Článek
Československá republika - státní útvar, ve kterém se narodila většina z nás
Dříve jsem cítil určitou nostalgii a říkal jsem si často fráze: „Škoda, že se to rozdělilo.“ Období mečiarismu jsem naplno nevnímal díky věku. Až se studijními léty přišly články o únosu syna prezidenta Kováče a následná vražda Róberta Remiáše, jeho amnestie, zprávy, že premiér donášel na Alexandra Dubčeka… Ale zavřel jsem obě oči a nostalgie zůstávala. Pak přišla vražda Jána Kuciaka a jeho snoubenky, masivní korupční kauzy jako Gorila nebo zneužití eurofondů, do toho politika Roberta Fica a člověk si řekl: „Sakra, zaplať bůh, že jsme se odtrhli.“ My se však pojďme podívat, jak by se situace odehrávala, kdyby setrvalo pouze u pomlčkové války a dva státy by zůstaly jedním.
Začneme snad sympaticky u výhod
Když se mě jeden Francouz na baru během finále mistrovství světa v hokeji v roce 2000 ptal, jak je možné, že jeden stát hraje ve finále, cítil jsem hrdost. Ale když se nad svojí historkou zamyslím v kontextu tohoto článku, je jasné, že Československo z geopolitického hlediska by představovalo významnějšího středoevropského hráče s populací přes 15 milionů obyvatel. Naše zahraniční politika by podle mého v rámci státu musela více zohledňovat slovenské vazby na východní Evropu, což by vedlo k vyváženějšímu přístupu vůči Rusku. Nedávná návštěva Roberta Fica mluví v celku jasně a ve společném státě, zvláště v těchto dnech, by naše odlišná rétorika působila snad až komicky. Naopak plusem by bylo, že v rámci EU by Československo disponovalo 36 europoslanci a tudíž i silnějším hlasem v Radě EU.
Ekonomika
Pokud spočítáme současné státní rozpočty obou republik, dostaneme číslo zhruba 2,75 bilionu korun. To zní sice hezky, ale ekonomická situace státu by z české perspektivy znamenala neustálé systematické přerozdělování finančních prostředků ve prospěch méně rozvinutých slovenských regionů, což by dlouhodobě omezovalo investiční potenciál oblastí. A to by na oplátku naše strana těžce nesla. Víme, jaká je nezaměstnanost v některých našich krajích, takže opět by probíhala diskuze, jestli má společný stát cenu. Rozdílná ekonomická úroveň obou částí republiky by vytvářela napětí v otázkách daňové politiky, v níž by české firmy pravděpodobně čelily vyššímu zdanění pro financování státních programů regionálního rozvoje (náš rozpočet je o 165 % větší než ten slovenský). Společná měnová politika by navíc nemohla efektivně reagovat na specifické potřeby české ekonomiky, což by v období hospodářských výkyvů vedlo k prohlubování česko-slovenských rozporů ohledně směřování hospodářské strategie.
Sport
České hokejové a fotbalové soutěže si vedou velmi dobře. Navíc se o kluby v soutěžích stále častěji zajímají ti nejbohatší Češi, kteří do nich neváhají investovat. Stadiony jsou vcelku nové a brzo se dostaví další. Stavět bude Baník a na své hokejové haly se už můžou těšit v Jihlavě a Brně. Díky stadionům a kvalitě soutěží se návštěvnost neustále zvětšuje. Slovensko má opačný problém - většinou staré stadiony. Ligy divácky netáhnou až na pár světlých výjimek, kluby nejsou dobře finančně zajištěné. Společná liga by však rozhodně přinesla zatraktivnění - pamětníci rádi vzpomínají na souboje pražských „S“ se Slovanem nebo Trnavy proti Baníku. Dále je vcelku jasné, že síla reprezentací ve všech sportech by také vzrostla a bonus závěrem, z olympiád by se vozilo více medailí.
Společnost
Určité napětí mezi našimi národy panovalo už za komunistů a podle mého, pokud bychom přežili pomlčkovou válku a tendence k odtržení po revoluci a šli společnou cestou, čím dál více by se projevovala touha Slováků po vlastním státu, což by nepochybně vedlo k velkému napětí a rozdělení ve společnosti. Navíc mi přijde, že my Češi bereme často Slováky asi jako Američané Kanaďany - takový menší bratr, když to řeknu kulantně. Navíc, jak jsem zmínil, u nás by určitá část obyvatel jistě těžce nesla velké investice do infrastruktury, zejména do východního Slovenska. A v současné době by názory na konflikt na Ukrajině byly velmi rozdílné, což by také přispělo ke katarzi tohoto problému.
Závěr
Jako jednu z příprav na tento článek jsem si poslechl podcast s Arpádem Soltészem, který zmínil, cituji: „Česko je po lidské stránce 200 let vpředu.“ Nad tímto jsem se velmi zamyslel. Můj závěr je takový, že my Češi jsme takoví slovanští Němci. Nechci nás glorifikovat, ale nějaká vnitřní disciplína a myšlení je vždy cíleno na západ. Naopak Slovensko bylo pod Maďarskem přibližně od 9. století až do roku 1918 - oproti trvání Československa je to jako mrknutí okem. A to vidím jako jasnou definici myšlení obou národů. Kdyby nepřišel rok 1993, přišel by jiný takový.
Možná jsou dějiny národů jako řeky - ať už plynou společně, nebo odděleně, jejich charakter formují prameny, z nichž vyvěrají, a krajina, skrze kterou si po staletí razí cestu.
Když jsme se začali hádat o pomlčku, věděl jsem, že je to začátek konce. Malicherný spor odhalil hluboké rozdíly v tom, jak si představujeme společný stát.
zdroje:
https://www.mujrozhlas.cz/hovory/slovensky-novinar-soltezs-se-rozhodl-emigrovat-do-ceska-jste-o-200-let-napred-rika
Popol všetky srovná - Dominik Dán
https://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8Cesk%C3%A1_a_Slovensk%C3%A1_Federativn%C3%AD_Republika
https://www.mfsr.sk/sk/
