek a přijetím eura tak do jisté míry „ručíme“ za dluhy jiných, v hlubokých deficitech se pohybujících států;
2) Přijetím eura ztratíme možnost, aby Česká národní banka upravovala kurz měny na míru potřebám České republiky. S kurzem eura podobným způsobem manipuluje Evropská centrální banka, ale ta při tom pochopitelně vyvažuje zájmy všech členů eurozóny, tedy „průměruje“ potřeby států ekonomicky silných a ekonomicky slabých;
3) S přijetím eura by došlo ke zdražování;
4) Lidé české koruně věří, je jedním ze symbolů naší suverenity.
PRO:
1) Snížení měnových rizik firem obchodujících v zahraničí. České vývozní firmy, které tvoří velkou část našeho HDP, by se nemusely zajišťovat proti tomu, že se před dokončením zakázky kurz změní v jejich neprospěch. Obchodování by tím bylo transparentnější a snáze by se předem plánovalo;
2) Zvýšení stability a důvěry v českou ekonomiku. S rostoucími deficity v posledních letech začala růst i takzvaná obsluha státního dluhu, tedy peníze, které stát vyplácí svým věřitelům čistě za to, že mu půjčí. Zjednodušeně si to můžeme představit jako úrok za dluhy, jehož výše ale fluktuuje v souvislosti s tzv. ratingem ČR, tedy tím, jak moc naší zemi zahraniční investoři věří. Jejich „víra“ v českou ekonomiku by se pravděpodobně zvýšila, pokud bychom byli součástí eurozóny.
3) Zjednodušení obchodních vztahů. Tím, že by firmy používaly tutéž měnu, došlo by k posílení konkurence a zjednodušení transakcí. Drobní spotřebitelé by mohli mít výhody z cenové transparentnosti, tedy snazšího srovnávání cen v zahraničí a u nás, což zvyšuje tlak na obchodníky, aby vysvětlili důvody rozdílných cen;
4) Podpora turismu. Zahraniční návštěvníci by nemuseli měnit měnu, což může podpořit turistický ruch v České republice a motivovat i ty turisty, kteří nejednou cíleně do naší země, ale dělají si třeba „okruh po Evropě“, aby strávili několik dní i u nás;
5) Politická integrace s EU. Kdo má euro, deklaruje svůj zájem na budoucnosti Evropské unie. Tak to prostě je. A logicky má jeho slovu i větší váhu při různých jednáních;
6) Přístup k dalším financím z EU. Jako člen eurozóny by ČR měla přístup k mechanismům finanční podpory, jako je Evropský stabilizační mechanismus (ESM). To by mohlo poskytnout záchrannou síť v době hospodářské krize;
7) Lepší přístup k zahraničním kapitálovým trhům a větší důvěryhodnost pro investory. Používání eura může vehnat trochu života do českých investorů a snáze jim zpřístupnit zahraniční burzy. Stejně tak by euro v ČR zatraktivnilo naši zemi pro investory, pokud by chtěli v naší zemi něco vybudovat a podnikat zde.
Debata o euru je emotivní, ale neměla by být. Příliš často používáme emotivní argumenty proti a zároveň se výhody eura často pohybují spíše v rovině příležitostí, jichž se ale musíme chopit my sami jako občané nebo firmy a které nám nikdo nedá z nebe. Zároveň se ale ukazuje, že některé argumenty proti přijetí eura se používají falešně.
Velmi často je například zmiňováno zdražování spojené s přijetím nové měny. Problémem však je, že k přestupu na euro se obvykle přistupuje k 1. 1., kdy obchodníci tak či tak přeceňují své zboží pro nadcházející rok i tam, kde k žádnému přechodu na nové peníze nedochází. Splývá tak „běžné“ zdražování zboží na nový rok s jistým „zaokrouhlením“ na novou eurovou cenu, které vede u spotřebitelů ke zděšení, jak jim euro všechno podražilo. Bez ohledu na to se ale jedná o jednorázovou událost, jejíž pravděpodobnost je tím nižší, čím menší je ochota a schopnost zákazníků přijmout další zvýšení cen.
Účinnost opatření prováděných ČNB je také diskutabilní, jak jsme se přesvědčili v minulém roce. Pokud máte pocit, že národní banka včas, dostatečně razantně a jen na nezbytně nutnou dobu použila svoje páky, abychom se vyhnuli ubíjející kombinaci vysoké inflace a sníženého hospodářského výkonu, asi žijete v jiném státě než většina ekonomů.
Ale samozřejmě, nakonec je to vždy otázka toho, kam chceme patřit. Jestli chceme naši suverenitu i nadále definovat pomocí symbolů jako je koruna, nebo si raději svoji suverenitu budeme sami vytvářet svou prací, svou důvěryhodností a svým hlasem na mezinárodních jednáních.
