Článek
Ze všeho nejdříve se musíme ponořit o dost hlouběji do historie, do doby před 10 000 lety, kdy začala neolitická revoluce. Ta znamenala přechod od společnosti lovců a sběračů k usedlé společnosti, jejíž hospodářství bylo založeno na zemědělství. Tento zemědělský způsob života znamenal zlatý věk pro rozvoj virů, mikrobů, infekcí. Mnoho dnešních infekčních nemocí má původ v neolitických patogenech. Hepatitida typu B se v evropské populaci vyskytuje již cca 7 000 let. Mor, který způsobuje bakterie Yersinia pectis se objevuje v zemědělských komunitách Evropy cca před 6 000 lety, stejně tak tuberkulóza. Spalničky se vyvinuly z dobytčího moru už v 1. tisíciletí př.n.l. Z toho vyplývá, že během neolitické revoluce došlo i k revoluci epidemiologické. Sic neznáme ještě původ neštovic, ale jejich přechod na člověka souvisí s kravskými neštovicemi. Nebo malárie, kterou přenáší komár Anopheles gambiae ( přenáší nejsmrtelnější formu malárie ) se nemůže rozmnožovat ve vodách ležících ve stínu. Ale když začalo kácení a vypalování lesů za účelem získání zemědělské půdy, komáří měli najednou skvělé podmínky k životu, to ovšem znamenalo i rozvoj malárie. Komár Aedes aeggypti, který přenáší žlutou zimnici, se nejraději rozmnožuje ve stojatých vodách. Tím pádem velmi těžil ze zemědělských aktivit člověka. V zemědělských komunitách, které byly dostatečné velké a navzájem propojené, aby se v nich šířila infekce, se choroby, které se objevily v neolitické revoluci, brzy změnily v endemické dětské nemoci. Každý, kdo se dožil dospělosti byl těmto patogenům vystaven, a nákazu přežil, získal určitý stupeň imunity. ( nutno podotknout, že úmrtnost byla veliká, hovoříme o časovém úseku několika staletí, teprve tehdy se získal určitý stupeň imunity ). Takže v neolitické revoluci získávali Evropané svou imunitu.
Jak evropským conquistadorům pomohly dobýt Nový svět právě patogeny, viry a mikrobi?
Roku 1492 doplul Kryštof Kolumbus k ostrovu Hispaniola a objevil Nový svět. Jedna z jeho tří lodí najela na mělčinu a nemohla tedy plout dále nebo se vrátit. Na ostrově muselo zůstat 39 námořníků, kteří se na zbývající 2 lodě nevešli. Lodě se vrátily zpět do Evropy, aby informovaly o svém objevu. Zůstavší námořníci dostali zásoby, zbraně a úkol nalézt zlato. Za necelý rok se Kolumbus vrátil zpět, již se 17 loděmi. Ale své námořníky zde již nenašel, pouze jejich kostry. Původní obyvatelé ostrova Španěly prostě povraždili. Jejich početní převaha a znalost prostřední převážila nad střelnými zbraněmi. Když dorazili k ostrovu Španělé, žilo na Hispaniole přibližně několik tisíc obyvatel. Dobyvatelé zacházeli s domorodci velmi krutě a snažili se je zotročit, aby jim pracovali na plantážích. V domácím Španělsku se zatím vedly diskuze, jestli je to správné. Ale než stačili dospět k jasnému stanovisku, většina domorodých indiánů zemřela již několik desetiletí po roce 1492.
Co vedlo k tak obrovské úmrtnosti? Jak to, že indiáni umírali po tisících? Jeden ze španělských misionářů úmrtí indiánů, komentoval, že padali po tisících jak mouchy. Jakmile se Evropané začali usazovat v Karibiku, bylo jen otázkou času, kdy je budou následovat viry a bakterie, které se vyvinuly v Evropě, již v neolitické revoluci. Původní obyvatelé se s těmito patogeny nikdy nesetkali a neměli proti nim pražádnou imunitu. Epidemie propukaly jedna za druhou, dokud místní populaci nevyhladily. Jako první se objevila běžná rýma a průjmy. Poté přišly v roce 1518 neštovice, které usmrtily třetinu až polovinu domorodé populace. Poté následovaly další evropské nemoci.
