Článek
Když naše čtyřletá dcera onemocněla cukrovkou typu 1, zhroutil se nám svět. Začátek nemoci jsem popsala v článku.
S diagnózou ale naše starosti neskončily, naopak problémy rostou a rostou. Po návratu z nemocnice jsme začali řešit školku, která nebyla schopna se o dceru postarat. Proto jsem musela skončit v zaměstnání a holčičku prozatím nechat doma.
Dětská doktorka nám doporučila zažádat o příspěvek na péči, na který by dia děti mohly mít nárok. Jednalo se o první stupeň péče, což je příspěvek 3000 Kč za měsíc a stát za pečující osobu hradí zdravotní a sociální pojištění.
Na úřad jsem šla podat žádost, ale milá pracovnice mě překvapila s tvrzením, že příspěvek asi nedostaneme, protože dcera není nemocná více jak rok. Protože se čeká, zda se stav za nějakou dobu nezlepší. To, že je cukrovka 1 nevyléčitelné, chronické onemocnění nikoho nezajímá. Žádost jsem nakonec podala a čekala, co se bude dít dál…
Zde začíná hrát velkou roli REVIZNÍ LÉKAŘ, který posuzuje stav dítěte jen na základě lékařských zpráv a dle šetření sociální pracovnice v rodině. Dítě nikdy neviděl, rozhoduje od stolu. A jak dlouho to reviznímu lékaři trvá, než se ke spisu vyjádří? U nás byl výsledek znám až za osm měsíců, kdy jsem byla obeznámena, že na příspěvek na péči nemáme nárok, protože je čtyřletá dcera schopna sama zvládat svoji stravu, počítat sacharidy a výměnné jednotky. V noci se vzbudit, když má hypoglykémii a vzít si cukr. Další zajímavý závěr zprávy je, že je do budoucna předpoklad zlepšení stavu dítěte.
Po prvním šoku nabírám sílu k dalšímu boji, zkusíme napsat námitku a přesvědčit REVIZNÍHO LÉKAŘE, že dia dítě není schopno zvládnout stravování samo. Nejhorší ale je, že vůbec nezáleží, co napíšu, jediné co rozhoduje je, na jakého REVIZNÍHO LÉKAŘE narazíte. Protože většina dia dětí příspěvek pobírá. Jedna nezvratná diagnóza a výsledek různý. Nezbývá jen doufat, že se náš „revizák“ dobře vyspí.....
