Článek
Dotační program „Oprav dům po babičce“ byl ministrem životního prostředí za KDU-ČSL Petrem Hladíkem oznámen na tiskové konferenci 26. července 2023. Poskytovaná podpora, o niž mohou občané žádat již od podzimu tohoto roku, má za úkol snížit energetickou náročnost starších nemovitostí. Komplexní renovace starších nemovitostí mají za úkol umožnit obývání dosud neobydlených rodinných domů (kterých je v ČR cca 17 %) a snížit tak tlak na rozšiřování zastavěného území do krajiny a zábor zemědělské půdy. Zároveň má samozřejmě obecně snížení energetické náročnosti bytového fondu vliv na celkovou spotřebu energie v ČR, nutnost zajistit tyto zdroje a vypořádat se s emisemi s tím spojenými.
Potud by se zdálo vše vcelku v pořádku, cíle směřují k větší šetrnosti, zmenšování tlaku na energetické zdroje a využívání stávajících prostředků k uspokojení lidských potřeb. Vše věci v kompetenci ministerstva životního prostředí. Ďábel je ale v detailu. Za prvé, stát může podporovat rekonstrukce různými způsoby, a protože péče o nemovitost by měla být primárně v kompetenci vlastníka, mělo podle mého názoru ministerstvo preferovat variantu (třeba i bezúročných) půjček. Tedy místo toho, aby lidé peníze dostali, v tomto případě navíc ve formě až milionové zálohy (kde bude pověřený Státní fond životního prostředí administrativně náročně zpětně vymáhat nevyužité peníze od žadatelů), mohlo ministerstvo peníze lidem půjčit a následně postupně vybrat zpět. A otočit je znovu.
Za druhé, ministr za KDU-ČSL se rozhodl využít dotace, jejichž primárním úkolem by měla být podpora ekologie, k poskytování pseudodávek. Žadatelé v programu na rekonstrukce domů totiž dostanou bonus za každé nezaopatřené dítě, a to dokonce i na děti, které si teprve pořídí. Po výchovném, které řešilo extrémně nízké důchody starších seniorek, je to v krátké době další pokus vyždímat peníze, které v normálním transparentním světě přicházejí ve formě sociálních dávek, z financí určených na něco úplně odlišného.
A za třetí, „Oprav dům po babičce“ (stejně jako již běžící program NZÚ Light) má být financován z Modernizačního fondu. Ministr to dokonce používá jako kladný argument, když se hájí, že sice rozdává dotace, ale z evropských peněz a s vládním bojem proti zbytečným dotacím to tedy nemá co společného.
Abychom pochopili, co je na tom podle mého názoru tak špatného, pojďme si nejprve říct, co je Modernizační fond. Jde o až 500 miliard korun z evropských peněz, které mají směřovat k podpoře energetické transformace České republiky. Původem se jedná o peníze z emisních povolenek, které EU přerozdělila jednotlivým členským zemím na změnu ekonomiky směrem k čistším zdrojům mezi lety 2021 a 2030. Česká republika si na penězích Modernizačního fondu vyjednala výjimečně vysoký podíl v rámci zemí Evropské unie (15,6 %).
Je to jedinečná příležitost. Česká republika je průmyslová země, ale celá řada našich průmyslů patří k těm „špinavějším“. Budeme potřebovat budovat nové obnovitelné zdroje elektřiny. Posílit elektropřenosovou síť, zajistit akumulaci energie pro dobu, kdy obnovitelné zdroje elektřinu nebudou vyrábět, nebo vybudovat způsob, jak bezpečně propojit naši přenosovou síť s našimi evropskými sousedy. Ocelárny potřebují předělat vysoké pece na elektrický pohon, jiné průmyslové výroby budou fungovat na vodík. Na cementárnách a jiných provozech, kde se nelze emisím CO2 zcela vyhnout, je třeba vybudovat zařízení na zachytávání uhlíku.
To nejsou eko nesmysly. To jsou existující technologie, které se v tuto chvíli instalují. Pokud se nám to podaří rychle, položíme základy naší budoucí prosperitě a zároveň už nebudeme muset žít s vědomím toho, že náš ekonomický výkon je vykoupený podílem na globální klimatické změně (nebo alespoň bude náš podíl o mnoho menší). Pokud to neuděláme, postupně se propadneme do bezvýznamnosti. Všechny tyhle věci (a ještě mnoho dalších, jako přechod na elektromobilitu, podpora komunitní energetiky, podpora uhlíkově neutrální hromadné dopravy) budou na začátku drahé. Ale právě toto se skrývá pod do nekonečna omílaným Průmyslem 4.0 a Průmyslem budoucnosti.
Jak jsem řekla, všechny tyto věci budou stát peníze, ale přesto se ta investice vyplatí. A my tady máme peníze - 500 miliard! - které můžeme použít právě na to. Žádná soukromá firma potřebné investice sama nezafinancuje a v zájmu nás všech stojí za to odložit naučenou nenávist ke kapitálu a cíleně podpořit opatření, která jsou v zájmu všech občanů. Protože úpravy v provozech firem, jejichž počet lze spočítat na prstech jedné ruky, může snížit české emise CO2 o desítky procent.
Jak s tím souvisí „Oprav dům po babičce“? Je to příklad typického českého rozmělnění příležitostí. Česká republika dlouhodobě přistupuje k penězům z Evropské unie podobně, jako když si Harry Potter vybíral ve vlaku do Bradavic sladkosti. „Co si dáte, chlapci?“ „Všechno!“ Výsledek pak odpovídá hezkému českému přísloví: Kdo chce víc, nemá nic!
Na dotace z Nové zelené úsporám, pod které „Oprav dům po babičce“ spadá, je vyčleněno 55 miliard korun. Pro srovnání, čtyřem stovkám schválených projektů z dotačních titulů Modernizačního fondu z oblasti teplárenství, budování fotovoltaiky či snižování spotřeby v energeticky náročných procesech bylo dosud schváleno 13,7 miliard.
Nápady jako „Oprav dům po babičce“ nás tak posouvají o krok blíže standardnímu scénáři, že nedokážeme dělat z evropských peněz ty velké a důležité věci a nakonec se snažíme hlavně peníze utratit na věcech, které bychom zvládli i z normálních zdrojů. Většinou se zdi staví nejdřív z větších kamenů, ale tady si ministr bude nabírat body z populistického rozdávání peněz vlastníkům nemovitostí, kteří by danou nemovitost možná prostě neměli vlastnit, když ji nedokážou udržovat.
Možná to tak nedopadne. Možná se nám podaří tuhle jedinečnou příležitost využít a zároveň opravit tisíce domů. Ale zatím mám z vyjádření ministra Hladíka i některých jeho kolegů dojem, že je pro ně Modernizační fond především dojná kráva peněz, kterých se ČR musí zmocnit a jejich strana za to získat hlasy ve volbách.
Zdroje:
