Článek
Michal byl snílek a dobrodruh. Během prázdninového vandru po Českém ráji dovedl celé hodiny zapáleně hovořit o vzdálených místech, která spolu jednou objevíme. Bylo krásné ho poslouchat, ale kdesi hluboko uvnitř jsem věděla, že ten jeho sen o kočovném životě nesdílím. Kanadské lesy plné medvědů a tajemný Afganistán mě děsily stejně jako rozličná cizokrajná havěť.
Jiného názoru byla jistá Veronika, jež se Michalovi vnutila jako společnice při cestě do Peru. Když odjížděli, sotva se znali, ale zpátky už se vraceli jako pár. Na svého bývalého milého jsem však nijak nezanevřela. Vlastně mě těšilo, že nebudu muset vyklepávat z bot štíry a jíst divné pokrmy připravené pohostinnými Papuánci.
Michala jsem potkala po mnoha letech. Chvíli jsem váhala, zda je to opravdu on a ani on si mou totožností nebyl úplně jistý. Posadili jsme se na lavičku a vyprávěli si o svých životech.
Zjistila jsem, že bývalý dobrodruh je v manželství velmi nešťastný a že za všechno jeho trápení může pes. „Veronika zešílela,“ svěřil se Michal a upřel na mě pohled tak vyhaslý, že mi ho bylo líto. „Když nám odrostly děti, pořídila si na mazlení malého psa. To, jak se k němu chová, je úplně zvrácené. Všude ho s sebou nosí a dokonce si ho bere do postele.“ „A kde spíš ty?“ snažím se žertovat. „V kuchyni na gauči.“
Mimo jiné se dovídám, že ta osudná cesta do Peru byla jedinou větší akcí, kterou Veronika s Michalem podnikla. Po ukončení studia totiž vysadila antikoncepci a nechala se nic netušícím mládencem oplodnit. Tím pohřbila všechny jeho sny a plány.
„Jak já toho psa nesnáším,“ stěžuje si Michal. „Představ si, že ho nesvěří ani své matce, abychom spolu mohli někam vyrazit. Taky ho vůbec nevychovává.“ Jako důkaz svých slov mi předvádí čerstvě pokousanou ruku. „Co hodláš dělat?“ ptám se. „Vybrala si sama. Odejdu od ní.“
Muži, před kterým se kdysi otevíral celý svět, byla nejprve zákeřně zastřižena křídla a nyní byl z postele vytlačen rozmazleným psem. Přála bych mu, aby v sobě dokázal vykřesat dávno vyhaslou jiskru a splnit si alespoň část snů, o kterých kdysi dovedl tak krásně vyprávět. Vždyť ještě není tak starý.