V roce 1519 vyplul Hermando Cortéz z Kuby ( která už byla španělskou kolonií) do Střední Ameriky. Měl s sebou pouze 500 vojáků. Objevil obrovskou aztéckou říši, s hlavním městem Tenochtitlán, který ležel v nadmořské výšce 2000 m. n. m. ( cca dnešní Mexico City).V hlavním městě tehdy žilo cca 250 000 lidí. To bylo víc než v kterémkoliv městě v Evropě. (vyjma Konstantinopole) Pro srovnání největší španělské město té doby Sevilla měla 62 000 obyvatel. Aztécká říše se rozkládala na území mezi Atlantikem a Tichým oceánem, žilo v ni přibližně 5 milionů lidí, rozdělených do městských států. Cortéz tak stál proti početně mnohem větší a militarizovanější společnosti.
První pokusy kolonizovat Ameriku se odehrály již roku 1517, kdy Francisco Hermandés de Cordoba chtěl přistát na pobřeží Yucatanu. Byl však zahnán sprškou šípů a kamení, která usmrtila polovinu mužů včetně jeho samotného. Španělům se poprvé podařilo vstoupit do hlavního města aztécké říše až roku 1519, 6 měsíců poté, co vstoupili na americkou pevninu. Ale první otevřený konflikt mezi domorodci a dobyvateli propukl až po 7 měsících, co byli Španělé ve městě. Cortézovi vojáci byli Aztéky obklíčeni. Španělé se pokoušeli probít z města ven, ale Aztékové byli ve velké přesile. Cortézovy oddíly byly poraženy, rozprášeny a vyhnány z Tenochtitlánu.
V roce 1520 připlul Cortézovi na pomoc španělský expediční sbor z Kuby. Vypadá to, že jeden člen posádky měl neštovice. Virus se rozšířil po městě zanedlouho poté, co byli Španělé vyhnání. V brzké době propukla epidemie neštovic a šířila se po celé střední Americe. Během několika měsíců neštovice usmrtily něco mezi třetinou a polovinou zdejší populace. Zvrat to byl tak neočekávaný, že ho Španělé chápali přímo jako božskou intervenci. Dobyvatelé tedy znovu oblehli Tenochtitlán, který jim dokázal vzdorovat jen 75 dní. Španělé dobyli a zničili velké části města, povraždili spousty obyvatel, včetně většiny aristokracie. Nutno podotknout, že bojovali po boku několika vzbouřených armád, Aztékům podřízených městských států. ( neštovice však záhy vypukly i mezi nimi ). Španělští dobyvatelé slavili úspěch - Tenochtitlán padl a samotná aztécká říše byla rozvrácena. Stalo se to pouhý rok poté, co byli z hlavního města vyhnáni.
Svět původních obyvatel střední Ameriky se hroutil. Neštovice však byly jen začátek. V následujících desetiletích následovala jedna epidemie za druhou. V roce 1545 se epidemie spalniček postarala o usmrcení celých 80 procent domorodých obyvatel střední Ameriky. Což ze spalniček činí epidemii s největší úmrtností. Následovala epidemie chřipky, která usmrtila další tisíce lidí. Dalším problémem bylo, že úroda hnila na polích, protože ji neměl kdo sklízet. Mezi přeživšími nastal hlad. Zbývající domorodci, kteří přežili byli podvyživení a tak velice náchylní k dalším onemocněním. Pro srovnání v době, kdy Cortéz dorazil ke břehům střední Ameriky zde žilo něco kolem cca 20 miliónů lidí. Avšak již o století později zde zbylo cca 1,5 miliónů obyvatel. Devastace byla strašná.
Podobná situace nastala i v sousední incké říši. Incká říše se rozkládala na území 2 500 km dlouhém, v horských oblastech And. Francisco Pizzaro vstoupil na území incké říše v roce 1532. A již za 8 měsíců později se mu podařilo, se 106 pěšími vojáky a 60 jezdci, celou říši rozvrátit. Ve městě Cajamarca stanuli proti 80 000 tisícové armádě, bránící město. A přesto se jim podařilo zajmout vládce incké říše Atahualpu, aniž by ztratili jediného muže. Pizzaro držel Atahualpu 8 měsíců v zajetí, dokud Inkové neshromáždili gigantické výkupné - 6 tun zlata a 11 tun stříbra. Španělé kořist ihned na místě roztavili. Každý pěšák dostal 20 kg zlata, jezdci dostali 40 kg zlata a sám Pizzaro si přivlastnil 250 000 kg zlata.
