Článek
Ještě nikdy v dějinách nemělo manželství tak vysoké nároky jako dnes.
Na první pohled to může znít zvláštně. Vždyť naši předkové považovali manželství za jednu z nejdůležitějších životních institucí. Jak by od něj mohli čekat méně než my?
Jenže právě v tom spočívá paradox moderních vztahů.
Po většinu historie lidé od manželství očekávali především praktické věci: ekonomické zajištění, pokračování rodu, pomoc při hospodaření nebo výchovu dětí. Dnes od partnera chceme mnohem více. Má být naším milencem, nejlepším přítelem, důvěrníkem, emocionální oporou, spolurodičem, životním parťákem i zdrojem osobního štěstí.
Není proto divu, že jsou dnešní vztahy často pod větším tlakem než kdykoli předtím.
Když manželství nebylo o lásce
Představa, že hlavním důvodem sňatku je romantická láska, je ve skutečnosti poměrně nová.
Ještě v 18. a částečně i v 19. století hrály při výběru partnera významnou roli rodiny, majetek a společenské postavení. V mnoha komunitách nebylo nejdůležitější, zda se budoucí manželé zamilovali. Podstatnější bylo, zda bude sňatek ekonomicky výhodný a zda zajistí stabilitu oběma rodům.
To neznamená, že by lidé dříve neprožívali lásku. Milovali se stejně jako dnes. Jen od manželství neočekávali, že jim poskytne úplné emocionální naplnění.
Historikové rodiny upozorňují, že po staletí byla hlavní funkcí manželství spolupráce. Muž a žena tvořili pracovní a hospodářskou jednotku. Na venkově společně obdělávali půdu, ve městech provozovali řemeslo nebo obchod. Manželství bylo především způsobem, jak společně přežít a zajistit budoucnost rodiny.
Pak přišla revoluce citů
Během posledních dvou století se však začalo něco měnit.
S průmyslovou revolucí a postupným růstem životní úrovně přestávalo být manželství čistě ekonomickou nutností. Lidé získávali větší svobodu při výběru partnera a romantická láska se postupně stala ideálem.
Ve 20. století tento proces ještě zesílil. Mladí lidé si začali vybírat partnery sami. Ženy získaly přístup ke vzdělání, zaměstnání a ekonomické nezávislosti. Manželství už nebylo jedinou cestou k sociálnímu zabezpečení.
Paradoxně právě tehdy začala očekávání od partnerských vztahů růst.
Když už manželství nepotřebujeme k přežití, proč bychom v něm měli zůstávat, pokud nás nenaplňuje?
Dnes chceme všechno najednou
Psychologové upozorňují, že moderní partnerství spojuje požadavky, které byly dříve rozděleny mezi více lidí.
V minulosti mohl člověk hledat citovou blízkost u partnera, intelektuální inspiraci u přátel, duchovní vedení v náboženství a pocit sounáležitosti v širší rodině nebo komunitě.
Dnes často očekáváme, že všechny tyto potřeby uspokojí jediný člověk.
Partner má být zároveň milencem, přítelem, psychologem, spojencem, rodičem našich dětí i člověkem, který nám pomůže naplnit osobní sny.
Nikdy v historii nebyla očekávání od jediné osoby tak vysoká.
A právě zde může vznikat problém.
Čím vyšší očekávání, tím větší riziko zklamání
Moderní vztahy mají zvláštní vlastnost.
Na jedné straně umožňují mimořádnou blízkost a osobní svobodu. Na druhé straně však vytvářejí prostor pro zklamání.
Pokud od partnera očekáváme, že bude zdrojem našeho štěstí, smyslu života, emocionální stability i seberealizace, dříve nebo později narazíme na realitu.
Žádný člověk totiž nedokáže naplnit všechny potřeby druhého.
Sociologové proto upozorňují, že současné vztahy čelí paradoxu. Nikdy jsme si nevybírali partnery svobodněji než dnes, ale zároveň jsme nikdy neměli tak vysoké nároky na to, co nám mají poskytovat.
Proč jsou dnešní vztahy křehčí
Někteří komentátoři tvrdí, že lidé jsou dnes méně ochotni pracovat na vztazích než generace před nimi.
Realita je pravděpodobně složitější.
Mnoho párů investuje do vztahů obrovské množství energie. Chodí na terapii, čte odborné knihy, poslouchá podcasty o vztazích a snaží se zlepšovat komunikaci.
Současně však žijeme v době, kdy je rozchod společensky přijatelnější než kdykoli dříve.
Pokud vztah dlouhodobě nefunguje, většina lidí už necítí tak silný tlak zůstávat spolu za každou cenu.
To je z historického hlediska poměrně nová situace.
Znamená to, že jsou dnešní manželství horší?
Překvapivě ne.
Výzkumy ukazují, že mnoho lidí hodnotí své partnerské vztahy jako zdroj hluboké životní spokojenosti. Moderní manželství často nabízejí větší míru vzájemného porozumění, rovnosti a osobní blízkosti než vztahy v minulosti.
Současně však platí, že tato spokojenost není samozřejmá.
Manželství už není instituce, která drží pohromadě díky ekonomické závislosti nebo společenskému tlaku. Funguje především tehdy, když oba partneři považují vztah za smysluplný.
Možná chceme od manželství příliš
Americký psycholog Eli Finkel, který se dlouhodobě zabývá proměnami manželství, upozorňuje na zajímavou skutečnost. Moderní manželství podle něj dokáže nabídnout větší osobní naplnění než kdykoli v historii. Současně však vyžaduje mnohem více práce, času a energie.
Jinými slovy: strop je vyšší než kdykoli dříve, ale stejně tak i nároky.
Možná proto tolik lidí zažívá rozporuplné pocity. Nikdy jsme neměli větší svobodu vybrat si partnera podle vlastních představ. Nikdy jsme neměli tolik možností, jak budovat kvalitní vztah.
A přesto si často připadáme zklamaní.
Ne proto, že by dnešní manželství byla horší než ta minulá. Možná proto, že od nich očekáváme víc, než kdy kdo očekával.
Použité zdroje
FINKEL, Eli J. The All-or-Nothing Marriage: How the Best Marriages Work. New York: Dutton, 2017.
CHERLIN, Andrew J. The Marriage-Go-Round: The State of Marriage and the Family in America Today. New York: Alfred A. Knopf, 2009.
COONTZ, Stephanie. Marriage, a History: How Love Conquered Marriage. New York: Viking, 2005.
AMATO, Paul R. Marriage and Divorce in Contemporary Society. Boston: Pearson, 2010.
