Článek
S dětmi jsme vyrazili jako každé léto na koupaliště, vše probíhalo standardně až do doby, kdy dcera přišla s tím, že na oploceném koupališti šlápla do výkalu. A to člověk opravdu nechce řešit! Krásná třpytivá botička byla celá špinavá a i noha vypadala děsivě. No, co dělat! Začali jsme situaci řešit, hledala jsem kapesníky, vodu a snažila se botu i nožičku očistit, ale nejhorší byly spáry v podrážce.
Postupně mi ale docházelo, že to nebude psí výkal na které jsme všichni zvyklí, ale určitě lidský. Bohužel nejspíše nějaké dítě utrousilo bobek na hřišťátku během hraní. Situace byla nepříjemná, ale řekla jsem si, že je to výjimečná situace a nic podobného nám již a koupališti nehrozí, ale opak byl pravdou. O pár dní později a někde jinde se situace opakovala…
I na dalším koupališti jsme si užívali letní pohodu, děti řádily ve vodě a s mladší dcerou jsme zamířili k brouzdališti. Šli jsme pomalinku po dlaždicích a ještě jsem ji upozornila, aby neuklouzla a dívala se kam šlape. Najednou povídá… „Mami, co je to? To je HOVNO?“ Já jsem je něco prohodila a táhla jí pryč. Bohužel i tam jsme málem rozšláply bobek. Nevěřícně jsem na tu velkou věc u vchodu do brouzdaliště zírala. Jak je možné, že u bazénu si rodiče nevšimnou, že jejich dítě něco utrousí? A neuklidí? Raději jsme zamířili k bazénu pro dospělé, kde tato situace snad nehrozí.
Zanedlouho mi můj pohled znovu zamířil do místa, kde bobek ležel. Naštěstí ho někdo alespoň přikryl průhledným kelímkem od pití… Ale pořád tam byl. Tak snad nás příště nebude čekat na koupališti takové nepříjemné setkání.
