Článek
Pokaždé, když svému synovi doplňuji šatník, uvědomím si, jak je nenáročný. V obchodě zbytečně nezdržuje a bere vše, co je pohodlné a bez obrázků. Přechodné módní trendy ho absolutně nezajímají a oblečení obvykle nosí, dokud ho nepolije tuší nebo nezapatlá tmelem. Je to zkrátka kluk a ti se šatí daleko lépe než parádivé holčičky. To mi jistě potvrdí každá maminka. Malé slečny svůj vzhled více řeší a bývají náročnější i při výběru šatů.
Co se týče dětské módy, setkávám se čím dál častěji s projevy ryzího nevkusu. Někdy mám pocit, že někteří rodiče museli přijít o zdravý rozum, když dokázali navléknout dcerku do maškary, za kterou by se nemusel stydět ani klaun v cirkuse. Malá chudinka ve směšném kostýmu vůbec netuší, jak hezká by byla, kdyby se maminka alespoň částečně držela staré dobré klasiky. Když nemá rozum dítě, musí ho mít dospělý. Každý milující rodič musí přeci uznat, že i ti nejmenší mají nárok na určitou úroveň a důstojnost.
Zatímco předškolních strašidýlek je mi líto, módní kreace některých mladších školaček mě doslova rozpalují doběla. Myslete si o mně co chcete, ale nesouhlasím s jejich líčením, blýskavými kabelkami a ultrakrátkými tričky. Nelíbí se mi ani trapně vyzývavé šaty a holá břicha uprostřed zimy. Místo, aby si děvčátka užívala vzácné chvíle dětství, hrají si na dospělé. Možná se usmějete a řeknete, že doba už je taková a moudrý člověk by se měl přizpůsobit. Mně se však taková rezignace příčí.
Všichni se asi shodneme na tom, že náš potomek bude nosit jen to, co mu koupíme. Pokud ho máme skutečně rádi, nedopustíme jeho zesměšnění a dopřejeme mu hezký a důstojný vzhled. Peníze v tomto případě nehrají žádnou roli. Je třeba udělat jen tři úplně normální věci. Přemýšlet, mluvit a společně s dítětem zvolit tu správnou cestu.
