Článek
Pojem třetí pilíř důchodového systému je zažitým pojmem, který ale od zrušení části penzijní reformy z roku 2013 přestal dávat logiku. Zatímco původní změny počítaly skutečně s třemi složkami, z nichž se finální penze daného člověka měla financovat, po zrušení tzv. II. pilíře z roku 2016 spočívá stabilita důchodového systému jen na dvou nohách.
Zatímco I. pilíř je pro všechny občany ČR povinný a má formu důchodového pojištění strhávaného ze mzdy či pravidelně odváděného u OSVČ, vstup do dalších pilířů a tedy nyní do zbývajícího třetího je od počátku dobrovolný. Jak si tedy zodpovědět na otázku, zda pro mě má nepovinné ukládání peněz do tohoto produktu smysl?
Důchod z prvního pilíře
Asi všichni v České republice už snad vědí, že první pilíř penzijního systému je průběžný. Tedy že peníze, které stát v současnosti vybere od ekonomicky aktivních lidí, putují na penze současných důchodců. Zároveň existuje snaha, aby byl tento tok pokud je to jen trochu možné vyrovnaný, tedy, aby do něj nebylo nutné „dosypávat“ peníze z jiných prostředků státu.
Pokud tedy přijmeme, že by to tak mělo být, vyjde nám při značném zjednodušení pro důchody z prvního pilíře rovnice, která postuluje, že počet ekonomicky aktivních krát jejich odvody se musí rovnat součinu počtu seniorů a jejich důchodů. Což by fungovalo při stabilním demografickém vývoji, ale vývoj populace v České republice tomu neodpovídá.
Pokud nehodláme zvýšit počet ekonomicky aktivních přijetím velkého množství imigrantů (a zdá se, že většina populace je proti), nepomohlo by nám v tuto chvíli ani uzákonění povinnost žen mít tři děti, protože než tyto děti dospějí, dorazí před práh penze generace 70. let. No a řešení počtu seniorů á la Ceausescu snad asi také nikdo nemá v plánu.
Protože z platu ekonomicky aktivních se financuje i všechno ostatní kromě důchodů, dají se do budoucna očekávat starobní penze spíše nižší v poměru k průměrné mzdě než dnes, a to značně. Jakkoli si nyní senioři jako skupina stěžují na nedostatek financí, budoucnost vypadá ještě hůře. Pokud tedy nemáte příjmy výrazně nižší než průměrná mzda, příchod do penze pro vás bude znamenat značné snížení prostředků, s nimiž každý měsíc disponujete. Pokud se tedy míníte spoléhat pouze na první pilíř.
Penzijní spoření
Jedním ze způsobů, jak si snížit náraz způsobený poklesem pravidelných příjmů, je onen třetí pilíř. Ten má v současné době dvě formy - tzv. transformované fondy a účastnické fondy nabízející tzv. doplňkové penzijní spoření (DPS). Navzdory zavádějícímu názvu se v obou případech nejedná o spoření, ale o investování. Mezi oběma produkty je ale obrovský rozdíl.
Transformované fondy vznikly, jak už jejich název napovídá, transformací předchozích penzijních připojištění jako součást reformy z roku 2013. V současné době se již do nich není možné připojit, přesto v nich setrvává velké množství občanů. Transformované fondy musejí svým zákazníkům garantovat nezáporný výnos, což ovšem není takové terno, jak se zdá.
Doplňkové penzijní spoření tento nezáporný výnos negarantuje a blíží se tak svou koncepcí standardním podílovým fondům. Co jej odlišuje je státní podpora, která má v současnosti podobu bonusu od státu k vaší měsíční úložce a daňového odpočtu při dosažení určité zainvestované částky. Daňově zvýhodněné jsou pro zaměstnavatele také příspěvky k penzijnímu spoření jeho pracovníků.
Vaši osobní investici vám tak mohou navyšovat peníze hned ze dvou zdrojů - od státu a vašeho zaměstnavatele - a to je hlavní výhoda třetího pilíře oproti jiným podílovým fondům.
Výkonnost penzijních fondů
Na druhou stranu, většina fondů se nevyznačuje nějakou závratnou výnosností. Penzijní společnosti nabízejí svým klientům různé strategie, fondy se tak obvykle dělí na (povinné) konzervativní, vyvážené a dynamické podle míry výkyvů, které mohou v hodnotě vaší investice nastat. Míra rizika, tedy to, jak velké rozdíly v maximální a minimální hodnotě vašich zainvestovaných peněz jste ochotni tolerovat, má určující vliv na to, zda v horizontu desítek let vyděláte a kolik.
