Článek
Jaruška byla nejmladším dítětem v rodině servírky a pokrývače. Její rodiče sice dobře zajistili chod domácnosti po materiální stránce, ale atmosféra bývala vždy poněkud napjatá, neboť maminka mívala ráda přízeň cizích mužů a tatínek to špatně snášel. Nebylo divu, že se děti snažily co nejrychleji osamostatnit, aby nemusely poslouchat stále se stupňující hádky. I Jaruška se rozhodla hned po základní škole odejít z domu, neboť tou dobou se již doma intenzivně řešil rozvod. Nikoho moc nezajímalo, kam dcera jde a čím se bude živit.
Sotva odrostlé dítě si našlo práci i bydlení v horském rekreačním středisku, kde nastoupilo jako pomocná síla do kuchyně. Dívek podobného osudu tam bylo zaměstnáno víc a dalo by se říci, že vytvořily svornou partu, do které Jaruška dobře zapadla.
Zhruba po roce stráveném na horách se děvče seznámilo s Láďou, klukem, který přijel se zednickou partou stavět další z hotelů. Šestnáctiletý mladík sice vypadal díky urostlé postavě dospěle, ale mentálně byl naprosto nevyzrálý. Na rozdíl od Jarušky ho totiž z domu nevyhnala neutěšená rodinná situace, ale vrozený odpor k učení. Mladá kuchtička se mu velmi zamlouvala, neboť ho kromě obdivu zahrnovala zbytky z hotelové kuchyně, na které s železnou pravidelností čekával u zadního vchodu pro personál.
Poté, co naivní Jaruška krátce před svými sedmnáctými narozeninami otěhotněla, ji sebevědomý mládenec odvedl do venkovského stavení, kterému pevnou rukou vládla jeho matka. Dívka byla nucena naprostou většinu času trávit pouze s ní, neboť Láďa se domů vracel jen jednou za čtrnáct dní. „To ty jsi ho chudáka svedla a zkazila mu život! A ještě mi tě dotáhne do baráku,“ rozčilovala se budoucí tchyně, již neobměkčilo ani narození roztomilé vnučky. Láďa se Jarušky nikdy nezastal a čas s ní využíval výhradně k ukojení svých fyzických potřeb. Dítě ho nezajímalo. Ubohé děvče denně snášelo ústrky, ale nemělo, kam by se s dcerkou uchýlilo, neboť oba její rodiče po rozvodu zmizeli kamsi na Slovensko.
„Dej nám Martinku. Postaráme se o ni a bude jako naše vlastní.“ Jaruščina o mnoho let starší sestra, která se již léta neúspěšně léčila z neplodnosti, opakovaně nabízela malé holčičce láskyplný domov, ale mladičká maminka se jí navzdory neutěšeným životním podmínkám za žádnou cenu nechtěla vzdát. Tehdy ještě věřila, že jednou bude líp.
Po absolvování Láďovy základní vojenské služby se manželé nastěhovali do vlastního bytu. Pokud si mladá žena myslela, že všechno bude jinak, šeredně se spletla, neboť teprve tehdy se začala naplno projevovat sobecká a žárlivá povaha jejího muže. Několik let života s panovačnou tchyní stačilo k tomu, aby se z Jarušky stala poddajná figurka, jež nebyla schopna hájit sebe ani dítě. Martinka nikdy nepocítila otcovu lásku. Čeho si naopak užila dost, bylo bití, jemuž matka nebránila v obavě, že i ona upadne v nemilost svého samce. Manžela bezmezně uctívala a poslušně mu snášela oběti jako všemocnému božstvu. Dcera byla vždy na vedlejší koleji.
Z Martiny vyrostla dokonalá otcova kopie. Je to zlá a bezcitná žena, která svůj nešťastný osud završila tím, že těžce propadla alkoholu. A její matka? Ta je dál oddanou loutkou svého milovaného tyrana, z jehož spárů se nemůže a ani nechce vymanit. A ve slabých chvílích lituje chvíle, kdy odmítla Martinku svěřit své sestře.
