Článek
Opravdu netuším, kdo to takto vymyslel, ale jelikož se vstává v 6:30, tak se v 7 snídá, v 11 obědvá a večeří se ve čtyři. Neptejte se, je to tak.
Když je teplá večeře, tak šup šup, protože je potřeba ještě nádobí. Když je studená, tak to zase tak neva.
V mezidobí ještě přistane nějaká svačinka, jako třeba kus dusící buchty, semotamo nějaký ten smetánek, občas ovocíčko, což je zase problém, páč babinky to jabko blbě jedí. No, prostě jeden jenom čučí.
Celých těch 14 dnů mi vrtalo hlavou, proč se tenhle ústav jmenuje domov. Jako - samozřejmě - obstarat několik pater starých lidí není žádná legrace, ale čeho je moc, toho je příliš.
V půl páté talíř zmizel a bylo vymalováno. Bez ohledu na to, zda byl prázdný nebo plný. Rozvrh je rozvrh a je potřeba jej dodržovat. Jí se teď a ne až budete mít hlad. A pokud neměl klient vlastní jídlo uschované v klientské lednici, dostal zase až v sedm ráno.
Nebo si jedna babinka přála místo čaje šťávu. Jenže v rozpisu byl čaj …
Přece to nebudu každej den přepisovat, pronesla kolegyně a mrskla jí na stoleček čaj.
