Článek
Sedm dětí stojí před domem a zvědavě vyhlíží očekávanou návštěvu. Tatínkova sestra se nedávno v dopise velmi nápadně rozepsala o tom, jak lékař jejím ratolestem doporučil delší pobyt mimo město. Dobrosrdečná maminka je proto všechny bez váhání pozvala na letní prázdniny. Nevěděla ovšem, jaké bude mít její rozhodnutí následky.
„Město to tedy není, ale vzduch tu máte čistý,“ pronesla teta a rozvalila se na pohovce. Vypasené děti v okamžiku snědly všechny lívance a maminka musela zadělat na další, aby se najedli všichni. Během následujících několika dní bylo na zahradě otrháno všechno dozrávající ovoce a zásoby ve spíži se povážlivě ztenčily. Teta však nepřispěla svou troškou do mlýna ani jednou.
Tatínek přinesl výplatu. Pracoval v dolech a peníze to byly opravdu vydřené. Teta hbitě vyskočila z pohovky a s radostí supa vyrazila do obchodu, aby prý mamince trošku pomohla. Při té příležitosti se dokonce nadýchala onoho čerstvého vzduchu, kvůli kterému vlastně přijela.
Nákup všechny domácí děti ohromil. Na stole se totiž vršily vzácné lahůdky, jaké u nich skoro nikdy nebyly. Množství sladkostí, drahých uzenin a sýrů se skvělo mezi makovými a povidlovými koláči. Maminka pekla pečivo doma. Teď se však nezmohla na slovo. Jen si pomyslela něco o hostovi a Bohovi v domě a smířila se s tím, že bude muset šetřit ještě víc než jindy.
Teta svou invazi do měsíčního rozpočtu zopakovala ještě několikrát. Když už však nebylo kde brát a na stole se objevila první chudá jídla, sbalila kufry a odjela i s dětmi. Možná k jiným dobráckým příbuzným. Maminka ji už nikdy nepozvala, neboť její návštěva se ve výsledku dala směle přirovnat k apokalyptickému náletu kobylek.
I vy, čtenáři, máte možná ve svém okolí někoho, kdo bezostyšně využívá pohostinnosti druhých. Bere, ale nedává nic. Ruku na srdce, umíte si s ním poradit?
