Článek
V našem městě mám špatnou zkušenost s poštou. Při doručování zásilky je úplně běžnou situací, kdy pošťák nechá lístek NEZASTIŽEN ve schránce, i když jsem doma. Již nemám žádná očekávání o doručení balíku domů a pokud se ze strany pošty dodávka povede, je to milé překvapení. Vždy jsem si říkala, třeba nám nefungoval zvonek, nebo jsem měla nahlas rádio či televizi. Ale od té doby, co vím, že se doručení balíku nepovede ani do obchodu, kde pracuje kamarádka, kde je otevřeno během celého dne, už omluvy na stranu pošty nevymýšlím. Ale říkám si, cesta na pobočku to jistí a tam se vždy balík našel…
Tentokrát jsem čekala důležitou zásilku pro dceru, reklamovaný senzor na měření cukru v krvi, který jsem již akutně potřebovala. Nejprve mi přišla SMS o doruční zásilky poštou, kdy jsem měla vyčkat na další výzvu. Po třech dnech ale žádná nová zpráva nepřišla. Bohužel nefungovalo ani sledování balíku online, proto jediná možnost, jak získat informace, byla vypravit se na pobočku.
Trmácet se mi tam ale vůbec nechtělo, cesta tam i zpět zabere čtyřicet minut chůze a v letním vedru to nebyla vítaná procházka. Po příchodu jsem se hned zaradovala, ve frontě stálo jen pět lidí, což je velký předpoklad, že odbavení nebude na hodinu. Ale moji radost vystřídalo zklamání, jelikož mi paní sdělila nepříjemnou zprávu. Balík je kdesi na depu a mám vyčkat. Chtěla jsem ale přesnější informace, kdy tedy dorazí, protože balík akutně potřebuji. Ptala jsem se, zda mohu někam zavolat? Nebo doručení urgovat? Nakonec jsem vymámila alespoň číslo na depo, kde balík měl být. Ale paní ještě stroze pronesla: „Telefon tam stejně nikdo nevezme.“ Zklamaná, naštvaná jsem se ploužila domů, kde mě zachvátila panika. Balík se ztratil a senzor v něm nepřijde v čas. Proto jsem pro jistotu narychlo objednala nový a zaplatila ze svého. Zvolit jiný druh dopravy byla jasná volba.
Po dalších dnech čekání bez zprávy jsem vyrazila na pobočku znovu. Tentokrát jsem dostala i přesnější informace o pohybu balíku, který se vydal z depa na výlet zpět na adresu odesílatele do jižních Čech. A proč? Odpověď byla jednoduchá, strohá. „Mám tu uvedeno, CHYBA POŠTY,“ sdělila mi paní. „A co mám teď dělat?“ zajímalo mě. „No, musíte počkat!“ a žádná omluva se nekonala.
Tak můj balík si cestuje po republice, snad někdy dorazí, říkala jsem si. Tentokrát jsem již byla klidnější, protože jsem měla senzor objednaný jinde a doručení i čas měl být druhý den. Říkala jsem si, hlavně se nerozčiluj, nemá to cenu.
Za další tři dny mi volalo neznámé číslo a k mému překvapení se z telefonu ozvalo, „Česká pošta, vezu vám balík.“ „To je skvělé, jenže já zrovna nejsem doma,“ odpověděla jsem. Bohužel mi před doručením nepřišla žádná zpráva, kdy balík dovezou. Domluvila jsem se s řidičem, aby mi tedy balík doručil na naší oblíbenou pobočku.
Hned druhý den dopoledne jsem s jistotou vyrazila, spokojená, jak tentokrát jdu najisto. Stejná dlouhá cesta, vedro k padnutí. Na přepážce jsem sdělila svoje údaje a paní mě zase překvapila. „Ale ten balík tu není, jste tu moc brzo, musíte přijít později. Řidič je včera nestihl přivést, budou tu až dnes někdy odpoledne.“ Tentokrát jsem se nezmohla skoro na slovo. Vypadlo ze mě jen: „Děkuji, přijdu.“ Vyšla jsem před pobočku a kráčela znechucená a bez balíku domů. Myslím, že nemělo cenu se vůbec dohadovat. Další zbytečná cesta a ztráta času mě hrozně štvaly.
A tak ještě jednou, po čtvrté, jsem odpoledne vyrazila pro balík, tentokrát jsem ho bez problémů vyzvedla. Jak jednoduché to mohlo být hned na začátku.
Nevím, jestli je moje zkušenost u zákazníků pošty častá, mě se tento extrém stal poprvé. Jediné, za co můžu poště poděkovat je dostatek pohybu, vlastně nevědomky myslí na moji fyzičku, ale zase zapomíná na moje nervy. Určitě jsou příjemnější činnosti, než chodit sem a tam, čekat ve frontě a nahánět ztracené balíky.
