Šíp v páteři mladé ženy. Co prozradil hrob z doby zániku Velké Moravy?

Když archeologové zkoumali raně středověké pohřebiště v Mužle-Čenkově na jižním Slovensku, narazili v jednom z hrobů na pozůstatek násilí, který přečkal více než tisíc let. V druhém bederním obratli mladé ženy vězel železný hrot šípu. Nebyl uložen vedle těla jako součást pohřební výbavy. Pronikl do kosti a zůstal v ní.

Ženě bylo v době smrti přibližně sedmnáct až dvacet let. Její jméno neznáme a nedochovala se žádná zpráva o tom, co se jí přihodilo. Zůstaly však její kosterní pozůstatky, hrot zbraně a místo, kde byla pohřbena. Právě jejich společné zkoumání umožnilo archeologům a antropologům sestavit pravděpodobné vysvětlení její smrti.

Případ je zajímavý ještě z jednoho důvodu. Žena žila na rozhraní 9. a 10. století, v době zásadních změn ve středním Podunají. Velkomoravská moc slábla a do Karpatské kotliny přicházeli staromaďarští bojovníci. Mohl být šíp v jejích zádech stopou některého ze střetů, které toto období provázely?

Mužla-Čenkov leží nedaleko dnešních Nových Zámků, při Dunaji, který zde tvoří hranici Slovenska a Maďarska. V poloze zvané Vilmakert se nacházelo raně středověké sídliště. Vzniklo na vyvýšeném levém břehu řeky, tedy na místě chráněném před běžnými záplavami a zároveň vhodném pro sledování dunajského prostoru.

Archeologický výzkum zde začal roku 1980 v souvislosti s plánovanými zásahy do krajiny při výstavbě vodního díla. Během dalších sezón odkryli badatelé obytné a hospodářské objekty, zásobní jámy, pozůstatky opevnění i pohřby obyvatel osady. Nálezy ukazují, že lokalita byla využívána během druhé poloviny 9. a v 10. století.

Čenkov nebyl jen osamělou vojenskou pevností. Žili zde lidé, kteří hospodařili, ukládali obilí, vyráběli a používali předměty každodenní potřeby a pohřbívali své blízké. Podle archeologa Milana Hanuliaka vzniklo opevnění až v mladší etapě využívání sídliště, kdy jeho obyvatele ohrožovali vnější nepřátelé. Sídlo s hospodářským zázemím tak získalo také obrannou funkci.

Prostor na severním břehu Dunaje patřil do oblasti velkomoravského osídlení. Jeho obyvatelé přitom nebyli izolováni od dění za řekou. Dunaj mohl spojovat obchodní a komunikační cesty, ale zároveň vytvářel přirozenou hranici, přes kterou přecházela vojska.

Na přelomu 9. a 10. století se poměry v Karpatské kotlině zásadně proměňovaly. Přicházející staromaďarské skupiny postupně získávaly kontrolu nad rozsáhlým územím a dosavadní velkomoravská moc se dostávala pod stále silnější tlak. Čenkovské opevnění vznikalo právě v prostředí, kde se obavy z ozbrojeného střetu mohly stát součástí každodenního života. To ovšem ještě neznamená, že každý násilný nález z tohoto období lze bez dalšího přiřadit ke konkrétnímu tažení.

Na čenkovském pohřebišti se nacházela skupina pětadvaceti hrobů. Jejich uspořádání, pohřební výbava a vztah k okolním stavbám vedly badatele k závěru, že zde byli pochováváni příslušníci společensky výše postavené části místní komunity. Pohřebiště se používalo přibližně třicet až čtyřicet let kolem přelomu 9. a 10. století.

Do této skupiny patřil také hrob označený 23/88, v němž byly nalezeny pozůstatky mladé ženy. Její spojení s významnější částí místního obyvatelstva je tedy možné vyvozovat z pohřebního kontextu. Neznáme však její rodinu, společenskou funkci ani osobní postavení. Tvrzení, že šlo například o velkomoravskou princeznu nebo dceru velitele hradiště, by již bylo nepodloženým domýšlením.

