Článek
Děvečka Anna má doposud v tváři dětské rysy. O svých rodičích ví jen to, že byli chudí a zemřeli na následky nemoci, která před lety připravila o život mnoho lidí. Od té doby žije na statku. Má jen jedny staré šaty, misku a lžíci. Spává ve stáji s dobytkem a za těžkou práci dostává jen trochu jídla nezbytného pro přežití. Nikdy nebyla dál, než v kostele.
Starého sedláka zlákaly dívčiny půvaby a již nějakou dobu ji pravidelně znásilňuje. „Však ti to neublíží,“ funí jí do tváře. Anna ví, že nemá na výběr, a proto zvrácené choutky svého pána trpí. Když zjistí, že čeká dítě, lekne se. Kořenářka je na podobné případy zvyklá a dá Aničce několik dobrých rad, jak se nechtěného plodu zbavit. Přidá i váček bylin.
Děvečka dělá vše, co jí stará žena poradila. Zvedá těžká břemena, skáče z výšky a sedává ve škopku s vodou tak horkou, div se neuvaří. Její snaha je však marná. Anna ví, že s nemanželským dítětem ji sedlák vyžene a ona jiné živobytí nenajde. Začne proto svůj stav skrývat a dělá to tak šikovně, že až do porodu nikdo nic nepozná.
Děťátko se narodí ve stodole uprostřed té největší zimy. Je malé a slabé. Všude, kam oko dohlédne, jsou závěje a z lesa se ozývá vlčí vytí. Anna si znovu uvědomí, že s novorozenětem ji nikdo pod svou střechu nepřijme a lednový mráz je brzy oba zahubí. Nechává proto dítě umrznout a pak ho tajně zahrabe do hnoje.
Ženy v domě jsou všímavé a neujde jim, že se postava mladé děvečky ze dne na den změnila. „Určitě porodila a to maličké zabila,“ špitají si. Své podezření si nenechají pro sebe a nešťastná Anna je ještě toho dne odvezena do města k výslechu. Tuší, že je s ní konec. Ačkoli se zprvu snaží svou vinu popírat, v rukou zručného kata se nakonec ke všemu dozná. Od té chvíle je její osud zpečetěn.
Anna je odsouzena k smrti. Stejně jako ostatní ženy, které zabily své dítě, bude zaživa zahrabána a její srdce probijí kůlem. Takový je zvyk. Cestou na popraviště zvrhlý dav děvečku poplive a zasype nadávkami toho nejhrubšího zrna. Uleví si tím od vlastní bolesti a každodenního trápení.
Po skončení exekuce se lidé s dobrým pocitem rozejdou do svých domovů. Je mezi nimi i mladičká služebná Magdalena, která na odsouzenkyni křičela snad ze všech nejvíc. Ještě neví, že ji v podkrovní komůrce brzy navštíví pánův syn a ona otěhotní stejně, jako nešťastná Anna.
I v současnosti se ženy mohou ocitnout v bodě, kdy nevědí, jak se svým nechtěným těhotenstvím naložit. Je však jiná doba. Proto mě vždy zasáhne, když se dozvím o zmařeném životě děťátka, které bylo na obtíž ještě dříve, než se narodilo. Snad jednou lidé zmoudří natolik, že podobně smutné příběhy budou opravdu jen součástí historie.