Jak se mu se mu povedlo s tak málo vojáky dobýt celou říši? V Incké říši vypukla epidemie neštovic již v roce 1524, tedy ještě před příchodem Pizzara, a usmrtila 30 - 50 procent obyvatel. Nastal rozvrat a chaos. Pizzaro se pokoušel ještě před vypuknutím epidemie 2× zaútočit na Inky, ale vždy byl odražen. Uspěl až ve chvíli, kdy inckou civilizaci zdecimovaly neštovice. To je důvod, proč se mu podařilo dobýt tak pokročilou inckou civilizaci, jen s několika málo desítkami vojáků. Ničivé epidemie způsobily pokles počtu původních obyvatel až o 90 procent. Z původních cca 60 miliónů obyvatel střední Ameriky kolem roku 1500, jich o století později zbylo pouhých 6 miliónů.
Když srovnáme životní úroveň středověkého Španělska a předkolumbovské Ameriky, nenajdeme v nich zas tak velké rozdíly. Sám Cortéz udiveně popisoval v dopisech španělskému králi, že budovy, keramika, obuv, potraviny, trhy jsou velmi podobné jak doma ve Španělsku. Z hlediska vojenské technologie - střelné zbraně a chladná ocel, měli Španělé samozřejmě převahu. Těžko však jen touto převahou vysvětlíme, že málo početné expediční sbory dokázaly rozvrátit a kolonizovat tak obrovské civilizace, které proti nim mohly postavit desítky tisíc vycvičených vojáků. Střelné zbraně Španělů představovaly nespornou výhodu. Ale nabít jednoduchou mušketu trvalo cca 1 minutu a děla v tak těžkém terénu moc použít nešla. Indiáni, ale měli také efektivní zbraně. Například praky, které vystřelovaly vysokou rychlostí kameny velké jako tenisový míček. Španělé měli rovněž koně, které Aztékové do té doby neznali. Umožnilo jim to útočit z výšky a ve větší rychlosti. Ale koní měli málo, pouze několik desítek. To jim moc velkou výhodu nepřineslo. Takže ani střelné zbraně, ani koně jako vysvětlení příčiny tak katastrofické porážky nestačí. Co tedy neuvěřitelné vítězství Španělů způsobilo?
Ano, ano byly to patogeny, infekce, viry, mikrobi. Jedním slovem nakažlivé nemoci ze starého světa, se kterými se domorodí obyvatelé Ameriky nikdy nesetkali, a proto na ně neměli imunitu. Proč však patogeny z Nového světa nekosily pro změnu zase Španěly? Víme, že se přenesla jedna nemoc na španělské dobyvatele - syfilida. Ta způsobila Evropanům spoustu bolesti, ale z hlediska počtů mrtvých a celkové zkázy se nedá srovnávat s nemocemi, zavlečenými do Ameriky kolonisty. Jak si to vysvětlit? Musíme se podívat hlouběji do historie. Až do neolitické revoluce. Infekční nemoci, které se přenesly na člověka na počátku neolitu, pocházely původně od domestikovaných společenských zvířat. Jako prasat, ovcí, krav, koz, koní. V Americe lidé domestikovali morčata, psy, krocany, kachny, alpaky, lamy. Z toho jen alpaky a lamy žily ve stádech. Na rozdíl od evropských domestikovaných zvířat nežily zvířata v Americe ve stádech, což omezilo možnost, aby se některá nemoc rozšířila a stala se endemickou. Z toho vyplývá, že neolitická revoluce v Americe zřejmě proběhla bez epidemiologické revoluce, jak v Evropě. Nepřítomnost domestikovaných zvířat v Novém světě souvisí s nedostatkem divokých zvířat, které by bylo možné domestikovat.
Situaci, že umírali jen domorodci, si Španělé vykládali jako znamení, že Bůh stojí na jejich straně. Španělské dobytí střední Ameriky bylo natolik výjimečné a obtížně vysvětlitelné, že ho Španělé připodobňovali k zázraku. Pravdou však zůstává, že se Španělům podařilo kolonizovat velké části Ameriky především díky tomu, že jim pomohly viry, bakterie, patogeny. Bez pomoci infekčních nemocí by pravděpodobněji kolonizace probíhala zcela jinak a rozhodně pomaleji. Španělé v následujících stoletích ovládli celou střední a jižní Ameriku, podmanili si její původní obyvatele a získali z ní neuvěřitelné bohatství.
Zdroje:
Jonathan Kennedy: Bakterie, viry a dějiny. Jak patogeny ovlivňují minulost i přítomnost. Praha Grada Publishing, 2025, 328 s. William H. Prescott: Historie dobytí Mexika. Praha Perfekt, 1997. Pavel Vodička: Dobytí říše Aztéků. Praha Epocha 2020, 176 s.
