Článek
Moje kamarádka je jedináček. Když se narodila, otec měl nakročeno do důchodu a mamince táhlo na pětačtyřicet. Odmalička se trápila faktem, že jsou její rodiče starší, než rodiče spolužáků. Po nocích ji ve snech strašila tatínkova předčasná smrt, a proto se každých jeho dalších narozenin bála. Zemřel rok po jejím vyučení.
V následujících letech dělala Lada společnost matce, jejíž zdraví se prudce horšilo. „Postarat se o ni, je tvá povinnost,“ spustila teta, když se dověděla, že neteř hodlá žít s přítelem. „Já mámu přece neopouštím,“ bránila se dívka. „Uvědom si, že má slabé srdce, cukrovku a špatně chodí. Pokud ten tvůj není sobec, půjde bydlet k vám a se vším ti pomůže.“
Mladý muž se náročným požadavkům skutečně přizpůsobil. Se starou paní se snažil vycházet a dělal vše, co jí na očích viděl. Jednou však za dveřmi vyslechnul křik: „Už nejsi tak hodná jako dřív! Ten kluk tě úplně zničí. Říkám ti, že tě vysaje jako upír!“ Víc mladík slyšet nepotřeboval. Nabídnul Ladě bydlení ve dvou a odešel.
Pár si pronajal malý byt se zahrádkou a několik let balancoval mezi svým štěstím a matčiným vydíráním. Ta na sebe strhla pozornost rodiny a vymyslela si, že ji zeť psychicky týrá. „Nevím, co jsem mu udělala?“ plakala sestře do telefonu a hned nato si zavolala záchranku. Manželé tuto dlouhodobou masáž neustáli a rozvedli se.
„To je dobře, že jsi zase doma,“ tvářila se matka jakoby nic. „Chodím čím dál hůř a někdy mě tak bolí nohy, že celý den nevylezu z postele.“ Životem ubitá Lada neřekla ani slovo a stala se pečovatelkou na plný úvazek. Svůj čas plně podřídila potřebám a rozmarům staré ženy. Potom jí došla trpělivost.
„Narodila jsem se jenom pro to, abych kolem ní skákala. I manželství mi zničila!“ plakala Lada. Potom si utřela uslzené oči a zašeptala: „Taky bych chtěla mít děti…“ Uznala jsem, že v této situaci je každá rada drahá. „Třeba by se mamce líbilo v pečovatelském domě,“ napadlo mě. „Moje příbuzná tam žije a je moc spokojená.“ Pověděla jsem kamarádce všechno, co vím a domluvila jí exkurzi tetina bytu.
„Chceš mě strčit do důchoďáku? To jsem se dočkala vděku! Ještě, že to táta nevidí!“ spustila stará paní, když jí dcera nadšeně popisovala výhody života v domě s pečovatelskou službou. Rozplakala se a okamžitě po telefonu sdělila sestrám, že ji dcera nemá ráda. Od té doby se udržuje v roli mučednice a nechává se všemi příbuznými litovat. S vyčerpanou Ladou nikdo necítí.
Doufám, že se kamarádce sen o vlastní rodině brzy splní. Sama říká, že stejnou chybu, jakou udělali její vlastní rodiče, nehodlá opakovat, a proto musí s hledáním partnera spěchat. V tomto ohledu ji chápu. Její dosavadní život byl totiž jen samá bolest.