Pro představu, podle dat Asociace penzijních společností ČR k roku 2022 byl výnos povinných konzervativních fondů s nejnižší mírou rizika 0,5 % p. a., tedy dokonce ještě nižší než zhodnocení „starého penzijka“ s 1,1 % p. a. Vyvážené fondy se zhodnocovaly průměrně 2,7 % p. a. a dynamické fondy rostly o 4,6 % p. a. Od těchto dat je ale třeba odečíst dlouhodobou inflaci, která se pohybuje kolem 3 % p. a. a je zjevné, že vyvážené fondy jakž takž drží tempo s inflací, tedy vaše prostředky budou mít na konci přibližně stejnou kupní sílu jako když jste si je odkládali. Zhodnocení slibují pouze dynamické fondy, je ale třeba zdůraznit, že se jedná o dlouhodobý trend (tedy z roku na rok může samozřejmě jejich hodnota výrazně klesnout).
Zisk, který budete mít z vaší investice, ještě dále snižují poplatky spojené s vedením jednotlivých fondů. Ty jsou v porovnání s Evropou spíše průměrné, nikoli ovšem zcela zanedbatelné, obzvláště porovnáváme-li s jinými druhy „blbuvzdorných“ investic typu ETF.
Současné podmínky DPS a jejich změny
Státní podpora se odvíjí od výše měsíční úložky. V současné době dosáhnete maximální státní podpory 230 Kč při úložce od 1000 Kč. Minimální podporu 90 Kč pak obdržíte, uspoříte-li ze svého měsíčního rozpočtu alespoň 300 Kč. To se od roku 2024 změní, minimální podporu získáte až od 500 Kč. Zato pokud si uložíte 1700 Kč, stát vám přihodí 340 Kč.
Stát zvýhodňuje třetí pilíř také daňově. Tam jsou změny trochu složitější. Celkový limit na všechny podporované produkty spoření na stáří bude podle návrhu činit 48.000 Kč ročně na poplatníka a bude se kromě třetího pilíře týkat i plánovaného, zcela nového produktu dlouhodobého investičního produktu. Dnes platí limit 24.000 Kč na penzijní fondy a 24.000 Kč na životní pojištění.
O 50.000 Kč ročně může zaměstnanci navýšit DPS jeho zaměstnavatel, což zůstane zachováno, ale nově částku bude možno využít i ve vztahu k dlouhodobému investičnímu produktu. Abyste mohli vybrat prostředky včetně státní podpory, musíte si nyní spořit minimálně 5 let a dosáhnout 60 let věku, od roku 2024 se minimální doba spoření zvyšuje na 10 let.
Velké diskuze vyvolala politická debata, zda je správné, aby stát poskytoval podporu i účastníkům penzijního spoření, kteří již pobírají důchod, či zda by neměl stát vynucovat výběr prostředků z penzijního spoření ve formě renty místo jednorázového výběru. Zatímco u první záležitosti lze úspěšně argumentovat tím, že „mladí důchodci“, kteří jsou stále vitální, se chtějí připravit na náklady spojené se zhoršením stavu kolem osmdesátky, upřednostňování renty by z pohledu státu dávalo smysl.
Podmínění státních příspěvků postupným výběrem by zdůraznilo smysl DPS jako „zlepšení cash flow“ v seniorském věku. Už nyní je nicméně daňově zvýhodněn postupný výběr oproti jednorázovému (při jednorázovém výběru platíte daň z výnosů a příspěvku zaměstnavatele; při postupném výběru v průběhu méně než 10 let odvádíte daň z výnosů) a tato úprava je zatím, zdá se, odložena.
Mám do toho tedy jít?
Má tedy smysl se do třetího pilíře pouštět? Jednoznačná odpověď samozřejmě neexistuje, ale klíčové jsou odpovědi na tři otázky: jak dlouho si chci spořit, kolik si mohu spořit a přispěje mi zaměstnavatel?
Pokud je můj investiční horizont delší než 10 let, potom má smysl se zapojit do některého z dynamických fondů. Pokud kratší, do vyváženého. Všechny zbývající varianty jsou ve skutečnosti ztrátou. Zároveň ale musí být splněna podmínka, aby mi k mé úložce přispěl alespoň stát.
Jaká je tedy ideální varianta? Odkládat si úložku s maximální státní podporou a maximální podporou od zaměstnavatele do dynamického fondu od svých 25 let, protože kdy jindy vám stát dává peníze? A počítat s tím, že stabilita je vždy zajištěna třemi body.
Vaše budoucnost v důchodu se tedy bude muset kromě státní penze a DPS opírat ještě o něco třetího. O co, to už je na vás.
Zdroje:
