Článek
Okatá Káťa zajede hřebenem do husté tmavé hřívy: „Kdo si dnes bere první výpravu?“ „Ať jde Miloš, ten se nemusí česat,“ směje se rusovlasá Lenka s postavou tanečnice. Obrýlený mladík se však nedá: „Já přece nemůžu za to, že vypadáte jako ježibaby!“ Obrací se ke kudrnaté Mileně, která si právě před zrcadlem líčí řasy na modro: „Ty už vypadáš skoro jako člověk, takže je to na tobě. Já si musím uvařit kafe.“ Zatímco ospalý mládenec točí vodu do rychlovarné konvice, přichází pokladní Gábina: „Ahoj. Kdo si dnes bere první výpravu?“ „Já,“ hlásí se parádivá Milena. „Pokud se mi ovšem podaří zamaskovat kruhy pod očima. Taky bych mohla ty lidi uhranout.“ „Myslím, že máš úplně zbytečné starosti.“
Dívka bere do ruky velký svazek klíčů a vyráží za skupinou turistů netrpělivě přešlapujících na hlavním nádvoří. „Dobrý den, je mi ctí vás přivítat na našem státním zámku.“ V ten okamžik však dostává její polodětská marnivá duše smrtelný zásah. Všichni lidé, kteří tu stojí kolem ní, si museli projít takovým peklem, jaké se vymyká všem jejím představám. Jsou tu ženy, muži, ale i malé děti, jejichž společným rysem jsou výrazné jizvy po těžkých popáleninách. Většina z nich má sice za sebou viditelné plastické operace, ale některým chybí uši, část nosu nebo rty. Je tu i malé děvčátko se svraštělou polovinou obličeje a chlapec s ohořelými prsty. Milena během zlomku vteřiny zhodnocuje situaci, nabírá dech a s profesionálním úsměvem spouští svou naučenou řeč.
Během prohlídky zavládla téměř okamžitě pohodová nálada. Sympatičtí návštěvníci se vesele smáli každému drobnému vtípku z úst mladičké průvodkyně, která ochotně zodpovídala všechny jejich zvídavé dotazy. Miloučké holčičce Fanynce dokonce ukázala zblízka hračky, se kterými si kdysi hrály děti zámeckých pánů. Na konci prohlídky se Mileně dostalo potlesku a mnoha přátelských úsměvů.
„Jaké to bylo?“ vyzvídá Káťa. Čeká sice cokoli, ale kamarádčina odpověď ji šokuje. „Úplně super,“usmívá se Milena. „Tohle byla ta nejlepší parta.“
V ten den se dívce na prahu dospělosti dostalo zásadní životní lekce, během níž se všechny její ubohé starosti jedním rázem staly nedůležitými. Bohužel, v dnešní době je trendem přehnaná péče o vzhled a osobitý styl, přičemž základní elementy šťastného spolužití jako laskavost a úsměv bývají upozaděny. Je zvláštní, že těchto vzácných darů se nám často dostává od lidí, od nichž bychom to vůbec nečekali.
