Článek
„Skutečná partyzánská válka začala v protektorátu okamžikem přechodu partyzánské brigády Jana Žižky, jejíž velení bylo v sovětských rukou, na moravské území.“ - Brandes, Detlef: Češi pod německým protektorátem
Partyzánská přísaha: Přísahám na vše, co je mi svaté, že v boji za osvobození Československa nebudu litovat ani svých sil, ani svého života. Nemilosrdně budu mstít všechna muka a slzy svých matek a sester, zavražděné vlastence, všechny zločiny spáchané německými a maďarskými barbary na Češích, Slovácích a Karpatských Ukrajincích. Dobrovolně jsem se přihlásil do řad partyzánských bojovníků a slibuji, že je budu bez odměny plnit. Svěřené tajemství budu posvátně chránit a své druhy a oddíl nezradím, byť bych byl vystaven sebevětším mukám. Kdybych však svůj oddíl zradil nebo nesplnil jeho příkazy, nechť mě stihne přísný trest z rukou kamarádů. Můj oddíl bude mi rodinou, moji kamarádi mými bratry. Bude-li zraněn můj druh, nebo upadne do těžkého postavení, budu mu nápomocen a nedopustím, aby se dostal do rukou nepřítele. Sám se živý nikdy nevzdám nepříteli. Všechny mé myšlenky a síly budu ode dneška věnovány jednomu cíli: Škodit nepříteli na každém kroku, pomáhat ze všech sil v boji za svobodu. V tomto boji neustanu, dokud poslední cizák nebude vyhnán z naši půdy, dokud Československá republika nebude opět svobodná. Mým heslem bude: Smrt fašistickým okupantům! Svoboda národům Československa! Tak přísahám
Kdo je to partyzán? Partyzán je příslušník organizovaného hnutí odporu. Cílí na destrukci strategických objektů, jako jsou silnice, železnice, mosty, vojenské sklady nebo komunikační kanály. Za 2. světové války bojovali partyzáni v zemích okupovaných Německem a jeho spojenci. Nejdříve se objevili v Sovětském svazu. Stalin přímo vyzval obyvatelstvo na dobytém území k formování partyzánských oddílů. Cílem partyzánů bylo narušit klid nacistů a ničit jejich vojenskou sílu. Zároveň se snažili začlenit a vyzbrojit co nejvíc civilních osob do boje proti okupantům.
V Beskydech operovali tzv. „lesní partyzáni“. Byli to členové organizovaných výsadků jak z Východu tak Západu, sovětští váleční zajatci, lidé prchající z totálního nasazení, ale i nadšenci, kteří do partyzánských oddílů vstupovali z touhy po dobrodružství. Pobývali v horách nebo se tajně zdržovali u svých podporovatelů. Bez podpory místního obyvatelstva by se však partyzáni nebyli schopni v Protektorátu uchytit a rozvinout odbojovou činnost.
První partyzánské skupiny se na moravsko-slovenském pomezí zformovaly již během roku 1942 ( partyzánské uskupení JISKRA), ale k zásadnímu odbojovému působení došlo až s příchodem 1. československé partyzánské brigády Jana Žižky na podzim roku 1944. Brigádu vedli Ján Ušiak a Dajan Bajanovič Murzin. Organizátorem partyzánského odboje bylo zahraniční vedení Komunistické strany v Moskvě, které postup akcí konzultovalo s čsl. vládou v Londýně.
1. československá partyzánská brigáda Jana Žižky je považována za nejsilnější partyzánskou skupinu, která na území Protektorátu operovala. Z celkového počtu 90 osob, které měl oddíl před příchodem na Moravu (operovali nejdříve na území Slovenského štátu, kde seskočili), se počet zvýšil na 1200 osob koncem prosince 1944. Až brigáda přinesla do Protektorátu skutečnou partyzánskou válku.
Základ brigády tvořil paradesantní výsadek. Jeho členové prodělali přípravný partyzánský výcvik v sovětském výukovém středisku v Svjatošinu u Kyjeva. Samotný výsadek tvořilo 21 osob, slovenské či sovětské státní příslušnosti. Velitelem byl jmenován poručík Ján Ušiak, jeho zástupcem pak kpt. Rudé armády Dajan Bajanovič Murzin, který zároveň zastával funkci náčelníka štábu. Na dalších velitelských pozicích působili desátník Alexander Turský, jako politický komisař, Martin Valaštiak, zástupce náčelníka štábu, npor. Rudé armády Pavel Morozov, zástupce velitele pro zpravodajskou činnost a por. Rudé armády Pavel Kudelja, velitel diverzní skupiny. Funkci rozvědčíka plnil Valentin Nikolajev. Součástí výsadku byli i radisté – Vladimír Kolomackij a Alexandra Timochovová, a lékař Ablaiz Lapytov. Zbytek desantu tvořili vojáci, kteří se po seskoku měli stát veliteli nově založených partyzánských skupin. Jednalo se o des. Michala Dupkalu, čet. Jána Kolodžeje, Michala Masaryka, svob. Jozefa Michálka, rot. Ondreje Meleka, Jozefa Nemce, des. Štefana Petruše, Františka Ralbovského, des. Jána Segeče, Jána Sčura a svob. Františka Tkáče.
Hlavní úkol výsadku zněl pomoci Slovenskému národnímu povstání. Ještě před seskokem obdrželi rozkaz, ve kterém byli pověřeni přejít masiv Velké Fatry, spojit se s odbojáři v Žilině a vést celkově partyzánský boj. K samotnému seskoku došlo v několika vlnách 21. srpna, 1. a 3. září kvůli početnosti výsadku. V první vlně přirozeně seskakoval velitel Ján Ušiak. Parašutisté dopadli v katastru slovenské obce Sklabiňa, okres Martin, kterou drželi příslušníci 1. čs. partyzánské brigády M. R. Štefánika. V době, kdy seskočila druhá část oddílu, se situace na západním Slovensku začala postupně zhoršovat. Německé jednotky přesunuté z Protektorátu začaly obsazovat území pod kontrolou 1. čs. partyzánské brigády M. R. Štefánika, pod kterou Ušiakův výsadek v té době spadal. Výsadek tedy dostal další rozkaz o novém působišti – severovýchodní Morava.
Na konci září a začátkem října 1944 překročil oddíl hranice protektorátu.
Než se pokusili o samotný přechod, utábořil se štáb oddílu v domě hajného Jozefa Nemčáka v obci Štiavnik. Partyzáni zde prováděli důkladnou rozvědku s cílem navázání nových kontaktů na druhé straně a zjištění pohybu německých jednotek. Zároveň se soustředili na bojovou činnost, především na obstarávání tolik potřebných zbraní. Přeshraniční potyčky partyzánů s německými hlídkami tak nabývaly na intenzitě. Partyzáni provedli několik pokusů o překročení hranice. Intenzivní střelba s tím spojená zvyšovala celkové napětí v regionu. První pokus o překročení hranice mezi Slovenskem a Protektorátem nevyšel. Při druhém pokusu se rozdělili na roty a čety. Hranice Protektorátu překonali 25.9.1944 v obci Podťatá (Velké Karlovice). Zanedlouho je však odhalila německá hlídka a po krátké přestřelce se stáhli zpět na Slovensko. Poté se rozdělili ještě do menších jednotek a konečně přešli. Usídlili se v dřevěné chatě na Magurce nedaleko Kněhyně. Zde bylo první stanoviště štábu 1. čs. partyzánského oddílu Jana Žižky. Na Magurce se oddíl nezdržel příliš dlouho. Díky nešťastné náhodě došlo 14.10.1944 k náhodnému bombardování Magurky spojenci. Naštěstí se nikomu nic nestalo. Partyzáni se museli vystěhovat, protože bylo jasné, že bombardované území budou prohledávat Němci. Novým útočištěm partyzánů, díky pomoci hajných Jana Křenovského a Karla Kurečky, se stala chata na Trojačce v prostoru mezi Čeladnou, Horní Bečvou a Ostravicí. Tu však již obýval paravýsadek Wolfram, vyslaný z Velké Británie. Mezi partyzány a parašutisty se vyvinula spolupráce. Velitel Wolframu Josef Otisk daroval Murzinovi 100 000 Korun v říšských markách na zlepšení zásobování partyzánů potravinami. Partyzáni zprostředkovali Wolframu rádiové spojení. Přes Kyjev poslali zprávu, kterou Wolfram vylíčil svou situaci, do Londýna. Zároveň Murzin propůjčil výsadkářům 6 partyzánů k bojové činnosti. Avšak již 22.10.1944 je na Trojačce opět našli Němci zradou partyzána Stanislava Kotačky. Německé komando (300 mužů) zaútočilo na partyzány, kterým se však podařilo probít z obklíčení. Zničeny však byly veškeré zásoby munice spolu s potravinami. Nacisti zatkli hajné Foldynu, Kubalu, Kurečku, na které upozornil zrádce Stanislav Kotačka. Partyzáni tak museli hledat nové útočiště. Opět jim pomohli, i přes perzekuce, hajní. Vybudovali si velmi dobře maskovaný lesní úkryt - bunkr na Kněhyni u Čertova mlýna.
Partyzáni nacházeli pomoc u obyvatel horských obcí. Např. V Horní Bečvě – u pasekáře Františka Chovančíka, u obecního tajemníka Eduarda Rosky. V Prostřední Bečvě – u učitelů Františka Haši a Roberta Maliny, dále u Čenka a Alžběty Divišových, u Bedřich Kubiše a obchodníka Oldřicha Šimurdy. V Dolní Bečvě pekař Hynek Tošenovský zásoboval partyzány chlebem a pečivem. V Čeladné – řezník Oldřich Machander s pomocníkem Karlem Vinklerem, zásobovali partyzány masem a masnými výrobky. V chatě na Martiňáku se uskutečňovaly schůzky partyzánů s dalšími odbojáři. Partyzáni nechtěli prozrazovat úkryt štábu v bunkru na Kněhyni.
Partyzáni neustále rozvíjeli svou bojovou činnost. Přepadávali četnické stanice. Tak získávali zbraně. Dali tím jasný signál našemu odboji, jak získávat tolik potřebné zbraně. Např. během jediného týdne od 15. do 21. října 1944 bylo přepadeno 5 četnických stanic. Dále prováděli destrukce na železnici, ničili koleje, čímž ochromovali plynulost dopravy. Neustále prováděli i diverzní akce. Tím velmi vzrostly bojové akce v oblasti jejich působení. Přepadávali osamělé německé hlídky. Přestříhávali dráty telefonního a telegrafního spojení. Zároveň se štáb brigády, hlavně velitel Ján Ušiak, snažil navázat spojení s domácími odbojovými skupinami, které partyzánům pomáhaly v zásobování a dodávaly cenné zpravodajské informace. Navázali spojení s výsadkem Clay – Eva. Do brigády včlenili i malé partyzánské skupiny založené z iniciativy místního obyvatelstva.
Gestapo jim však bylo neustále v patách. První citelnou ztrátu utrpěli partyzáni 2. listopadu 1944, když byli v blízkosti Kněhyně přepadeni členové štábu brigády protipartyzánských komandem z Holešova. Při přestřelce byli postřeleni velitel Ján Ušiak i náčelník štábu Dajan Murzin. Oběma se podařilo uprchnout. Ale Ján Ušiak, který měl postřeleny obě ruce, byl již 3.11.1944 dopaden. Ukrýval se v Čeladné v domku u Machandrových, kde se v bezvýchodné situaci zastřelil. Dajan Murzin byl raněn do nohy. Pomoc vyhledal v domku na Znajce u rodiny dřevaře Jindřicha Tkáče. Pomohl i hajný Křenovský, se kterým Jindřich Tkáč vykopal Murzinovi úkryt v lese. Kvůli raziím gestapa po samotách. 3 týdny nosili jak hajný Křenovský, tak dřevař Tkáč zraněnému jídlo a pečovali o něj. Murzin se postupně uzdravil.
Stejná protipartyzánská jednotka z Holešova obklíčila 3.11.1944 i štábní bunkr na úpatí Kněhyně, kde se ukrývali radisté. Těm se sice podařilo z obklíčení utéci, ale brigáda Jana Žižky byla dočasně ochromena. Její oddíly musely spoléhat samy na sebe. Nacistům se podařilo rozbít štáb partyzánského oddílu a rozptýlit partyzánské skupiny v prostoru Beskyd. Zabito bylo 6 partyzánů.
Bohužel se mezi partyzány stále objevovali zrádci a konfidenti gestapa. Což mělo za následek ztrátu mnoha životů. Jak partyzánů tak hlavně civilních obyvatel, kteří však ve své pomoci partyzánům nepřestali. Zradou partyzána Jana Dvořáka byli zatčeni řezník Machander s pomocníkem Karlem Winklerem, medik Oldřich Friedl. Všichni byli veřejně popraveni.
Neustále se zvyšující aktivity partyzánů měly odezvu i u K. H. Franka. Ten usiloval o úplně zničení partyzánského oddílu. Okupanti tak připravili akci, kterou by zpacifikovali oblast, která se jim vymykala kontrole. Dostala krycí název „Tetřev“. Stala se největší protipartyzánskou akcí v Protektorátu. Začala 16. listopadu 1944 v 6.00 hodin uzavřením celého prostoru Moravskoslezských Beskyd. Skončila 22.11.1944. Celkem bylo 8 partyzánů zastřeleno, 13 zatčeno, 4 partyzáni zajati, z toho 2 zranění, 1 nezúčastněná civilní osoba zastřelena a 2 nezúčastněné osoby zraněny. Na straně nasazených protipartyzánských sil bylo 8 mrtvých a 3 zranění a 1 zraněný nehodou. Toto tažení však nepodalo dle mínění nacistů kýžené výsledky. Po jejím oficiálním ukončení Němci demonstrativně předvedli svou moc zastrašováním obyvatelstva. To znamenalo hromadné popravy pomocníků a spolupracovníků partyzánů Žižkova oddílu. Jednalo se především o muže zatčené na základě udání bývalého partyzána Jana Dvořáka. 23. listopadu byly provedeny exekuce Hynka Tošenovského, Oldřicha Šimurdy, Oldřicha Machandra a Karla Vinklera. Nejprve byli za poskytnutí pomoci zraněnému veliteli 1. čsl. partyzánského oddílu Jana Žižky oběšeni K. Vinkler a O. Machander, a to na lípě u silnice v Čeladné. Následně byl v Dolní Bečvě v blízkosti svého domku popraven H. Tošenovský. O. Šimurda z Prostřední Bečvy, byl oběšen na telefonním sloupu nedaleko svého obchodu, kde si partyzáni chodili pro zásoby potravin. Poslední exemplární poprava proběhla 23. listopadu ve Velkých Karlovicích. Jednalo se o místního obchodníka Dobromila Kováře odsouzeného taktéž za zásobování partyzánů, který byl oběšen na jasanu u místního kostela.
Štáb 1. čs. partyzánského oddílu byl nacisty rozbit a ochromen, ale partyzáni nebyli zničeni. Část partyzánů odvedl rotný Ondrej Melek na Vsetínsko. Kapitán Murzin již dříve vyslal 2 jednotky na Valašsko. První vedl Ivan Petrovič, druhou Viktor Grigorjevič Ševcov – Grekorskij. Velká část brigády tedy již působila na Valašsku, tím pádem partyzáni přirozeně přenesli své hlavní síly na Valašsko.
V prosinci 1944 došlo k nutnému přebudování štábu brigády. Po smrti velitele Jána Ušiaka jeho roli převzal uzdravený Dajan Bajanovič Murzin. Zástupcem velitele se stal Petr Buďko. Náčelníkem štábu byl jmenován Vasilij Nastěnko a politickým komisařem Ivan Petrovič Stěpanov. Funkci velitele rozvědky zastával Jurij Kulikov. Na přelomu ledna a února 1945 se brigáda zformovala do 4 praporů. Každý z nich operoval v jiném prostoru. První se pohyboval v oblasti Vsetín- Velké Karlovice- Vizovice, druhý v oblasti Holešov- Přerov- Valašské Meziříčí, třetí v oblasti Zlín - Napajedla - Uherský Brod a čtvrtý Kroměříž - Vyškov - Slavkov u Brna.
Po vnitřní reorganizaci soustředila brigáda Jana Žižky všechnu svou energii do odbojové činnosti. Zpočátku pokračovala v již osvědčených drobných akcích, jako přepadávaní četníků, osamělých německých hlídek nebo demoralizovaných maďarských jednotek. Takto získávali partyzáni zbraně. Prováděli sabotážní akce, např. ničení vlakových kolejnic, ale i samotných vlaků. Vypouštěli pohonné hmoty z odstavených vlaků s cisternami. Prováděli diverzní akce zaměřené na poškozování spojů a komunikačních zařízení. Ničili sloupy a přestřihávali dráty telefonního a telegrafního spojení. S blížícím se koncem války začaly převládat bojové a destrukční akce. Partyzáni přepadávali německé trény a ustupující jednotky. Dále ničili strategicky důležité objekty, jako mosty nebo telegrafní sloupy. Jednou z nejúspěšnějších akcí se stalo kompletní zničení vsetínské spínací stanice, čímž na několik dní vyřadili z provozu místní zbrojovku. Dokonce na zámku v Hošticích zajali velitele 16. tankové divize generál majora Dietra von Müller. Drželi ho v zajetí od 19.4.1945 do 2.5.1945, kdy ho předali Rudé armádě. Brigáda Jana Žižky celkově v bojích vyřadila několik set německých vojáků a napadla na 60 transportů a kolon. Zlikvidovala několik desítek místních zrádců, udavačů a konfidentů, čímž odpovídala na kruté zacházení s civilním obyvatelstvem, které ji poskytovalo pomoc.
V posledních květnových dnech války činnost brigády Jana Žižky přerostla v osvobozování území, kterou její štáb pečlivě plánoval. Partyzáni přepadávali ustupující německé jednotky nebo zablokováním komunikací bránili průjezdu vojenských kolon. Část oddílu brigády se přímo zapojila do osvobozování měst ještě před příchodem osvoboditelů. Např. oddíl Valentina Gáby se podílel na osvobozování Vsetína, kde přímo vyvolal povstání. Partyzáni spolu s místními obyvateli, i přes nedostatek výzbroje, bojovali až do příchodu československých vojáků z 4. brigády čs. armádního sboru pod velením gen. Karla Klapálka. Účastí na osvobozovacích bojích odbojová činnost 1.československé partyzánské brigády Jana Žižky v Československu skončila.
Zdroje:
Hrošová, Marie: Na každém kroku boj. Vsetín 2012.
Příkryl, Josef: 1. československá partyzánská brigáda Jana Žižky. Ostrava 1976.
