Článek
Plánování výletu pod stan je disciplína, která je hodná zařazení mezi adrenalinové sporty. Člověk by řekl, že to je jednoduché: sbalíš stan, spacák, repelent, věnec buřtů a pár plechovek piva, aby nikdo neuschl žízní, a jedeš. Jenže chyba lávky! Moderní doba přinesla jednu zásadní komplikaci – předpovědi počasí. A ne jednu. Hned několik, často naprosto odlišných.
Ráno otevřu první aplikaci: „Slunečno, 27 °C, vítr mírný.“ Paráda, sandály budou stačit. O dvě kliknutí dál jiná aplikace hlásí: „Déšť, přívalové bouře, lokální potopy.“ Tak to už abych k sandálům raději přibalil ploutve. A třetí zdroj – veřejnoprávní televize – slavnostně oznamuje: „Oblačno, s přeháňkami, ale občas i slunce.“ Což v překladu znamená: „Nemáme tušení, ale nechceme to přiznat.“
Do toho volá kamarád, že na norském webu je jasno jako na Sahaře. V tu chvíli přemýšlím, jestli nebude jistější rovnou vyvolat déšť indiánským tancem. Aspoň bych věděl, kdo za to může.
Když už konečně sbalím batoh, čeká mě druhé kolo dilemat: co na sebe? V noci má být deset stupňů, přes den třicet a k tomu hrozí bouřky. Logicky tedy: plavky, péřová bunda, pláštěnka, sandály, pohorky… a kdyby náhodou, tak i neopren. Jenže to už by chtělo místo stanu menší dodávku.
Celá situace má i světlou stránku: testuje přátelství. Jeden tvrdí, že „nezaprší, to je jen panika médií“, druhý balí gumáky ještě dřív, než zavře ledničku. A pak přichází zlatý hřeb: rozhodování, jestli vůbec vyrazit. „Když bude pršet, budeme sedět ve stanu a hrát karty,“ uklidňuje optimista. „Když bude pršet, stan odplave neznámo kam,“ oponuje realista.
Nakonec vyrazíme. Obloha modrá, ptáci zpívají, meteorologové se tváří, že všechno mají pod kontrolou. A pak – ve chvíli, kdy stojí stan, oheň praská a buřty se hezky opékají – se ozve první hřmění. Ne hlasité, spíš zdvořilé upozornění: „Milí přátelé, připravte si pláštěnky.“ Do deseti minut máme na louce bazén, do kterého by se nemusel stydět skočit ani Michael Phelps.
Ale co, na to se přece pod stan jezdí. Není nic romantičtějšího než bubnování kapek na plachtu, zatímco se snažíte nevšimnout, že vám spacák nasává vodu odspodu. Sedíme namačkaní na hromadě, karty už nejsou použitelné a někdo vypráví historku, že loni pršelo ještě víc.
A ráno? Slunce svítí, tráva se třpytí rosou, nebe jak v pohádce. Meteorologové na všech kanálech slavnostně oznamují: „Jak jsme předpověděli, počasí se vydařilo.“ A já si říkám: ano, vydařilo – jen ten stan je teď o kus dál, unášený proudem.
Takže až se příště budete rozhodovat, jestli vyrazit pod stan, vzpomeňte si na staré české přísloví: nezaprší a nezaprší. A pokud zaprší? Aspoň bude o čem vyprávět.
A jestli jste si přibalili neopren, věřte mi – nakonec se ukáže jako nejcennější kousek výbavy.
