Článek
Hodně dlouho jsem šlapala terén. V terminologii pečovatelek to znamená, že jsem chodila od domácnosti k domácnosti. Tu posloužila jídlem, tu pomohla s hygienou, támhle pro změnu chytala papouška, sem tam jsem lezla po štaflích, což je přísně zakázáno, někdy jsem běžela pro pivko, jindy pro chlebíčky, támhle jsme vyrazili na procházku, jinde zase čekali jen na ten pokec.
Tahle práce je fajn v tom, že nikomu nic nenařizujete. Nařizuje on vám. Ne, že bych byla osoba submisivní, kdo mě zná, tak ví, že to teda fakticky nejsem. Ale na téhle práci jsem měla nejradši ten fakt, že někomu pomůžu zachovat si jeho život, jeho rituály, jeho životní cyklus, zvyky.
Ale má to druhou stranu mince - jako ostatně úplně všechno.
Cestou necestou, polem nepolem, nejedete malotraktorem, ale hezky si to šlapete po svých, občas se popovezete emhádéčkem. K tomu všemu máte na hrbu kabelu, kde vlečete krom jednorázových rukavic, návleků, zástěr a desinfekce ještě láhev s pitím, termohrnek s kafem, svačinu, deštník nebo pláštěnku, sluneční brýle, opalovací krém, krém na ruce a potom všechny ty ostatní cajky, co ženský v kabelkách mají.
A k tomu všemu potřebujete hlavně pohodlné boty. Potřebujete, aby ty boty byly prodyšné, aby klient neomdlel smrady, když ty boty zujete. Současně potřebujete, aby nepropouštěly vodu, protože když prší, dělali byste ťápoty na podlaze. Potom potřebujete nemít puchýře, otlačeniny a odřené paty. Výběr bot takové terénní šlapky, to je obřad.
Terénní šlapka totiž nevyráží jen za příznivého počasí, terénní šlapka vyráží za každého počasí a povětrnostní situace. A tak se brodí bahnem, závějemi sněhu. Když autobus nejede, jde pěšky. Když praží slunce a zapomene se namazat, je večer jak spařený prase. Když prší, ví, že je zbytečné si ondulovat vlasy, ale stáhne je gumičkou, když sněží nebo mrzne, ví, že největší tepelný únik je hlavou, pročež fakt neřeší, že v tom kulichu vypadá jako tydýt. Hlavně, že je teplo.
Ale potom někam dorazí, oklepe sníh, vodu, otře pot vlhčenými ubrousky, nastříká se intimsprejem (to vše podle aktuální meteorologické situace) a ví, že ten kus z venku přinesla někam, kde už čeká nějaká babička nebo dědeček, aby řekli: Uvařte si kafíčko a povídejte, co je nového.
Až někdy půjdete Prahou, podívejte se na okna činžáků. Nikdy by vás nenapadlo, za kolika z nich někdo čeká, až taková zmrzlá nebo zpocená, mokrá nebo absolutně vyprahlá pečovatelka dorazí, aby přinesla kus života, pomohla a posloužila.
