Článek
Moje známá je těhotná. Na miminko se ale vůbec netěší. Nechce ho. S hrůzou pozoruje své měnící se tělo a děsí se porodu, který se mílovými kroky blíží. Bojí se, že péči o nechtěné nemluvně nezvládne. Není však divu, že se na mateřství necítí, vždyť je jí teprve patnáct let.
Sára je plodem studentské lásky. Na svět přišla pár měsíců po maturitě rodičů, jejichž vztah nevydržel, a proto ji vychovává převážně maminka Martina za pomoci prarodičů. Tatínka dívka pravidelně navštěvuje, ale je to spíš kamarád než otec. Rozhodně se nedá tvrdit, že by dívka trpěla nedostatkem pozornosti nebo lásky.
Sára má ve škole nadprůměrné výsledky a všichni kolem naplno počítají s tím, že půjde studovat. Martina je na dceru pyšná. Je to hodná holka a za hezké pololetní výsledky si zaslouží odměnu. Proto ji pouští na několik dní s kamarádkami na horskou chalupu.
Vypadá to na hezky strávené prázdniny, neboť sněhové podmínky jsou dokonalé. Dívky jsou navíc pod dozorem jedné z maminek, která jede taky a postará se o potřebný servis. „Já myslím, že má na takové věci dost času,“ namítne babička. Martina hájí své rozhodnutí: „Co by se jí asi mohlo stát? Cigarety nesnáší a k alkoholu má přímo odpor.“ Babička jen významně pozvedne obočí.
Sára je těhotná. Ví to už několik dní, ale teprve dnes nachází odvahu přiznat se mamince. Martina se hroutí do křesla a chce znát fakta. Dozvídá se, že když byla dcera na horách, nečekaně se tam objevil starší bratr jedné ze spolužaček i s několika kamarády. Pavel, který studuje na gymnáziu se jí líbí už dlouho a ona jemu taky. „V jednu chvíli jsme se ocitli na chalupě sami, a tak se to stalo,“ zakončuje dívka své vyprávění.
„Já ale nemůžu mít dítě, mami,“ upíná Sára na Martinu zoufalý pohled. „Vždyť ještě chodím do školy.“ Martina nemluví, jen dlouze přemýšlí. Nakonec vysloví nahlas své přesvědčení: „Já jsem tě taky měla brzy, ale nelitovala jsem ani jednou. Pomůžu ti ve všem. Když už se to stalo, musíme to přijmout.“
Dívka mnohokrát prosí matku, aby jí dovolila podstoupit interrupci: „Proč si nemůžu říct, jestli to dítě chci porodit? Já se na to necítím.“ Martina si však za svým názorem stojí a je připravena ujmout se role mladé babičky. Dítě je přeci dar.
Adámek se narodil krátce před půlnocí. Je to pěkný zdravý chlapeček, ale mladá maminka jeho příchod na svět přijímá vlažně. Zato Martina ho miluje od první chvíle. Ačkoli není tou, která ho porodila, cítí silnou zodpovědnost za jeho osud. Pokud se dcera nebude chtít ujmout své role, je rozhodnuta vychovat ho jako své dítě.
Sára chodí do školy a Martina je na mateřské dovolené. Vzhledem k jejímu věku by málokdo řekl, že to miminko v nosítku na jejím břiše je její vnouček. Dcera má chlapce ráda, ale mateřský pud se u ní nedostavil, proto bylo rozhodnuto, že pečující a výchovné role se ujme Martina. Ale lhát děvčata nechtějí. Chlapeček má právo znát pravdu.
Adámek měl štěstí. Jeho rodinné zázemí není sice typické, ale nic mu nechybí. Kdyby Martina svolila k interrupci, vůbec by se nenarodil a vše by bylo jednodušší. Sára však nesměla vzhledem k věku o tak důležité věci rozhodnout. Je to správné?
