Článek
Pozor, následující text obsahuje spoilery!
Dlouho očekávaný snímek Christophera Nolana o americkém fyzikovi měl v českých kinech premiéru už 20. července a jeho uvedení provázela řada nadšených reakcí. Konečně vážně míněný film vyčnívající z nabídky stopadesátého dílu superhrdinské série, která už léta dominuje českým kinům! A angažmá režiséra Christophera Nolana slibovalo vymazlený vizuální zážitek, který podpořily i úvodní recenze doplněné o historky o tom, jak iluze atomového výbuchu vznikala „postaru“ bez CGI a jaká péče byla věnována co největší věrnosti nukleární exploze.
Někdy se ovšem potvrdí, že určitý odstup je u hodnocení filmů na místě. Jako v tomto případě.
Tak především, téměř tříhodinový film, který sliboval atraktivní vizuální zážitek a lákal na dramatické trikové záběry v traileru, je po většinu času klasickou „konverzačkou“. Což by zase tolik nevadilo, kdyby nebyla distribučními společnostmi vzbuzována zcela opačná očekávání. Trikové záběry černých hvězd, výbuchů, světa mizícího v mraku ohně apod. jsou jen občasným „kořením“ jinak na dialozích založeného filmu, které navíc do děje zasahují s jemností chilli papričky odrůdy Carolina Reaper. Tedy s nulovou nuancí.
Zřejmě se tak děje proto, že tyto dramatické vizuální obrazy doprovázené často oproti zbytku filmu o dva řády zesílenou hudbou se dějí především v představivosti Dr. Oppenheimera a jejich „přepálenost“ má evokovat jeho vnitřní konflikt a muka. Což by teoreticky i mohla, kdyby Dr. Oppeneimer nebyl jinak úplně plochou postavou.
Ve 180 minutách filmu se totiž většina věcí Oppenheimerovi prostě jen děje bez jeho výraznějšího aktivního přičinění. Snímek se tak nějak nemůže rozhodnout, čím je. Mohl to být film o závodění v tom, která strana konfliktu druhé světové války zvládne vyrobit bombu jako první. Mohl to být snímek o Oppenheimerovi jako člověku, jeho životě, vývoji, názorech, konfliktech. Mohl to být příběh o morálních dilematech, která s sebou rozbití atomu přináší a o konfliktech elit o tom, jak dále postupovat. A konečně mohl Oppenheimer „nastavovat zrcadlo“ extrémnímu antikomunismu mccarthyovského střihu a šílenství, které tento přístup vyvolal v americké společnosti. Ale bohužel jsme se dočkali trochu všeho, ale ve výsledku ničeho.
Pokud to měl být příběh Roberta Oppenheimera, pak je mi líto, ale americký fyzik mi byl po celou stopáž snímku vcelku ukradený. Hlavní postava dělala věci tak nějak náhodně, jako by s ním Bůh (čti: Nolan) skutečně „jen hrál v kostky“. Co ho vedlo k tomu, že otrávil svému profesorovi jablko? A hlavně: jak se vyřešil tenhle konflikt? Proč nám to Nolan vůbec ukazoval? Co vede hlavní postavu k tomu, že se schází se známou komunistkou, která ho ostentativně posílá celou dobu "někam"? Odkud plyne jeho zájem o tematiku odborů, spravedlnosti, levicových myšlenek?
Všechny výše zmíněné události pravděpodobně vycházejí z Oppenheimerova skutečného života, ale ve filmu jsou předkládána prostě jako fakta, ber a nebo nech být. Jablko mu odpustili, protože byl geniální. S komunistkou se scházel, protože chtěl a protože jim to spolu hrálo v posteli. A levicové myšlenky měl proto, že byl hodný. Žádné z těchto témat se ale neprojeví na Oppenheimerově filmovém charakteru, nezanechá žádné stopy, nevzbudí žádné viditelné pochybnosti. Ono se toho ve filmu Oppenheimerovi vůbec spousta odpustí prostě proto, že je brilantní.
Trochu jsem doufala, že Oppenheimer bude o etickém konfliktu využití jaderné energie. Morální dilema spojené s „ovládnutím“ moci atomu je velké nosné téma a tento směr naznačovalo zdlouhavé představování celé řádky různých fyziků a intelektuálů, které se táhlo celou první hodinou filmu. Člověk by tedy očekával, že problém bude uchopen jako debata a konflikt různých postav reprezentujících různé úhly pohledu (třeba i na úkor stoprocentní historičnosti), z nichž se vystříbří, jakým směrem se ubírá uvažování hlavní postavy. Ale smůla, tahle linka byla ve snímku odbytá buranským prezidentem Trumanem, několika větami a především skutečně „neočekávaným“ odhalením v posledních minutách filmu, kdy má být divák v úžasu, protože Oppenheimer přizná Einsteinovi, že otevřel Pandořinu skříňku.
Tak fajn, nakonec si tedy Oppenheimer něco myslí. Je hezké, že jsme se to dověděli 175. minutu ze 180. Jinak tedy člověk ani neví, co hlavní postava očekává od skoro třetinu filmu trvajícího slyšení o bezpečnostní prověrce. Chce ji získat a dál pracovat na jaderném výzkumu? Byl by radši, kdyby ji nedostal? Vadí mu především propírání jeho názorů a osobního života?
Poslední velké téma má i velkého zlotřilce, admirála Strausse. Velký je především proto, že je zlý a jeho zlotřilost se projevuje zejména tak, že je nám naservírována na stříbrném podnose. Pan Strauss se totiž naštval, protože ho Oppenheimer ztrapnil, a tak ho Strauss po letech profesně zlikvidoval. To snad i Rumburak byl zajímavější záporák. Samozřejmě kontext toho, proč vznikla v Americe takováto protikomunistická hysterie, která celou profesní diskreditaci Oppenheimera umožňuje, chybí. Máš to vědět ze školy.
Nejsmutnější na tom je, že kdyby si byl Nolan vybral jen jednu z těchto linek, každá z nich mohla být nosná. Vše nemusí být ve filmu vyřčeno, některé motivy mohou být jen naznačeny, ale tady tak nějak nakonec nebylo vyřčeno celkem nic. Dokladem toho je asi nejzábavnějších dvacet minut filmu, kdy vědci intenzivně pracují na výrobě bomby. Ale je to jen proto, že děj najednou směřuje odněkud někam za nějakým cílem.
Pro mě byl Oppenheimer zklamáním. Jistě se najdou tací, kteří mi budou naznačovat, že jsem to „prostě jen nepochopila“. Ale kam zmizelo „show, don't tell“? Jestliže mám věřit, že Oppenheimer má morální dilema, chci to ve snímku vidět! Jestliže je záporák Strauss takový narcista, že je schopen se po letech Oppenheimerovi mstít, bude holt muset mít víc času na představení své postavy a chci vidět náznaky toho, že s jeho charakterem není něco v pořádku dříve než před „skandálním“ odhalením jeho podlosti. Příliš mnoho věcí má divák prostě akceptovat na první dobrou a výsledek nezasluhuje tříhodinovou stopáž.
Možná je nakonec nejlepší vlastností Oppenheimera, že je to po dlouhé době snímek, který vychází ze skutečných událostí moderní historie a který má intelektuální ambice. Díky Bohu za ty dary!
Oppenheimer (2023), režie Christopher Nolan. 5/10
Zdroj obrázku: United States Department of Energy, Public domain, via Wikimedia Commons, dostupné z: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/f/fc/Trinity_Detonation_T%26B.jpg
