Článek
„Posaďte se, za chvíli dostanete občerstvení,“ usmívá se pečovatelka. Stařenky jsou příjemně překvapeny. Nečekaly, že jim dnes odpoledne někdo naservíruje kávu a zákusek. Ať je to, jak chce, rozhodně je dobře, že se po dlouhé době zase něco děje. Zatímco si pochutnávají, přichází vedoucí jejich nové zájmové aktivity.
„To je paní Marcela a každou středu s vámi bude vyrábět všelijaké krásné věci.“ Mladá žena otevírá kufřík a předvádí předměty z keramiky, látky i peří. Vykládá na stůl malované hrnečky i obrázky z kamínků a mušliček. Mluví příjemným klidným hlasem. „Tak já vás tady nechám a hezky si to užijte,“ říká pečovatelka a opouští místnost.
„Samozřejmě můžete přijít i s vlastními nápady,“ navrhuje Marcela, když vidí rozpaky ve tvářích starých dam. „Určitě některá z vás dovede něco, co já neumím. Můžeme šít, paličkovat nebo háčkovat. Fantazii se meze nekladou.“ Na stole se objevuje album fotografií výrobků z nejrůznějších materiálů. Stařenky jím lhostejně listují.
„Já vím, že to myslíte dobře, ale pokud mohu mluvit za sebe, já už nebudu nic malovat ani štrykovat,“ říká jedna z účastnic sezení. „Já taky ne,“ přidává se její kamarádka. „Však nemusíme pracovat zrovna s barvami nebo vlnou,“ bojuje vedoucí kroužku. „Pokud budete mít zájem, vyrobíme si keramické ozdoby nebo vás naučím drátovat.
„Víte co, paní Marcelko, dejte si kávu a posaďte se k nám. Budeme si povídat,“ navrhují ženy. „Tak dobře,“ vydechne mladá výtvarnice a myšlenku na společné tvoření ukládá k ledu. V tu chvíli stařenky ožívají. Dobrá nálada a témata k hovoru jim vydrží skoro dvě hodiny. „Příští středu zase přijďte,“ volají ženy na Marcelu. „Všelijakých serepetiček už máme plno. Ale my si upečeme štrůdl a pak ho spolu sníme!“
A tak se ze zamýšleného rukodělného kroužku stal kroužek cukrářský. Každou středu dámy ve společné kuchyňce upečou moučník tak lahodný, že by se za něj nemusel stydět ani opravdový mistr. Potom si uvaří kávu nebo čaj a bez výčitek svědomí ho společně s Marcelou snědí. Andílků a obrázků mají už opravdu dost.
