Článek
„Já už to nemohu snést. Celý den myslím na to, co bychom zrovna s tátou dělali, kdyby tu byl,“ naříkala maminka. Když ovdověla, starý dům pro ni přestal být domovem. Ve velkých místnostech si připadala ztracená a v noci se sama bála. Proto jsme se rozhodli vilku prodat a místo ní koupit hezký bezbariérový byt. Proti tomuto řešení však ostře vystoupila tatínkova starší sestra, kterou rodiče z domu již dávno vyplatili.
„Kdyby to bratr viděl, musel by se v hrobě obracet,“ rozčilovala se teta, když se o našem záměru dověděla. „Přišli jste k majetku jako slepí k houslím a teď si chcete namastit kapsy!“ Žádný důvod k prodeji pro ni nebyl dost závažný. Maminku obvinila z nenasytnosti a nás, děti, nazvala sprostými hyenami. V té době jsem měla jen pár dní do porodu, proto jsem opravdu stála o klid. Teta mě však nešetřila:„Fuj, že se nestydíš! Chceš si udržet chlapa penězi. Ať ti uteče! Ať kulháš na obě nohy!” Podobná slova věnovala i matce a sourozencům. Potom nasedla do auta a odjela směrem Karlovy Vary.
O tatínkově sestře jsem celé roky neslyšela. Připomněl mi ji až dopis, který jsem jednou našla ve schránce. Teta se v něm omlouvala za všechna zlá slova a prosila mou rodinu o odpuštění. Z dalších řádků jsem vyrozuměla, že její jediný syn zemřel při nehodě a vnoučata žijící v cizině o ni nestojí. Dlouho jsme s manželem seděli a přemýšleli, co dělat. Nakonec jsme se rozhodli tetu navštívit.
Drobná stařenka s chodítkem již ničím nepřipomínala ženu, která mě kdysi proklela. V jejích očích se odrážela radost z nečekaného setkání, ale i obavy a stud. Náhle mi došlo, že život je opravdu příliš krátký na to, abychom se donekonečna dusili starými křivdami. Zhluboka jsem se nadechla a své staré tetě jsem odpustila.
Zbytek rodiny mi můj postoj nezazlívá, ale k usmíření s tatínkovou sestrou se nechystá. Já osobně svého rozhodnutí nelituji a snažím se tetě ulehčit stáří, jak to jen jde. Nechci, aby kvůli několika dávným větám zůstala úplně sama.