Kosterní pozůstatky nebyly zachovány dobře. Některé kosti se rozpadly a část znaků, podle nichž antropologové obvykle určují biologické pohlaví, nebylo možné spolehlivě vyhodnotit. Zachované části kostry však odpovídaly ženskému jedinci a tento závěr podpořila také genetická analýza. Věk badatelé odhadli podle vývoje kostí a chrupu na sedmnáct až dvacet let. Vypočtená tělesná výška činila přibližně 165 centimetrů.

Zásadním nálezem byl železný hrot šípu, který pronikl do druhého bederního obratle. Právě tato kost umožnila zkoumat okolnosti zranění podrobněji, než kdyby šíp poškodil pouze měkké tkáně, jež se během staletí rozložily.

V roce 2015 zveřejnil tým antropologa Branislava Koleny a archeologa Milana Hanuliaka specializovanou studii, v níž zranění z Mužly-Čenkova podrobil antropologickému a soudnělékařskému rozboru. Badatelé zkoumali polohu hrotu v obratli, rozsah poškození kosti a pravděpodobný směr průniku střely.

Podle jejich rekonstrukce šíp pronikl do těla zezadu z levé strany, směřoval dopředu, mírně vzhůru a doprava a zasáhl bederní páteř pod úrovní posledního žebra. Hrot poškodil druhý bederní obratel a mohl poranit také nervy, cévy a orgány v jeho okolí.

Studie uvažuje o několika možných polohách střelce a zasažené ženy. Směr průniku by například odpovídal situaci, kdy střelec stál nebo klečel za obětí; připouští však také odlišné vzájemné postavení obou osob. Přesnou podobu okamžiku zásahu z kosti samotné určit nelze. Nevíme, zda žena před někým utíkala, byla zasažena při obraně sídliště, nebo se stala obětí jiného násilného činu.

Zranění bylo nicméně natolik závažné, že badatelé pokládají za pravděpodobné, že způsobilo její smrt. Na poškozené kosti se neobjevily známky hojení. To naznačuje, že žena po zásahu nežila dost dlouho na to, aby se na kostře projevila reakce organismu. Autoři předpokládají závažné vnitřní krvácení a možnost smrti v řádu minut, hodin, případně krátké doby po poranění. Přesnou délku jejího přežívání však z nálezu zjistit nelze.

Právě zde končí poměrně pevná část rekonstrukce: mladá žena utrpěla pronikavé zranění šípem, které ji velmi pravděpodobně připravilo o život. Otázka, kdo vystřelil a za jakých okolností, už vyžaduje jiné důkazy.

Železný hrot měl kosočtverečný tvar. Autoři studie z roku 2015 jej spojili s výzbrojí staromaďarských jezdců, kteří na přelomu 9. a 10. století pronikali do středního Podunají. Vzhledem k datování hrobu, podobě zbraně a poloze čenkovského sídliště považovali za pravděpodobné, že žena byla zasažena během staromaďarského útoku.

Tento výklad zapadá do širšího archeologického obrazu násilných událostí na konci velkomoravského období. Také z jiných lokalit známe lidské pozůstatky s hroty šípů nebo se stopami poranění zbraněmi. Několik takových nálezů z Moravy připomíná například studie Michala Holeščáka o střelných zbraních východního původu.

Typ šípu ale sám o sobě neprozrazuje totožnost střelce. Zbraň se mohla dostat do rukou různých lidí a podobné hroty se vyskytovaly v širším prostoru. Ani datování na přelom dvou století automaticky neznamená, že každá smrt způsobená šípem souvisela s tažením staromaďarského vojska.

Opatrnost je namístě také při spojování ženina úmrtí s definitivním zánikem čenkovského sídliště. Některé archeologické práce vykládají nálezovou situaci jako doklad ozbrojeného přepadení a vyplenění hradiště na počátku 10. století. Do tohoto scénáře zařazují i další lidské ostatky, které byly objeveny v někdejších obilních jámách.

Milan Hanuliak však při vyhodnocení souboru keramiky a dalších předmětů upozornil, že osídlení lokality ubývalo postupně a skladba nalezených artefaktů zpochybňuje představu, že celé sídliště zaniklo při jediné násilné vojenské akci. Tento závěr nevylučuje, že v Čenkově docházelo k násilí. Varuje ale před tím, abychom jednotlivý hrob automaticky proměnili ve svědectví o přesně datované bitvě či úplném vyhlazení osady.

