Článek
Zatímco v internetových diskuzích je odkaz na zdravý selský rozum součástí žánru, reakce chápající finanční gramotnost jako prostou schopnost nepropadnout se do dluhové pasti jsou překvapivě časté i u seriózních novinářů. Příkladem může být text Pavla Šplíchala z levicového média A2larm Ahoj, jmenuju se Pavel a jsem finančně negramotný z 29. 8. Ten je sice tematicky zaměřen poněkud jinak než texty postulující správný přístup k rodinným financím, které se po zveřejnění průzkumu České školní inspekce vyrojily, ale také zplošťuje finanční gramotnost na schopnost z měsíce na měsíc a z roku na rok vyjít.
To ale není finanční gramotnost, rozhodně ne samo o sobě. Pavel Šplíchal se ve svém textu dotýká tématu chudoby a omezených možností činit o svých penězích rozhodnutí, když jste v situaci, že drtivou většinu příjmu vynakládáte na prosté existenciální potřeby. Označovat povýšeně lidi, kteří si z objektivních příčin nemohou navýšit příjem, zatímco náklady jim rostou, za finančně negramotnější než většinovou populaci, je pokrytecké. V České republice je totiž v zásadě finančně negramotná skoro celá populace.
Modelový příklad. Karel si vydělá měsíčně 50 000 čistého. Karel měsíčně utratí za bydlení, jídlo, auto, zábavu a oblečení 50 000. Je Karel finančně gramotný? Není! A co Karel, kterému z 50 000 zbyde na běžném účtu měsíčně 1000 Kč navíc, tak je tam nechává? Zbláznili jste se? Tohle prostě jako základní úroveň finanční gramotnosti nestačí.
To, že vyjdete, je podmínka nutná, ovšem nikoli postačující.
Co bude Karel dělat, pokud dlouhodobě onemocní? Nebo jeho uplatnění na pracovním trhu klesne, protože mu prostě „ujel vlak“ a on přestane vydělávat nadprůměrně? A co teprve až se dostane do penze a měsíční příjem mu klesne o desítky procent?
Finanční gramotnost je přece schopnost formulovat dlouhodobé strategie, plánovat dopředu a tento plán následovat. Ty strategie můžou být různé a vyplatí se následovat více různých cest.
Vytvoření finanční rezervy na 3-6 měsíců výdajů. Investování desítek procent měsíčního příjmu do dlouhodobých finančních nástrojů (tj. podílové fondy, ETF, akcie…). Rozmyšlení si strategie bydlení (pořídím si nemovitost teď na hypotéku, nebo až později?). Odpověď na otázku, zda má pro mě smysl doplňkové penzijní spoření (přispěje mi zaměstnavatel?). Dokážu si vytvořit cashflow alternativní k mému příjmu ze zaměstnání? A jestliže se dovzdělám, projeví se to nějak na mém finančním ohodnocení?
Finanční gramotnost je také plánování toho, co plánovat lze. Snažíme se o miminko? A jak vyřešíme výpadek příjmů s tím spojený? A to už se vůbec nebavíme o zbytných věcech, jako je dovolená.
Očekávatelné věci se ale vyskytují i v průběhu roku. To, že dojde vyúčtování energií, je známé rok dopředu. Že přijde podzim a budou potřeba nové boty překvapí snad jen nové přistěhovalce z tropických zemí. A začátek školního roku? Fakt se nedalo předem „vypočítat“, že asi bude potřeba batoh, penál, tužky, pero, pastelky?
A finanční gramotnost je také damage control, když je problém. Příběh o tom, jak si někdo půjčil, protože neměl na nájem, a proto upadl do exekuce, je sice tklivý, ale ať se na mě levičáci nezlobí - jak si sakra ti lidé představovali, že to dopadne? Tak, nevyšel nám nájem, teď musím do tří měsíců vyhrát sportku?
Pravidla jako „nikdy si nepůjčuj za jiné, ani za svoje příbuzné, které miluješ“, „když nedokážeš něco zaplatit, hned té instituci řekni a zkus se s nimi dohodnout (na splátkovém kalendáři, odložení splátek, změně záloh)“, „zjisti, zda nemáš ve své situaci nárok na státní pomoc, dřív, než jsi úplně v háji“, „když na tohle bydlení nemám teď, tak za dva měsíce už nebudu mít skoro na žádné“, „zkus se poptat po konsolidaci půjček“. Ne, není to všelék. Překvapivě velkému počtu lidí ani tahle pravidla nepomůžou. Ale překvapivě velkému množství lidí by pomohly.
Nedávno běžela v ČT dokumentární série o exekucích „V exekuci“. Mezi hlavními protagonisty byla seniorka (podotýkám nejspíše vysokoškolsky vzdělaná, inteligentní dáma), která neměla na nájem, tak si půjčila. A paní, která si vzala půjčku na dům své matky, která měla dluh splácet. Matka dluh nesplácela, dcera skončila v exekuci a dům byl stejně v čudu. Jo, systém dluhových šmejdů a exekucí jim k tomu nandal ještě desetkrát. Ale na začátku byly totálně školácké chyby.
Debata o finanční gramotnosti je potřeba a vzdělávání všech, ne jen dětí, je nezbytné. Ale kladení rovnítka mezi finanční gramotnost a schopnost každý měsíc zaplatit své závazky je jako tvrdit, že člověk umí řídit, když dokáže nastartovat auto. Prosím, nedělejme to.
Odkazy na zmiňované:
