Článek
Lenčina babička byla nenáročná žena, která nikdy neutrácela za hlouposti. Celý život pilně střádala korunku ke korunce, až naspořila závratné jmění. Ne pro sebe, ale pro své děti. Dokud nezemřela, nikdo neměl o jejím bohatství tušení, a proto bylo velkým překvapením, že každé z jejich pěti vnoučat mělo po její smrti dostat rovný milion korun.
Babička byla ze staré školy a s velikou nelibostí vnímala fakt, že vnučka Lenka žije se svým partnerem již dlouhých jedenáct let jen na psí knížku. Ale co je horší, ti dva za tu dobu přivedli na svět dvě děti. Čas od času stařenka přicházela s jemným návrhem: „Vždyť by to přeci nemusela být velká svatba, Leničko. Vy dva, svědci a rodiče.“ Vnučka se však pokaždé vymluvila: „Ale babi, dneska už se to tak nebere. A nám to klape, i když nejsme manželé.“ „Ale není to tak správné,“ neodpustila si babička. Cožpak o to, Lenka by se třeba i vdala, ale její přítel Petr už na začátku vztahu řekl, že on se ženit nebude nikdy. A svého názoru se pevně drží.
Babička se se svými blízkými loučí klidně. Nic ji nebolí a jediné, co cítí, je únava. Žila dlouho a potřebuje si odpočinout. Koneckonců, děda už na ni čeká. Skoro vše, co chtěla říct, bylo vysloveno, zbývá to poslední. Stařenka obrací oči k Petrovi a Lence: „A vy dva se musíte vzít. Už kvůli dětem to uděláte. Po svatbě dostanete milion. Dřív ne.“ Toho večera babička zemřela.
Stará žena nevěřila právníkům, proto žádnou závěť nesepsala. Peníze pro sezdaná vnoučata byla po její smrti nalezena ve spíži v krabici od bot. Zbylé úspory babička svěřila dceři své dávné přítelkyně, která slíbila, že je Lence hned po svatbě předá. Pokud se mladí nevezmou, dostanou je jejich děti, až nabydou plnoletosti. Tak si to babička před smrtí zařídila.
Mladý pár sedí v obývacím pokoji a řeší problém. „A ty nevíš, která z ženských by ty peníze mohla mít?“ ptá se Petr. „Třeba by se s ní dalo nějak domluvit, aby nám je dala jen tak.“ Lenka krčí rameny: „Babička měla v klubu důchodců hodně kamarádek. Ale netuším, dceři, které z nich by svěřila tolik peněz. Taky nevím, jak by se to ta paní dozvěděla, kdybychom se vzali. Ale ty se ženit nechceš, takže stejně nedostaneme nic.“ Petr mlčí a přemýšlí.
V obřadní síni místního zámečku se koná svatba. Jsou tu snoubenci, jejich děti, rodiče a dva svědkové. Babička nakonec dosáhla svého a Petra, který se léta bránil zuby nehty, dostala do chomoutu. Příjemná paní oddávající přichází s gratulací. Ale pozor, kromě ruky podává novomanželům balíček. A vy už jistě víte, co v něm je.
Pokud se Lenčina babička z nebe dívá, určitě je spokojená. Novomanželé si za peníze od ní krásně opravili dům, a ještě jim hodně zbylo. A Petrovi je ve finále úplně jedno, že je ženatý. Ono se vlastně nic nezměnilo.