Jinými slovy: šíp v obratli je přímým dokladem těžkého poranění konkrétní ženy. Jeho spojení s útokem staromaďarských bojovníků je historickou interpretací, kterou podporuje kontext lokality, ale která není stejně jistá jako samotný nález.

Čenkovské pohřebiště nebylo jediným místem, kde archeologové nacházeli lidské pozůstatky. Další mrtví byli pohřbeni jednotlivě v prostoru sídliště a někteří byli uloženi do nepoužívaných obilních zásobnic. Jejich pohřební situace se lišila od hrobů na vymezeném pohřebišti. Badatelé tyto rozdíly využívají při zkoumání sociálního postavení obyvatel i okolností jejich smrti.

Ve studii z roku 2015 autoři vyslovili předpoklad, že část lidí uložených do zásobních jam zahynula při přepadení sídliště. Pozůstatky mladé ženy ze samostatného hrobu přitom spojovali s výše postavenou místní komunitou. Nález tak může naznačovat, že se násilí nevyhnulo ani těm, kteří měli v sídlišti významnější postavení.

Zároveň je nutné odlišovat způsob pohřbení od příčiny smrti. Uložení ostatků do zásobní jámy samo o sobě nedokazuje, že dotyčný zahynul během stejného střetu jako mladá žena se šípem v páteři. Bez dalších jednoznačných stop poranění nebo přesnějšího datování nelze ze všech těchto pohřbů vytvořit jediný příběh společné smrti.

Také o samotné ženě vypovídá způsob pohřbení jen omezeně. Byla uložena na pohřebišti, nikoli ponechána v prostoru někdejšího obydlí či zásobní jámy. Nevíme však, kdo ji pohřbil, jaký k ní měl vztah ani kolik času uplynulo mezi jejím zraněním a uložením do hrobu.

Dějiny zániku Velké Moravy obvykle vyprávíme prostřednictvím panovníků, mocenských zápasů a vojenských tažení. Mluvíme o Svatoplukových nástupcích, oslabení říše a příchodu staromaďarských skupin do Karpatské kotliny. Při takovém pohledu snadno zaniknou lidé, kteří v tehdejších sídlištích skutečně žili.

Mladá žena z Mužly-Čenkova nemá v písemných pramenech jméno. Neznáme její rodinu ani to, čím se zabývala. Její kostra ale uchovala svědectví o násilí, které ji zasáhlo v době, kdy se měnily poměry na dunajské hranici velkomoravského světa.

Nález dovoluje vyprávět o jejím zranění podrobněji než o životě, který mu předcházel. Dokážeme přibližně určit její věk, místo zásahu a pravděpodobný směr střely. Nevíme však, kdo napjal luk a proč. A právě tuto hranici by měl historický příběh respektovat.

Šíp v jejím obratli není důkazem jediné konkrétní bitvy, ale je dokladem toho, že za proměnami politické mapy stály také skutečné lidské tragédie. Z dějin Velké Moravy se díky němu na okamžik vynořuje život člověka, o kterém bychom jinak nevěděli vůbec nic.

KOLENA, Branislav, Lenka LUPTÁKOVÁ, Michaela RENDEKOVÁ, Mária TONKOVÁ, Mária VONDRÁKOVÁ a Milan HANULIAK. Penetrating Arrow Injury – Causing the Death of an Early Medieval Woman from the Muzla-Cenkov Locality in Slovakia (9th–10th Century CE). Collegium Antropologicum [online]. 2015, roč. 39, č. 3, s. 501–505 [cit. 2026-09-24]. Dostupné z: https://hrcak.srce.hr/166116 

HANULIAK, Milan, Branislav KOLENA a Ivan KUZMA. Základná antropologicko-archeologická charakteristika pohrebiska z prelomu 9. a 10. storočia v Mužle-Čenkove. Študijné zvesti Archeologického ústavu SAV [online]. 2012, sv. 52, s. 159–172 [cit. 2026-09-24]. Dostupné z: https://cevnad.sav.sk/aktivita_1_1/SZ_52.pdf