Článek
Pájina rodina vlastní starodávnou usedlost blízko skalního města. O letních prázdninách jsem se tam v rámci výletu zastavila na krátkou návštěvu, která se nečekaně protáhla do druhého dne. Přivítání bylo velkolepé. Dostala jsem čerstvý malinový dort, vídeňskou kávu a pozvání na večerní grilování. Bylo mi tak hezky, že jsem se rozhodla zůstat a vzácný čas s přáteli si užít.
Během odpoledne jsem byla seznámena s Pájinými rodiči, kteří byli toho dne na výšlapu ve skalách. Tito mimořádně sympatičtí lidé odložili batůžky a povídali si se mnou tak otevřeně, že jsem nabyla dojmu, že je znám už roky. Kamarádčina maminka mi byla obzvláště blízká. Kde jsem ji jenom viděla?
Když jsme s Pájou na chvíli osaměly, svěřila jsem se jí se svými pocity:„Je to zvláštní, ale já tu tvoji mamku odněkud znám. Její tvář, držení těla, všechno je mi povědomé.” Kamarádka se pousmála:„Naši babičku v poslední době poznává hodně lidí. Ona totiž sedává nahá modelem na umělecké škole.” V tu chvíli do sebe vše zapadlo.
Odjakživa ráda navštěvuji výstavy. Nedávno jsem měla možnost v hale radnice obdivovat studentské práce, mezi nimiž vynikaly půvabné akty starší ženy. Ta dokázala každou svou nedokonalost a vrásku prodat s takovou grácií, že s přehledem zastínila daleko mladší modelky. Byla zkrátka nádherná.
„A jak se k tomu staví taťka?“ ptám se. „Budeš se divit, ale byl to jeho nápad. Přečetl si, že ve škole hledají zralou ženu jako model a mamku do toho navrtal. Prý tam tak hezkou babičku ještě neměli.“ S tím musím jenom souhlasit. Jedna věc mě však ještě zajímá: „A děda sám by do něčeho takového nešel?“ „Kdepak,“ směje se Pája. „Ten má jiné starosti. Třeba teď staví udírnu.“
V době, kdy jsme ze všech stran neúnavně masírováni kultem mládí, často podléháme dojmu, že počínaje čtyřicátým rokem máme to nejhezčí za sebou. Při pohledu na kamarádčiny spokojené rodiče jsem však došla k závěru, že krásní a šťastní můžeme být kdykoli. Pouze to musíme vzít za správný konec.
