Článek
Rostlinný alkaloid 1,3,7-trimethyl-3,7-dihydro-1H-purin-2,6-dion 1,3,7-trimethylxanthin, známější jako kofein (případně tein) je pravděpodobně nejrozšířenější drogou na světě. Tato látka, která se vyskytuje v kávových bobech, listech čajovníku, ořechu koly ale také v guaraně nebo cesmíně (maté), má pomoci rostlinám, které jej produkují, odradit hmyzí škůdce. Namísto toho ale tyto rostliny přilákaly pozornost lidí, kteří odhalili jeho schopnost zlepšovat pozornost a subjektivně zvyšovat energii.
Důvod, proč nás šálek kávy nebo čaje nabudí a rozptýlí mlhu polospánku, spočívá ve schopnosti kofeinu potlačit účinek neuromodulátoru adenosinu. Adenosin vzniká v organismu rozkladem látky známé jako ATP, která přenáší v metabolismu energii. Čím déle bdíme, tím více se zvyšuje koncentrace adenosinu a po dosažení určité hranice pociťujeme tzv. spánkový tlak - naše tělo nám dává najevo, že jsme dnes již spotřebovali dostatek energie (unavili jsme se) a je čas odebrat se do postele.
Kromě výše uvedeného má kofein i další účinky na centrální nervovou soustavu, které subjektivně snižují zejména duševní únavu, zvyšují koncentraci a navozují mírnou euforii. Důvod, proč je náběh účinku po vypití kávy rychlejší než po vypití čaje, má dva důvody. Za prvé, v šálku kávy je průměrně více kofeinu - 96 mg na jeden hrnek vs. 47 mg v hrnku černého čaje. A za druhé, i pokud je množství kofeinu srovnatelné, například porovnáváme-li šálek matcha (70 mg kofeinu) s hrnkem instantní kávy (62 mg), rychlost nabuzení je u čaje zpomalená přítomností dalších rostlinných alkaloidů. Proto se někdy pro tutéž chemickou látku používá pojem tein, protože účinek je závislý na zdroji.
Tolik fakta. Zajímavou hypotézu ale přinesl ve své audioknize Caffeine: How Coffee and Tea Created the Modern World americký spisovatel Michael Pollan. Kromě jiného se v tomto svém díle zabývá myšlenkou, zda je časová shoda mezi nástupem osvícenství a masivním rozšířením pití čaje a kávy v Evropě čistě náhodná, či zda je mezi těmito jevy nějaký vztah.
Všechny výše zmíněné rostliny jsou totiž původem asijské, africké nebo americké - žádná z nich v Evropě běžně neroste a jejich introdukce do Evropy byla otázkou obchodu a kontaktu (ať už mírového nebo v případě kávy válečného) s odlišnými civilizacemi. Zvyk pít kávu se podle legendy začal na evropský kontinent šířit z Vídně, kde po prolomení obléhání z roku 1683 zanechali útočící Turci i svoje zásoby pražené kávy. Čaj se rozšířil do Evropy spolu se zámořskými plavbami o něco dříve, první doložené pití čaje je z roku 1610. Aristokraté si pak zvyk pít čaj přisvojili v průběhu sedmnáctého století. Oba zvyky - pití kávy i čaje tak dorazily do Evropy právě v přelomové době, kdy se pokládaly základy moderního myšlení.
Michael Pollan pak ve své audioknize naznačuje takřka kacířskou myšlenku, že návyk konzumovat kofeinové nápoje nebyl pouhým symptomem kontaktu s celým světem, zámořských plaveb a zvětšení obzoru dosud stále ve středověku zakořeněného člověka, ale nutnou podmínku pro rozvoj (proto)průmyslu a vznik moderní vědy.
Jeho argument je založený na jednoduché otázce: Co lidé v historii v Evropě pili? Protože většina středověkých a raně novověkých měst neměla kanalizaci, pít vodu, což by se zdálo nasnadě, bylo ve skutečnosti životu nebezpečné. Staří Evropané zatím neměli ani páru o mikrobech a kontaminaci, ale empiricky zjistili, že je lepší pít nápoje fermentované a s obsahem alkoholu. Pití piva tak bylo nejen zálibou, ale ze zdravotního hlediska nutností.
Méně žádoucím důsledkem pití převařených a přítomností užitečných mikroorganismů ověřených nápojů ale bylo, že populace, včetně dětí, strávila většinu času mírně přiopilá či s alespoň malou špičkou. Ano, asi si na alkohol postupně navykli, ale přesto Michael Pollan argumentuje, že to muselo mít vliv na jejich pozornost a výkonnost.
Jakmile byl přinejmenším městské populaci k dispozici jiný bezpečný nápoj, otevřela se tím podle tohoto autora cesta k industrializaci. Lidé s čistou hlavou mohli filozofovat daleko lépe a s lepšími argumenty než dříve. Zatímco repetitivní, po léta vykonávané činnosti běžných zemědělců lze provádět i s jistou mírou snížené pozornosti, bezpečné používání strojů prý vyžadovalo větší bdělost a duchapřítomnost.
Především se však ale podle Pollana lidé dokázali plně využít stimulační účinek kofeinu. Nabuzení kávou či čajem mohli pracovat déle do noci, udržet pozornost a zvýšit tak svou produktivitu.
Ať už lze obrovský skok k racionalitě v průběhu 17. a 18. století připsat alespoň částečně vztahu lidstva k nápojům z cizokrajných rostlin, je to určitě zajímavá myšlenka. S největší pravděpodobností bylo pití kofeinových nápojů i při nejlepší vůli jen jedním z faktorů, který přispěl k nástupu moderního světa. Ale možná je Pollanova audiokniha vhodná k zamyšlení, jak moc nás ovlivňuje to, co konzumujeme a jaké jsou s tím spojené společenské vzorce, které si běžně ani neuvědomujeme.
Zdroje:
