Článek
„O hranicích a svobodě se nediskutuje. Ty se musí bránit vždy a všemi prostředky.“ František Moravec
Operace Transfer 14.3.1939
byla klíčová a pečlivě připravená akce československé armádní rozvědky, která se uskutečnila 14. března 1939. Cílem této riskantní operace bylo dostat elitní jádro naší rozvědky a nejdůležitější zpravodajské materiály do bezpečí ve Velké Británii. Stala se jednou z nejúspěšnějších akcí československé vojenské rozvědky, která zásadně ovlivnila náš odboj během celé Druhé světové války. Operace Transfer nebyla jen rychlým útěkem, ale precizně naplánovaným logistickým manévrem, který probíhal v atmosféře naprostého utajení a pod obrovským časovým tlakem.
Zprávu o termínu nacistického plánu Fall Grünn získalo Druhé oddělení Hlavního štábu poměrně pozdě. Až 11. března 1939 získalo informace ze dvou pramenů - od francouzského zpravodajce majora Henriho Gouyou a poté i od proslulého agenta A-54 (Paul Thümmel), který potvrdil, že Wehrmacht překročí hranice 15. března 1939 v 6:00 ráno. Přednosta pátrací skupiny 2. oddělení Hlavního štábu plukovník František Moravec ihned předal zprávu náčelníku Hlavního štábu gen. Bohuslavu Fialovi, který o situaci informoval vládu. Nicméně ta zprávě moc nevěřila. Ministr zahraničních věcí Chvalkovský Moravcovy informace bagatelizoval. Plukovníka Františka Moravce tato reakce nemile překvapila a rozhodl se jednat na vlastní pěst a okamžitě, přestože neměl oficiální souhlas od generála Fialy, který se obával diplomatických následků. Rozhodl se využít nabídku britské Inteligence Service, kterou dostal den předtím, společně se svým kolegou přednostou ofenzivního oddělení Hlavního štábu majorem Emilem Strankmüllerem. Totiž dostat část nejvýznamnějších zpravodajců a důležitých zpravodajských dokumentů do bezpečí, do Velké Británie. Ve dnech 13. a 14. března se František Moravec sešel zvlášť s každým zpravodajským důstojníkem, který měl odletět na britské ostrovy. Očekával, že nikdo z nich rozkaz neodmítne. Vzhledem k tomu, že celá akce Transfer byla přísně tajná, musel Moravec pečlivě vybírat důstojníky, kteří se pro tuto akci jevili jako potřební. Pravidla, podle kterých byli důstojníci vybírání, si stanovil sám, a fakticky na sebe převzal odpovědnost za emigrující osoby. Důležitým faktorem pro výběr byla znalost agenta A-54, tedy agenta Paula Thümmela. ( zpravodajský důstojník Abwehru ). Podle Moravcova příkazu o odletu nesměli vybraní důstojníci s nikým mluvit, a to ani s rodinnými příslušníky. Své nic netušící blízké tak zpravodajci museli prozatím nechat ve vlasti. Akce Transfer byla prezentována jako služební cesta. Důležitou roli zde sehrál kontakt s britským zpravodajcem majorem Gibsonem, který zastal funkci spojky. Odchod rodin zpravodajců do exilu se uskutečnil později.
Britové na 14.3. zaplatili pro 12 československých zpravodajských důstojníkům mimořádný let holandské společnosti KLM, který oficiálně startoval v Bukurešti, měl mezipřistání v Praze a Rotterdamu, aby nakonec přistál v Londýně. Letadlo pro 14 cestujících bylo celé vyhrazeno pro 12 čsl. pasažérů, kteří měli odletět z Prahy. Spolu s nimi se počítalo i s přepravou nejdůležitějších zpravodajských dokumentů ( detailní evidence živé agenturní sítě, doklady o vývoji vojenského zpravodajství ve 30. letech, dokumenty obsahující jména a kontakty na stovky spolupracovníků v Německu a okolních zemích, šifrovací klíče a instrukce pro radiové spojení, nejdůležitější spisy 2. oddělení Hlavního štábu, které by nacistům odhalily, kolik toho o nich československá rozvědka ví, detailní informace o dislokaci Wehrmachtu a plány německé mobilizace, které MI6 do té doby v takovém rozsahu neměla a také korunovou i valutovou hotovost ze zpravodajského fondu určené pro financování odbojové činnosti v zahraničí ), které s nimi odletěly v zapečetěných balících. Zpravodajci si s sebou vezli zhruba deset kufrů, které obsahovaly nejcennější aktiva československého státu pro budoucí odboj. Major Gibson ( britská SIS) zajistil přepravu dalšího důležitého zpravodajského materiálu diplomatickou kurýrní poštou do Velké Británie. Dvanáctý důstojník major Dítě let nestihl, protože měl při návratu ze Slovenska dopravní nehodu. Díky tomu, že Moravec a jeho zpravodajští důstojníci dorazili do Londýna i s archivem, stali se z nich stali rovnocenní partneři britské MI6.
Skupinu tvořilo 11 vybraných zpravodajských důstojníků, kteří tvořili mozek československé rozvědky: plukovník František Moravec, podplukovník Tichý, major Strankmüller, major Bartík, major Frank, škpt. Tauer, škpt. Fryč, škpt. Sláma, škpt. Cigna, škpt. Paleček.
Aby nevyvolali podezření u německých agentů, kteří již letiště v Ruzyni sledovali, přijíždělo 11 důstojníků na letiště postupně, z různých směrů a v civilním oblečení. Těsně před cestou na letiště plukovník Moravec informoval o přesunu do zahraničí své dva nadřízené, kteří mu jeho plán odsouhlasili. Kvůli silné sněhové bouři byl odlet několikrát odložen, nakonec se však stroj Douglas DC-3 (přezdívaný "Ibis") odlepil od země v 17:45. Bohužel kvůli utajení museli v Protektorátu zanechat své rodiny. Letadlo s československými zpravodajskými důstojníky odletělo z Prahy na poslední chvíli. Hodinu po odletu došel na pražské policejní velitelství dálnopis z Ostravy se zprávou, že německé vojsko překročilo u Hrušova hranice zbytku republiky. Před 19. hodinou 14. 3.1939 obsadili Němci průmyslovou Moravskou Ostravu. Zbytek území okleštěného státu zabrali nacisté hned druhý den ráno 15.3.1939.
Příslušníci zpravodajského oddělení Hlavního štábu armády, škpt. Alois Čáslavka s prapor. Šlégrem 15. března ve čtvrt na 3 ráno odposlechli telefonní hovor z Berlína, mezi prezidentem Háchou a předsedou vlády Beranem o tom, že za pár hodin obsadí Němci zbytek okleštěné republiky. Po zachycení telefonátu byl vyhlášen na Druhém oddělení Hlavního štábu poplach. Zbylí zpravodajští důstojníci sice začali s ničením zpravodajského materiálu již večer, ale nyní začala likvidace choulostivého zpravodajského materiálu, o to větší rychlostí, aby s ní byli hotovi do 8 hodin ráno, protože Němci tu budou nejpozději v 10 hodin dopoledne. A nemýlili se. U 2. oddělení zůstala značná část filmového archivu, značná část spisového zpravodajského materiálu, značná část adres a různých důležitých zpravodajských poznámek. Rovněž museli rozdrtit nahrávací válečky a rozebrat radiotechnické vybavení Palečkovy vily ve Střešovicích. Spalovací pec 2. oddělení na takové množství materiálu ovšem nestačila. Důstojníci zpravodajský materiál dokonce trhali a splachovali na WC. Důstojník Alois Čáslavka s paní Longovou odnášeli zpravodajský materiál v aktovkách domů a tam ho pálili v kamnech. Do ničení zpravodajského materiálu se zapojily i manželky zpravodajských důstojníků. Němci vstoupili do Hlavního štábu armády v 10:45 hodin a už žádné kompromitující dokumenty nenašli. Našli pouze prázdné trezory a hromady popela. Němci byli vzteky bez sebe - elita čs. rozvědky i s tajnými materiály jim unikla přímo pod nosem.
