Článek
Šestiletý Jiřík se dnes do školky netěší. Vlastně má již delší dobu trápení, které mu průběžně kazí jinak dobrou náladu. Paní učitelka Hanka totiž vymyslela hezké představení ze života zvířat, které s nimi kousek po kousku secvičila. Ve volném čase dokonce s kolegyněmi ušila slušivé masky, jimiž společné dílo korunovala. Nyní uzrál čas sezvat všechny rodiče a hromadně je potěšit.
Při rozdělování rolí Hanka moudře zohlednila přednosti jednotlivých svěřenců tak, aby měl šanci vyniknout úplně každý. Sebevědomí zpěváci obdrželi sólové party, zatímco zdatní recitátoři se ujali mluveného slova. Majitelé nesmělých a falešných hlásků natrénovali působivý taneček a jinak se skryli ve sboru.
Múzami nepolíbený Jiřík byl logicky zařazen mezi tanečníky a sboristy, kteří měli představovat rozličný hmyz. Byli tu mravenci, berušky, luční kobylky, a dokonce i škvor. Neprůbojnému Jiříkovi byl přidělen kostým motýla, což přímo neodmítl, ale vnitřně byl hluboce raněn faktem, že není aspoň mravenec. Děsil se okamžiku, kdy bude muset před všemi rodiči v převleku žluťáska společně s beruškami tančit, zpívat a létat z květu na květ. Nikomu však o svém trápení neřekl. Ani mamince.
Za oponou je rušno. Děti si za pomoci učitelek dychtivě oblékají masky zvířátek, jen Jiřík se k ničemu nemá. Tuší však, že svému osudu neunikne. „Kdepak máme motýlka?“ volá paní učitelka a mává nad hlavou žlutými křídly. Teď a nebo nikdy! „Paní učitelko, já nechci být motýl,“ nejistě ze sebe souká chlapec. „Ale prosím tě, víš, jak ti to sluší? Pojď, já tě obleču. “ Jiřík se však právě rozhodl, že neustoupí, neboť tady je ve hře jeho chlapská čest. „Já si to nevezmu. Je to ostuda lítat s křídlama. Nebudu dělat maškaru.“ Vzhledem k tomu, že šokovaná učitelka už nemá čas chlapce přemlouvat, rezignovaně odhodí motýlí kostým za piano a vytasí se s hmyzí ozdobou hlavy: „Tak si musíš vzít aspoň tykadla!“ To Jiřík považuje za přijatelný kompromis.
Představení skončilo. Děti byly za svůj výkon pochváleny a rozeběhly se k rodičům. „Proč jsi neřekl, že nechceš být žluťásek?“ zastavila Hanka chlapce. „Protože jste se mě nezeptala,“ odpověděl Jiřík a utíkal za maminkou a tatínkem.
Tento příběh se odehrál už před lety a z hlavního hrdiny je dnes úspěšný student medicíny. Podle jeho vlastních slov byl onen hmyzí tanec přelomovým bodem jeho dětství, neboť od té doby se už nikdy nebál projevit svou vůli. A paní učitelka Hanka toho dne možná zjistila, že motýlí křídla nejsou pro každého.
