Článek
Moje známá Helena je rozvedená již několik let. Bývalý manžel ji během krize středního věku bezostyšně vyměnil za udržovanou zrzku ze sousedního bloku, čímž ji postavil do úplně nové role. Mládí je pryč, do důchodu daleko a žena pláče nad promarněným životem. Kdyby už aspoň měla vnoučata, ale ani to se zatím nechystá.
Na radu kolegyně si Helena podává seznamovací inzerát, na který jí odpoví hned několik poměrně zachovalých mužů. Nejvíce jí ovšem do oka padne Ondřej. Je sice o několik let mladší, ale to v dnešní době vůbec nevadí. Ona sama přeci taky ještě není k zahození, to by ji takový fešák neoslovil.
Hned po první schůzce má Helena jasno. To je on. Tento muž ji vyvede z její temnoty a zažehne jiskru ve vyhaslém rodinném krbu. Jaké štěstí, že na něj narazila! Před kamarádkami se dme pýchou, neboť její milý je opravdu kus pěkného chlapa, na jakého přes den jen tak nenatrefíš. Na zrádného manžela žena již nemyslí.
Netrvá to dlouho a Ondřej se se dvěma kufry oblečení stěhuje k rozzářené ženě. To je třeba oslavit! Pohoštění jako pro krále a láhev vína jsou předzvěstí romantického večera. Helena nemůže být šťastnější.
Ondřej pochází ze vzdáleného města a kvůli své lásce opustil práci. Žena chápe, že sehnat něco slušného chvíli potrvá, a proto svého miláčka trpělivě rozmazluje a nechává ho, aby se v novém prostředí v klidu rozkoukal. Ondřej její péči přijímá.
Uběhlo půl roku. Helena pomalu ztrácí trpělivost a naznačuje, že takhle to dál nepůjde. Ona sama přeci taky pracuje a její úspory jsou dávno pryč. „Nemůžu tě pořád živit!“ odhodlá se k upřímnosti. V tu ránu náš parazit vystrkuje růžky.
„Chtěla jsi mladýho chlapa? Tak ho máš,“ spustil Ondřej. „A snaž se, abych s tebou vůbec zůstal.“ Zkoprnělá Helena nenašla v první chvíli vhodná slova. Zato cizopasný spolubydlící s posměškem poznamenal: „Taky bys mohla zhubnout.“
Nebudu vás napínat. Ondřej se ještě toho dne odporoučel i s oněmi dvěma kufry, s nimiž před časem přišel. Helena o něm od té doby nic neví, ale dá se předpokládat, že v současné době opět využívá pohostinnosti nějaké důvěřivé ženy, které slíbil lásku.
Každý z nás se během života může cítit semletý kafemlýnkem osudu. Není třeba zalézt do sluje a tam v osamění zhynout, ale vždy si dobře rozmysleme, koho si pustit k tělu. Podobných parazitů jako je Ondřej je mezi námi dost.