Přelet zpravodajských důstojníků i s archivem do Velké Británie zajistil, že československý odboj nebyl po okupaci paralyzován. Britové byli ohromeni kvalitou přivezených informací, což Edvardu Benešovi otevřelo dveře k britské vládě a pomohlo uznat československou exilovou vládu jako legitimního spojence. „Moravcova 11“ si rovněž zajistila kontinuální spojení s domovem - odboj v okupovaném protektorátu mohl téměř okamžitě začít posílat zprávy do Londýna. Na začátku 2. světové války neměli Britové v okupované Evropě téměř žádné vlastní agenty. Moravcova síť (napojená na agenta A-54) byla pro Churchilla hlavním zdrojem informací o tom, co se děje uvnitř Třetí říše. Moravcova skupina v Londýně (ve spolupráci s britskou SOE) rovněž vycvičila přes 100 československých parašutistů, kteří pak skákali zpět do protektorátu provádět sabotáže a atentáty. Později byla tato skupina zodpovědná za vysílání paraskupin do vlasti, včetně operace Anthropoid ( atentát na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha).
V Londýně byli zpravodajci uvítáni britským tiskem, který na ně čekal přímo na letišti. Celou skupinu čekal uvítací ceremoniál, který vedl britský plukovník Beaumont Nesbit. Ten si velmi cenil odvahy československých důstojníků. Vzhledem k manželství s Češkou znal situaci, která v Československu panovala. Českoslovenští zpravodajci získali v Londýně uznání, které v této době neměl ani sám prezident v exilu Edvard Beneš. Krátce po příjezdu do Anglie, celá zpravodajská skupina nabídla své služby prezidentu Edvardu Benešovi. František Moravec se později stal „mozkem“ výsadkových operací, které probíhaly od roku 1941.
Bohužel v Praze musely zůstaly rodiny zpravodajských důstojníků, kteří odletěli do Londýna. S jejich přesunem do zahraničí se počítalo později. Dokud nebyly rodiny v bezpečí, netroufal si František Moravec rozvinout zpravodajskou činnost naplno, ze strachu, že by se nacisté rodinným příslušníkům mstili. Úkolu přesunu rodin do zahraničí se ujala odbojová zpravodajská skupina Tři konšelé, ve složení Alois Čáslavka, František Fárek a Antonín Longa. Všichni to byli zpravodajští důstojníci sloužící ve Druhém oddělení Hlavního štábu armády. Alois Čáslavka měl nejsilnější obavy o budoucnost, protože měl židovskou manželku, takže se potřeboval s rodinou rychle dostat za hranice protektorátu. Proto také vymyslel a zpřístupnil ústupovou trasu z Prahy do Polska. Nejdříve odcestoval s rodinnou do Moravské Ostravy. Odkud se vydali přes horu Radhošť na Morávku a odtud přes Kotař do Polska. Takto se bezpečně dostali do Polského Těšína. Otevřela se tak tzv. „polská cesta“, kterou mnohdy přecházeli i naši letci. Během 10 dnů se Aloisi Čáslavkovi podařilo dostat rodiny svých bývalých kolegů do Polska a z něj do bezpečí v Londýně. Z Polského Těšína rodiny putovaly do Varšavy, kde nějakou dobu zůstaly. Zpravodajci jim museli zajistit pasy a britská víza. Pak se přesunuli do přístavu Gdyně odkud vypluli, na polském zaoceánském parníku Bathory, přes Dánsko úspěšně do Londýna. Operace Transfer tak byla bezpečně dokončena. Naši zpravodajští důstojníci během cesty dodávali zpravodajské informace i Polákům. Dokonce se jim podařilo ( konkrétně zpravodajci Zdeňku Řípovi ), získat dokumenty obsahující plán německých příprav k přepadení Polska, který předali polskému konzulátu.
Úspěšná operace Transfer se stala počátkem vojenského odboje Československa v emigraci.
Zdroje:
Jiří Šolc: Ve službách prezidenta. Praha Vyšehrad 1994.
Eduard Čejka: Československý odboj na Západě (1939 – 1945), Praha Mladá fronta 1997.
Jan Gebhart a kol: Na frontách tajné války. Praha Panorama 1989.
https://magazin.pametnaroda.cz/clanky/volne/operace-transfer-zpravodajci-uleteli-nacistum-i-s-dulezitymi-dokumenty
https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/unikatni-akce-cs-rozvedky-zahajila-boj-s-nacisty-uz-pred-okupaci.A080314_084042_domaci_lpo
