Článek
Daň z nemovitých věcí je daní, kterou mají povinnost hradit všichni majitelé pozemků, rodinných domů, bytů a nebytových prostor vždy na další rok dopředu. Protože povinnost podávat v této věci přiznání mají pouze ti, kdo nabyli danou nemovitost nově, většině lidí přijde každoročně pouze složenka, která až donedávna nevzbuzovala příliš emocí.
Daň z nemovitosti byla a stále je v České republice nízká, což obzvláště vynikne v porovnání s jinými státy. I ve Spojených státech, zemi proslulé tlakem na vlastnictví nemovitosti a ve společnosti stále vnímaných jako „země svobody“, mají procentuální podíl výběru daně z nemovitosti vůči HDP desetinásobný než v ČR. Obcím, které jsou příjemcem daní, bylo u nás takto loni rozděleno 12,42 miliardy korun - pro porovnání na DPH, což je pro stát nejvýnosnější daň, finanční úřad vybral 535, 73 miliard.
Základní sazba daně z nemovitosti činí u rodinných domů 2 Kč/m2, u bytů 2,44 Kč/m2, průmyslové stavby mají daň vyšší, 10 Kč/m2. Tato sazba je dále navyšována koeficientem podle velikosti obce a obecními vyhláškami stanovujícími jeho případné navýšení a místní koeficient. Ve výsledku ale i z hlediska daně z nemovitosti „nejdražší“ hlavní město Praha vybralo v loňském roce 649 Kč na obyvatele - podotýkám, že daň se platí jednou ročně.
Proč tedy nyní plánované zvýšení v rámci vládního úsporného balíčku vzbuzuje takové emoce? Kritiku lze rozdělit na dvě části - tu, která je způsobená jistým nepochopením toho, za co se daň platí a tu, která míří na reálné problémy spojené s definicí daně a její výše.
Velmi častou otázkou, která je vznesena v souvislosti s daní z nemovitosti, je sugestivní otázka: „Proč bych měl/a platit daň za něco, co jsem si koupil za svoje vydělané a zdaněné peníze?“ Skutečně se ale v případě daně z nemovitosti jedná o dvojí zdanění?
Za prvé, stejně sugestivně ve veřejnosti nerezonuje otázka, zda nám náhodou nevzniklo dvojí zdanění v případě daně z výnosů kapitálového majetku či daně z příjmů odváděné z investic, jež jste si zakoupili z přebytků svého již zdaněného příjmu ze zaměstnání. Mimochodem, jako součást penzijního systému již zmiňovaných USA si můžete zvolit, zda nebudete investovat v rámci tzv. 401k a RothIRAs a zda budete svoje peníze na penzi vkládat do investic již zdaněné, ale nebudete platit daň při výběru či naopak.
A za druhé: Za co se vlastně daň z nemovitosti platí? Daň z nemovitosti totiž neplatíme jako trest za to, že jsme si dovolili něco vlastnit, ale jako svého druhu odvod ze zhodnocení z našeho majetku stejně, jako daníme zisk z výše zmíněných investic. Akorát, že v porovnání s daňovým zatížením zisku z cenných papírů, platíme v případě nemovitostí mizivé procento.
Obzvláště patrné je to i pokud si uvědomíme, komu vlastně takto vybrané peníze jdou. Výnosy daně z nemovitosti jsou totiž určené pro obce, což se podařilo zachovat i v rámci úsporného balíčku. A obce a jejich investice jsou naprosto klíčové k uchování a rozvíjené hodnoty vašeho nemovitého majetku.
Každý kdo se kdy pokusil prodat či koupit nemovitost, totiž ví, že cihly, beton a obecně stav nemovitosti jako takové tvoří relativně malou část kupní ceny. Lokalita, její občanská vybavenost, dostupnost technické infrastruktury jako je vodovod, kanalizace, plyn, dále dopravní dostupnost, existence veřejné dopravy, to jsou věci, které navyšují hodnotu nemovitosti o stovky tisíc či miliony. A o žádné z nich nerozhoduje majitel jednotlivého domu nebo bytu.
Ve své podstatě tedy platíme daň obci, aby mohla zlepšovat okolí naší nemovitosti a tím zvyšovala její hodnotu. Dělají to všichni, jak by měli? Asi ne, ale to už je otázka voleb do obecního zastupitelstva. Ale výběr daně za to, že se ve vašem domově dá dobře žít, je naprosto legitimní.
Znamená to, že je s nastavením daně z nemovitých věcí vše v pořádku? Vůbec ne. Některé zjevné problémy kritizovala i OECD, která nám jinak dlouhodobě doporučuje daň navýšit. Její experti ve své poslední zprávě uvedli: „Výpočet daně se odvíjí od rozlohy majetku, nikoli jeho reálné hodnoty. Zranitelné chudší domácnosti by na základě doložení příjmů mohly mít ze zvýšené sazby výjimku. Celkové zvýšení daně z nemovitosti by však pomohlo samosprávám, které by vyšší příjmy mohly investovat do veřejných služeb.“
Co to znamená? Pokud by obce plně využívaly všechny možnosti koeficientů a zvýšily výběr daně z nemovitosti, mohly by nám jako občanům nabízet lepší služby. My jako občané bychom se jich pak samozřejmě měli domáhat přinejmenším v období voleb do zastupitelstev. Nevyužívání koeficientů a zároveň princip výpočtu dle metrů čtverečních, to tolik typické české rovnostářství, ale zároveň vede k přílišnému zatížení těch, kdo mají nemovitost v podobě velké „ruiny“, zatímco ti, kdo si to mohou dovolit, daňové zatížení daní z nemovitosti vůbec nevnímají.
Protože asi není realistické provádět v pravidelných intervalech odhady nemovitostí, dalo by se to obejít například nějakou formou cenových map, na základě kterých by se výpočet prováděl. Nebo jen využít stávající možnosti zákona a jen navýšit manipulační prostor obcí pomocí koeficientů. Místní snad nejlépe ví, kde je v jejich městě „výstavní“ ulice a kde je lepší trochu ubrat.
Ale prosím, zkusme očistit debatu o dani z nemovitosti o zmínky o „komunistickém rovnostářství“, „znárodňování“ a „trestání za vlastnictví“. Než začal hledat peníze, nevyhnul se jí ani současný ministr financí. Ale možná je lepší platit daně obci, jejíž představitele přeci jen alespoň od vidění znám a jež můžu pravidelně otravovat se svými požadavky, než např. zvyšovat daňovou progresi u daně z příjmu.
Zdroje:
Zdroj obrázku: Jan Polák, CC BY-SA 3.0 <https://creativecommons.org/licenses/by-sa/3.0>, via Wikimedia Commons, dostupné z: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/a/ad/Fr%C3%BDdlant%2C_Bezru%C4%8Dova%2C_d%C5%AFm_%C4%8D%C3%ADslo_1223.jpg
